Relaxační hry s dětmi


 

Všichni víme, že děti si rády hrají a že milují pohyb. Všichni také víme, že se v určité chvíli potřebují uklidnit, odpočinout si a uvolnit se… Použijeme-li jako prostředku ke zklidnění hru, je to pro děti zábava! A právě tu vám nabízím v této knížce, v níž uvádím 40 relaxačních her, založených na metodě opakovaného hraní (Rejoue).

Tato metoda, kterou jsem vytvořila a prověřila se svými žáky, je jednoduchá a zábavná. K tomu, abychom děti dovedli k uvolnění, fakticky stačí s nimi tyto hry „přehrávat“. Vyhneme se tak náhlému přechodu z živých aktivit, kdy děti běhají, skáčou a hrají si, často za hlasitého smíchu a křiku, k nucenému klidu, který narušuje přirozený rytmus dětí.

Prostřednictvím hry umožníte dětem, aby se seznámily s blahodárnými účinky relaxace, a především – aby je samy pocítily. Samozřejmě uvolnění prohlubuje uklidnění. Zároveň však také zlepšuje mimo jiné zdravotní stav, podporuje chuť k životu a snižuje stres a neklid.

Když takto naučíte děti v útlém věku relaxovat, vštípíte jim zdravé životní návyky, které nikdy nezapomenou. V období dospívání i v dospělosti dokážou používat relaxaci, aby snížily napětí, které přináší rychlý životní styl, a budou umět klidně a účinně reagovat na nejrůznější situace.

Cílem je zpřístupnit co možná nejvyššímu počtu zainteresovaných osob – vychovatelkám a učitelkám1) v dětských zařízeních a v mateřských školkách, vedoucím na prázdninových táborech, opatrovnicím, vyučujícím škol prvního stupně, učitelům tělesné výchovy, tance nebo výrazového pohybu, vedoucím skautu a dětských kroužků, rodičům – metodu relaxace hrou, fakticky přizpůsobenou dětem.

Čtyřicítka her, které následují, jsou hry snadno proveditelné a názorně ilustrované. Představení každé hry je rozděleno do tří částí: Plánování, Popis hry a Začínáme hrát. Druhá část, v níž je hra vysvětlována dětem, už nepochybně nebude potřebná, poté co si ji děti několikrát zahrají. Navíc můžete své pokyny hráčům přizpůsobit jejich prostředí a zvláštním potřebám, ale především jejich věku. Každá hra trvá v průměru 3 až 7 minut.

Konečně zvu k relaxaci i vás osobně, protože kdo může lépe naučit děti relaxovat než klidný rodič nebo uvolněná vychovatelka?

Několik teoretických poznámek

Relaxace

Relaxace spočívá v uvolnění svalů různými technikami, přičemž se zároveň uvolňujeme duševně i tělesně. V podstatě nám umožňuje snížit napětí a obnovit rovnováhu a pohodu.

Podle toho, jakou techniku použijeme, můžeme uvolnit některé části těla, některé svalové skupiny nebo celé tělo. (Podrobněji se metodami relaxace budeme zabývat později.)

Jaké jsou účinky relaxace?

Jestliže jste už někdy prováděli uvolňovací cvičení nebo strávili několik minut v sauně nebo ve vířivé lázni, víte, jak četné pozitivní účinky to přináší na fyzické, psychické a emocionální úrovni. Nepochybně jste pocítili radost, kterou vašemu tělu přinesl pocit uvolnění, pohodu, a v důsledku toho i psychické zklidnění. Relaxace je opravdu účinným nástrojem pro obnovu nebo zachování stavu harmonické rovnováhy.

Také u dětí slouží relaxace k uvolnění organismu, ke snížení svalového a mentálního stresu. Relaxace přispívá rovněž k tomu, že děti jsou pozornější, lépe se zapojují do hry a jsou vnímavější. Pomáhá jim zvyšovat sebedůvěru, zdokonalovat paměť a soustředění a umožňuje tak zlepšovat kvalitu procesu učení.

