Všechno zlé je pro něco dobré

Práce

Tuhle větu si jistě každý z nás řekl mnohokrát.

Třeba když si naplánujete na víkend výlet do přírody s kempováním u řeky a ono leje a leje a nemíní to přestat nejméně do nedělního večera. Což je zpočátku k vzteku, ale nakonec se dáte do pečení výborného koláče, celé odpoledne hrajete karty a člověče nezlob se, a bůhví co ještě. Večer si říkáte – to byl ale skvělý den, takhle už jsme se dlouho všichni společně nenasmáli. Pokud náhodou choutky na výlet nepřešly, sfouknete odpoledne i nějaký ten zámek.

Takže stará známá pravda se potvrdila, všechno špatné bylo pro něco dobré.

Stejně, pokud jste dejme tomu student, tak třeba dostanete chřipku před třídenním školním výletem, který vypadal tak slibně. Jenže nakonec tam všichni prodělali střevní virózu a vy jste si v klidu stihli doplnit chybějící látku do školy a i bez střevním problémů.

To všechno funguje a velmi rychle si na tom špatném člověk najde právě to dobré.

Ovšem poznat, co je dobrého na tom, že moje dítě se začalo vyvíjet jinak a kromě vývojového postižení má i další zdravotní problémy, to mi trvalo velmi, velmi dlouho. Dokonce roky.

Dá se to najít až ve chvíli, kdy se člověk smíří s realitou. Ne, že se odevzdá, to rozhodně ne. Ale přestane se živit planými nadějemi, vezme tento úděl jako fakt a dál bojuje za každý drobný krok dopředu. Jen už s určitým vnitřním klidem.

V době, kdy už jsem se dobírala k tomuto stavu, se mi naprostou náhodou dostala v knihovně do ruky knížka, která popisovala život těžce postižené dívky, mentálně i tělesně, absolutně odkázanou na pomoc druhých. Její život je zde popisován jako dar. Handicap, s kterým se narodila, pomalu učí lidi v jejím okolí měnit hodnoty, učí je bezpodmínečné lásce, určitému obětování, ale s mírou. Lidé kolem ní postupně velmi rostou po lidské stránce.

Toto vše jsem si uvědomila v plné míře právě i díky této knize. Také poté, když jsem se o pár dnů později setkala s dávnou známou a poslouchala, jak je nešťastná a trápí se tím, že syn kromě tenisu a plavání už není tak dobrý taky ve floorballu, protože nestíhá tréninky. Honza od vedle to stíhá a ještě má samé jedničky. A dcera bude mít tři dvojky. „No přestav si, jak to s ní půjde dál, když ve 3. třídě má už dvojky?! Vůbec nevím, co s ní budu dělat.Na gymnastiku taky nechce, ale přitom by jí to šlo. A nějak musí zvládnout tu anglickou konverzaci, to je dneska nutnost.“

Tak to je právě ta situace, kdy jsem si řekla – všechno špatné je pro něco dobré.

Myslím, že díky handicapu svého dítěte, jsem si uvědomila pravé hodnoty, naučila jsem se užívat si okamžiku , radovat se ze společných sportů a dělat je pro zábavu, ne abychom byli lepší než soused. A známky? Ano, je důležité pracovat na maximum, ale to maximum máme každý jinde. Vzdělání je pro život bezpochyby velmi důležité, ale samé jedničky, navíc ty vydřené, ještě skvělé zaměstnání ani 100% štěstí nikomu nezaručily.

Naše „dobré“ spočívá ve srovnání hodnot, v naučení trpělivosti, v radosti z okamžiku a obyčejných věcí, ve velké práci na sobě samých a potěšení z drobných úspěchů a pocitu, že jsme to zvládli. Také z vědomí, že nic není ideální a že jakákoliv životní cesta posouvá každého z nás dopředu a dává možnosti rozvíjení se, i když třeba v jiné oblasti, než jsme původně plánovali.

Jsem za toto zjištění velmi vděčná.

A co vy? Už jste zjistili to dobré na vašem špatném? Ta cesta za to stojí.

I.K.




Související články

Zeptejme se pragmatika
Znáte to. Občas, když už člověk neví kudy kam, přemýšlí o nějaké další cestě, možná i o té, kterou původně zavrhoval, nebo prostě jen neuznával. Ale někde uvnitř tuší, že nevyčerpal všechny možnosti, že určitě něco existuje. celý článek

Od mezníku k mezníku
Jirka se narodil s diagnózou lehká mozková disfunkce s hyperaktivitou, což je v podstatě prkotina.... Jenže Tomáš, jakožto velmi ješitný chlap, se s tím nikdy nesmířil.. celý článek