Po více nebo méně intenzivní duševní nebo tělesné aktivitě umožňuje relaxace dítěti dosáhnout stavu pohody, klidu a harmonického soustředění pro příští činnost (ať už je to další školní výuka, hudební výchova, nebo jídlo, návrat domů atd.).

Relaxace přispívá rovněž k rozvoji laterality. Učí děti osvojovat si prostorové pojmy (horizontální, vertikální, pravý, levý, nahoře, dole, vpředu, vzadu), nezbytné pro čtení a psaní.

Relaxace tedy usměrňuje energii dětí, upravuje úroveň jejich aktivace a přispívá k jejich celkové pohodě,

Studie prokázaly, že relaxace nejen zvyšuje sportovní výkonnost, nýbrž pomáhá i překonat nesmělost, zlepšuje schopnost učení a umožňuje lépe obstát při všech druzích činností. Dokonce i u velmi nervózních lidí přispívá k „vyléčení“ tiků a dalších příznaků souvisejících se stavy úzkosti.

Marie-Hél`ene Herzog, psychomotorička, která pracovala s dětmi postiženými hluchotou, se ve své knize Psychomotricité, relaxation et surdité (Psychomotorika, relaxace a hluchota) zmiňuje o tom, že relaxace pozitivně ovlivňuje rozvoj osobnosti, sebedůvěru, trpělivost a vyrovnanost. Podle jejího názoru relaxace přispívá i ke zjemnění hlasu a k obohacení vnímavosti a zajišťuje lepší spánek. Umožňuje dítěti (a přirozeně i dospělému!) uvědomit si sama sebe a své potřeby. Zlepšuje rovněž krevní oběh, snižuje úzkost a stavy paniky a pomáhá při odstraňování koktavosti.

Marie-Hél`ene Herzog rovněž konstatuje, že uvolnění pomáhá oblíbit si všechno, co je spojeno s tělem, například tanec, pantomimu, výrazový pohyb, sportovní činnost a kreslení.

Další odborníci, mezi něž patří Yvonne Berge, která vyučuje tanec a výrazový pohyb, se domnívají, že relaxace prospívá dítěti ještě víc než dospělému, protože jeho schopnost soustředění je kratší a potřeba pohybu větší. Uvolnění pravděpodobně ovlivňuje i rozvoj kreativity – „kreativní instinkt přispívá k rovnováze společnosti a ke kvalitě života“.2)

Navíc nám relaxace rovněž pomůže pomaleji jíst.

Kdo může tyto hry hrát

Tuto metodu opakovaného hraní jsem koncipovala pro děti ve věku 4 až 10 let. Čtyřicet her, které naleznete ve druhé části knihy, je proto pečlivě přizpůsobeno jejich potřebám.

Nicméně dospívající mládež a dospělí, mladí i méně mladí si mohou tyto hry při nejrůznějších příležitostech rovněž zahrát, například po volejbalovém zápase nebo pěším pochodu, po hledání pokladu nebo po soustředěném čtení. Mimo jiné je můžeme využít i na prázdninových táborech, v turistických zařízeních pro mládež nebo na sportovních soustředěních.

Jak dlouho tyto hry trvají

Každá relaxační hra (včetně vysvětlení jejích pravidel) trvá přibližně 3 až 7 minut. Doba kolísá podle potřeb dětí a jejich osobnosti, podle okolností a času, který máme. Například při stejné hře se jedno dítě dokáže uvolnit během deseti vteřin, zatímco jiné bude potřebovat na to, aby se zklidnilo, nejméně tři minuty. Je třeba respektovat temperament a způsob prožitku jednotlivých dětí. Každému dítěti proto musíme poskytnout dostatek času, který potřebuje, aby se mohlo uvolnit.

Čím déle budete s dětmi tyto relaxační hry hrát, tím více se bude zkracovat čas, který budou potřebovat k uvolnění. Po několika opakováních se dokážou uvolnit za krátkou dobu, protože účinky relaxace se postupně zakotvují do paměti jejich těla.

Jak často hrát tyto hry

V ideálním případě bychom měli svému tělu a fakticky celé své bytosti poskytnout denně přibližně 20 minut relaxace. U dětí musíme tento čas rozdělit na několik kratších úseků.

Během celého dne si můžeme s dětmi zahrát 4 až 5 her – podle věku dětí a dalších naplánovaných činností. Zpočátku je důležité přistupovat ke hrám rutinním způsobem, aby se s nimi děti mohly rychle obeznámit a mohly se jim tělesně přizpůsobit. Když například vložíme 5 minut relaxace formou hry vždycky po určité činnosti, umožníme dítěti, aby se postupně snadněji uvolňovalo a předem vědělo, že po určité činnosti bude vždy následovat relaxační hra. Tímto důvěryhodným způsobem usnadníme jeho seznamování s relaxací.

Kde použít metodu opakovaného hraní

Všude! Ideální je využít tvrdého povrchu, například podlahy, protože na něm se svaly mohou lépe uvolnit a zbavit se napětí. Na měkkém povrchu, například na lůžku, se může páteř snáze dostat do nesprávné polohy.

Řídíme se následujícím pravidlem: Když je povrch tvrdší než naše svaly, mohou svaly „ustoupit“, poddat se, a tedy se uvolnit; naopak na měkkém povrchu jsou svaly tvrdší a „udržují“ napětí. Nicméně tenká podložka (například cvičební koberec) se nepovažuje za měkký povrch; přispívá především k izolaci chladu od podlahy.

Relaxační hru můžeme provádět i vestoje nebo vsedě na židli. Důležité je, abychom se naučili relaxovat. Výhodou těchto poloh je to, že dítěti umožní osvojit si schopnost relaxovat v každé situaci. Později se pak samo dokáže uvolnit bez ohledu na místo, kde se bude nacházet.

Jestliže chcete provádět relaxační hry se skupinou třiceti dětí, ať už v tělocvičně, v mateřské škole, v tanečním sále nebo venku, zajistěte si prostor, který má přibližné rozměry volejbalového (přibližně 18x9 m) nebo badmintonového hřiště (přibližně 13x6 m), podle zvolené hry. Každé dítě musí mít dostatek prostoru, aby se mohlo pohodlně pohybovat a nedotýkalo se přitom svého souseda nebo sousedky. Zároveň však musí být dostatečně blízko, aby bez obtíží slyšelo vaše pokyny během hry.

Nicméně pokud se dvě nebo tři děti ocitnou za vymezenými hranicemi, například když se přemístí trochu za vás, buďte tolerantní. Důležité je, aby se děti uvolnily, a nepřekážely přitom ostatním.

Kdy tyto hry používat

Metodu opakovaného hraní používejte, vždycky když to budete považovat za potřebné, to znamená, když usoudíte, že bude užitečné děti zklidnit nebo je relaxační hrou pobavit.

Hry uvedené v této knize poslouží při každé příležitosti. Jsou prospěšné před více nebo méně intenzivní tělesnou nebo duševní námahou i po ní. Můžeme jimi dokonce proložit jinou činnost, abychom obnovili ve skupině klid nebo zvýšili soustředění.

Při tělesné výchově zařazujeme relaxační hru na konec každé hodiny. V mateřské škole si ji můžeme zahrát třeba před svačinou nebo před hlavním jídlem. Při práci s dětmi například v tanečním kroužku můžeme relaxační hru zařadit mezi dvě technická cvičení.

Také domov nabízí četné příležitosti k těmto relaxačním hrám. Můžeme se k nim uchýlit před jídlem nebo před uložením k spánku, když je sestřička nebo bratříček protivný, když jsou děti unavené, rozdováděné nebo když jsou rodiče ve stresu. Maminka nebo tatínek si jich mohou využít, když dítě spí, když má jeden z rodičů telefonický hovor, a konečně pokaždé, když pocítí potřebu zklidnění…

Časem si děti nepochybně samy o tyto hry řeknou! Doporučuji vám, abyste poté, co si je s nimi několikrát zahrajete, věnovali společně s dětmi trochu času tomu, že se pokusíte najít další příležitosti, při nichž by bylo vhodné se takto uvolnit.

Na stránkách, které budou následovat, naleznete různé techniky a doporučení, jak tyto hry provádět v rozdílných situacích. Pro začátek je vhodné seznámit se s několika technikami, jež se běžně používají při relaxačních cvičeních. Potom budou následovat různé rady, které vám pomohou správně řídit zvolený program.

Několik relaxačních technik

Seznamme se nyní se šesti základními technikami, které jsou v různých formách obsaženy ve hrách metody opakovaného hraní.

Sevření – uvolnění: Tato technika spočívá úplně jednoduše v tom, že na několik vteřin sevřeme sval, nebo častěji svalovou skupinu, a pak sevření postupně uvolňujeme. Maximální sevření nám umožní plně procítit následné uvolnění příslušné svalové skupiny. Tato technika je uplatňována v Jacobsonově metodě (viz str. 131 ad.).

Kývání: Technika kývání napodobuje pohyb kyvadla nebo houpačky. Jedná se o provádění opakovaného pohybu dopředu – dozadu nebo vpravo – vlevo. Uvolňovaná část těla (například paže, noha, hlava, horní polovina těla) musí být uvolněná, ochablá a klátivá.

Protažení – uvolnění: Při této technice postupně protahujeme některou část těla. Snažíme se ji přitom natáhnout co možná nejdále. V této pozici setrváme několik vteřin a potom příslušnou část těla pomalu uvolňujeme. Je důležité uvolňovat se pomalu, postupně, klouzavým pohybem, nikoliv naráz. Potom zmíněnou částí těla jemně pohupujeme.

Ochabnutí: Zde se využívá působení tíže na naše tělo. Nejprve určitou část těla zvedneme a pak ji necháme volně, klouzavým pohybem (bez nárazu) spadnout. Poté necháme tuto část těla několik vteřin odpočinout. Celý pohyb dvakrát až třikrát zopakujeme.

Protřepání: Opakovaně více či méně silně protřepáváme část nebo části těla.

Znehybnění: Tato technika spočívá v zaujetí polohy, v níž přestaneme vykonávat jakékoliv pohyby.

Obecné rady

Při nácviku relaxace vám pomůže několik následujících rad.

Především je důležité, abyste si uvědomili, že děti se učí hlavně příkladem. Buďte tedy klidní a uvolnění. Klidná osoba může zklidnit ostatní. Proto vám doporučuji, abyste sami zkusili relaxaci pomocí několika relaxačních her nebo cvičení (viz str. 24 ad.). Brzy poznáte blahodárné účinky každodenní relaxace. Budete také moci lépe vysvětlit hru dětem a snáze pochopíte, co při ní prožívají.

Během hry hovořte klidným hlasem a nevynechávejte chvíle naprostého ztišení, abyste dětem umožnili procítit tělo, svaly a celkové uvolnění.

Když začínáte vyučování, zvolte raději hry, při nichž se pozornost soustřeďuje na odpočinek a ztišení.

Často se stává, že se některé děti začnou během cvičení smát. Chvíli jim to umožněte, třeba přestanou samy od sebe. Pokud smích neustane, klidným hlasem jim připomeňte, že tato hra se hraje potichu. Smích většinou rychle ztichne jednak proto, že děti vnímají ticho kolem sebe, a také proto, že cítí, jak se jejich svaly postupně uvolňují a jak je to příjemné. Jestliže smích vyrušuje ostatní a neustává, doporučuji vám, abyste dítě (či děti) na tři nebo čtyři minuty, které zbývají, vyřadili ze skupiny.

Relaxačnímu cvičení věnujte dostatek času. Dbejte na to, aby děti vykonávaly pohyby pomalu, aby každé dítě mohlo pocítit své tělo a svaly. Nenechte se popohánět časem. V případě potřeby spíše hru zkraťte tím, že vynecháte některá opakování. Jestliže se budete snažit průběh hry urychlit, oddálíte tím okamžik, v němž nastává uvolnění.

Respektujte rytmus každého dítěte.

Pochvalte děti, které se hodně snažily, a ty, kterým se hru podařilo dobře zahrát. Slova povzbuzení děti motivují, pomáhají jim uspět a více se z relaxačních her těšit.

Může se stát, že při relaxačních hrách budou mít některé děti strach zavřít oči, možná z překvapení nad tím, že se ocitají samy s vlastním tělem, nebo kvůli potřebě kontaktu s ostatními. K zavírání očí je proto nenuťte. Udělají to samy, jakmile k tomu budou připraveny a zvýší se jejich důvěra.

Před zahájením hry dětem jasně sdělte, že jejich účast ve hře není povinná. Místo toho se mohou například v tichosti posadit na lavičku. Je však důležité, aby přitom nevyrušovaly ty, kdo chtějí hrát. Zmiňte se rovněž o tom, že během hry mohou změnit svůj názor. V takovém případě se jednoduše připojí k ostatním a budou spolu s nimi pokračovat ve fázi, v níž se hra právě nalézá. Dětem můžeme uvolnění pouze navrhnout, ale nesmíme je k němu nutit.

Není vhodné dítě nutit k určitému pohybu nebo k účasti ve hře. Jakmile bude připraveno, připojí se ke skupině z vlastní vůle. Lze mu ponechat čas k pozorování, i když to potrvá třeba dva až tři týdny. Ostatně je možné, že si hry nejprve vyzkouší o samotě ve svém pokoji, než se odváží zúčastnit se jich ve skupině.

Když budete s dětmi hrát nějakou relaxační hru podruhé nebo potřetí, všimnete si patrného rozdílu v chování dětí, a to jak v souvislosti s pochopením pokynů na začátku hry, tak pokud jde o vzájemný respekt dětí vůči sobě i vůči dosaženému uvolnění.

Opakujte stejnou relaxační hru několikrát za sebou (3, 4 dny nebo 5 dní po sobě podle toho, o jakou hru jde), aby se při ní každé dítě dobře cítilo, aby ji dobře zvládlo a aby si ji dokázalo vybavit ve chvílích, kdy ji bude osobně potřebovat. Opakování navíc dítěti umožní cítit se během relaxace jak psychicky, tak i fyzicky v bezpečí.

Každá relaxační lekce je cvičením uvolňovacím, přinášejícím příjemné pocity. O tom, kdy je třeba zařadit relaxační hru, rozhodujete vy, dospělí. Hlavně není možné zvýšeným hlasem pronášet vyhrůžky typu: „Jestli budete takhle zlobit, budete se muset uvolnit.“ To by bylo krajně nevhodné. Děti by neměly chuť se uklidnit ani se uvolnit. Raději zhluboka dýchejte a klidným hlasem jim oznamte, že si nyní zahrají relaxační hru, již jste vybrali. V těchto situacích zvolte pokud možno hru, kterou již znají.

Neváhejte opakovat známou hru.

Mějte stále na paměti, že děti si rády hrají.

Netrestejte děti za to, že jsou živější než obvykle nebo že překračují normu. Raději poskytněte dětem čas na to, aby se uklidnily při relaxační hře.

Nelitujte času! Zpočátku bude výuka těchto her činností navíc ve vašem rozvrhu. Možná to bude vyžadovat vaše zvýšené úsilí, ale zakrátko se z toho stane rutinní záležitost. Děti dokonce začnou tyto hry vyžadovat, protože se při nich cítily dobře a poznaly jejich pozitivní účinky.

V případě potřeby neváhejte a upravte si představení hry dětem podle svého, aby vám nečinilo potíže její vysvětlení nebo použití některých termínů. Určitě se vám pak podaří přiblížit je dětem lépe, než když vám nebude „sedět“ znění navrhované v této knize.

Vymýšlejte si vlastní hry.

Vybídněte děti, aby si vymyslely vlastní hry.

Jakmile se děti seznámí se třemi nebo čtyřmi hrami, požádejte jedno dítě, aby zvolilo jednu relaxační hru dne (nebo jiného období). V případě potřeby mu příslušné hry vyjmenujte, abyste mu pomohli si je vybavit. Děti se rády podílejí na rozhodování.

Nejlepším způsobem, jak vstát z polohy na zádech, je pomalu se otočit na bok a potom se opřít o ruce a kolena s hlavou stále svěšenou dopředu. Úplně nakonec se zvedá hlava.

Desetileté a starší děti si mohou vést deník a zapisovat si do něho všechno, co při relaxaci pocítily (horko, zimu, brnění, tíži, lehkost, dojmy z vnímání času…). Umožní jim to lépe pochopit své pocity, lépe vnímat a lépe poznat samy sebe.

Jestliže hrajete tyto hry s hluchým dítětem, nezapomeňte na ně působit uklidňujícím pohledem, který mu pomůže se uvolnit.

Nevyvozujte nic z toho, jak se dítě uvolňuje. Každé dítě může prožívat relaxaci svým způsobem a mít z toho užitek po svém.

Konstatováním, že se dokáže uvolnit, zvýšíme sebedůvěru každého dítěte.

Jestliže pracujete s nedoslýchavými nebo alofonními dětmi, je velmi užitečné doprovázet klíčová slova hry obrázky nebo piktogramy.

Při hrách, v nichž se děti často přemisťují, zaveďte svůj vlastní signál pro seskupení (tlesknutí, písknutí, zvuk bubínku) ve chvíli, kdy uvidíte, že se k vám děti přibližují.

Nejlepším způsobem, jak vstát ze sedu na zemi, je pomalu se přetočit na bok a potom se opřít o ruku a kolena s hlavou stále svěšenou dopředu. Pokračováním v tomto pohybu lze vstát. Úplně nakonec se pozvedne hlava.

„Hra je způsobem poskytujícím pocit bezpečí při objevování neznámého a nového.“ (Časopis Réunion, 1998, s. 26)

Jak pomoci neklidným dětem

Při relaxačních hrách si často klademe otázku, jak máme jednat s neklidnými dětmi nebo s dětmi, které nějak vyrušují skupinu. Je třeba ihned zasáhnout? Vykázat tyto děti z místnosti? Nevěnovat jim pozornost? Abychom vám pomohli správně si počínat v takové situaci, uvádíme několik orientačních doporučení.

Uvědomte si především, že takováto situace nastává především při výkladu nové relaxační hry nebo na začátku hry. Některé děti potřebují nějak ventilovat své pocity tísně nebo strachu z něčeho nového – smějí se, neustále se vrtí, snaží se vtipkovat. Některé děti si takto počínají ze strachu, že budou při této zvnitřňující aktivitě posuzovány, nebo dokonce zesměšňovány. Po několika relaxačních hrách se však začnou cítit lépe a přestanou práci skupiny narušovat.

Když začínáte s dětmi hrát relaxační hry, věnujte dostatek času tomu, abyste u nich navodili pocit jistoty. Vysvětlete jim, proč je důležité uvolnění a uklidnění, když předtím hodně běhaly, skákaly, hýbaly se nebo se učily. Řekněte jim, že se budou cítit lépe a připraví se pro další činnost (běh, jídlo, sport, návrat domů, hru atd.) a že právě kvůli tomu společně relaxujete.

Zmiňte se rovněž o tom, že při relaxaci odpovídá každý sám za sebe. Znovu je ujistěte, že mohou zaujmout polohu, v níž se budou cítit dobře, a že způsob, který si zvolí, se týká jen jich, a nikoho jiného. A už vůbec to není věcí jejich souseda nebo sousedky.

Upozorněte je také, že při hře nemusí zavírat oči. Když k tomu budou připraveny, udělají to z vlastní vůle.

Pochvalte děti, které se nejvíce snaží, abyste je povzbudili k další relaxační činnosti.

Neupozorňujte na děti, které se pohybovaly hlučně nebo nebyly úplně potichu.

Vyřaďte příliš neukázněné děti. Pravděpodobně jsou natolik úzkostné, že nemohou tyto hry snadno hrát. V jejich případě pouhý nácvik relaxace nestačí a je třeba zajít dále – najít příčinu jejich úzkosti. Možná by jim lépe vyhovovala techničtější relaxace, například přizpůsobená verze Jacobsonovy metody (viz příklad na straně 132).

Děti s opožděným vývojem nebo s nedostatkem rovnováhy (jsou nešikovné, často padají, vrážejí do ostatních atd.), ty, které mají problémy s okulo-manuální koordinací (malé předměty, nůžky atd.), jsou často hyperaktivní, agresivní nebo úzkostné kvůli negativní představě, kterou o sobě mají. Dívejte se při různých hrách, jak chodí, běhají, skáčou a lezou. Sledujte, jak udržují rovnováhu. Zjistíte-li, že mají těžkosti, věnujte jim při relaxačních hrách zvýšenou pozornost. Uklidňujte je, chvalte a povzbuzujte. Pomůže jim to, aby se cítily dobře, schopně a odpovědně. Zlepší se jejich sebehodnocení, protože budou méně úzkostné, méně agresivní, radostnější a budou se cítit lépe.

Dýchání jako zásadní prvek

Dýchání je významným faktorem při každé relaxaci. Výdech umožňuje odstranit z plic vzduch spolu s kysličníkem uhličitým. Při nádechu nasáváme vzduch do plic a zásobujeme buňky potřebným kyslíkem. Správné dýchání pomáhá kontrolovat stres, strach, bolest, a dokonce i vztek. Přispívá rovněž ke snížení závratí a bolestí hlavy.

Při hrách, které vám navrhuji, požádejte děti, aby nejprve vydechly vzduch z plic a vytvořily dost místa pro čerstvý vzduch. Vysvětlete jim, že když vydechujeme, vzduch odchází z těla a břicho se zplošťuje nebo prohlubuje.

Potom je požádejte, aby se zhluboka nadechly. Sdělte jim, že při nádechu se vzduch dostává do těla a břicho se nadouvá.

Při nácviku uvolňování se pak žákům nezapomeňte zmínit o tom, že když je tělo uvolněné, dýchání je správné samo od sebe.

Při těchto hrách v zásadě vydechujte ústy a nadechujte nosem, ale nedělejte to násilně.

Připomeňte občas dětem, že dýchání nám pomáhá uklidnit se ve chvílích stresu: zhluboka se nadechneme a pak jedním dechem vydechneme všechen vzduch z plic. Můžeme také doširoka otevřít ústa a hlasitě vydechnout. Udělá nám to dobře. Takovéto hluboké dýchání nám umožňuje uvolnit se, být otevřenější, klidnější a bystřejší.

Stručně o soustředění

Soustředění je stejně jako dýchání základním předpokladem úspěšného relaxačního cvičení. Spočívá v kratším nebo delším zaměření pozornosti na nějaký předmět, sval či svalovou skupinu nebo na nějakou myšlenku.

Soustředění znamená také, že zaměříme pohled, myšlenku a smysly na nějaký předmět a setrváme v tomto zaměření. V podstatě jde více méně o soustředění všech smyslů na kratší nebo delší dobu.

Během relaxačních her, které vám předkládám, vybídněte děti, aby zaměřily svou pozornost na svaly v těle, jinými slovy, aby se na ně soustředily.

Poslední rada – nevyhýbejte se smíchu

Řada nedávných studií prokázala, že smích má nejrůznější preventivní a léčebné účinky. Kromě toho, že navozuje lepší duševní rovnováhu, harmoničtější vztahy a pomáhá snižovat napětí, je i vynikajícím procvičením svalů a plic. Mimo jiné zpomaluje srdeční činnost a upravuje tep, překonává úzkostnost a depresi a pomáhá eliminovat stres. A dokonce při něm zrůžoví pleť!

Když děti hrají relaxační hry, smích jim pomáhá zbavit se tísně a úzkosti. Umožňuje jim ventilovat nadbytek emocí. Nechte je tedy, aby se na počátku hry dosyta nasmály, jestliže k tomu mají chuť.

„Smíchem a hrou obnovíme svůj energetický potenciál.“ (Výňatek z časopisu Réunion, 1998, str. 27)

Zdroj: ukázka je z knihy Nadeau – Relaxační hry s dětmi, vydalo nakladatelství Portál

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz