Od mezníku k mezníku


Přijela jsem jednou odpoledne na návštěvu k mámě. Bylo krásně, jaro v rozpuku, všude spousta barev, ptáci řvali – až kýčovitý obraz. Těšila jsem se, jak načerpám energii, vybavena „odpočinkovou“ knížkou a budu sedět pod rozkvetlou třešní, nasávat barvy, slunce, pohled na svěží zelenou všude kolem. Dělám to tak už pár let – teprve, když je člověk v paneláku, navíc bez balkonu, ocení ten „luxus“ vlastního venkovního prostoru.

Nesu si svou oblíbenou kávu s koláčem od maminky, usedám s tím, že si chvilku popovídáme, co je nového a vrhnu se ke knížce. „Tak ti musím říct, co se stalo“ spustí maminka. No, to nevypadá na krátké popovídání co, kde, kdy a jak. „Naše Věrka“ (moje sestra) „se rozešla s Tomášem“! Konečně, říkám si. Věrka a Tomáš spolu žijí „na hromádce“ a mají syna Jirku. Jirka se narodil s diagnózou lehká mozková disfunkce s hyperaktivitou, což je v podstatě prkotina, s kterou se dá docela dobře žít. Jenže Tomáš, jakožto velmi ješitný chlap, se s tím nikdy nesmířil a naopak i přes Věrčinu urputnou snahu vytáhnout z Jirky to nejlepší a maximálně ho zklidňovat, dává neustále Věrce vinu za všechny jeho problémy a bohužel už nějakou dobu se chová velmi špatně i k Jiříkovi.

„No, mami, to je přece dobře, že se odhodlala, bude to tak pro všechny lepší. Časem se jistě vše vytříbí, možná Tomáš s odstupem více pochopí a vybuduje si k pěkný vztah s Jirkou“. Snažím se vrátit maminku k tomu, o čem jsme se bavily již mnohokrát. Totiž, že ten jejich vztah opravdu dlouhodobě nikomu z nich neprospívá a je jen otázkou času, kdy se rozpadne. Maminka sice pokyvuje, jenže něco tu nehraje. „No, víš, jenže ona odešla kvůli jinému chlapovi, chápeš? Musela být nějakou dobu s oběma!“. Zaznělo to od ní, jako největší hřích světa. Rázem bylo všechno jasné. Moje máma je člověk, který by se rozdal, hodná, obětavá, srdce na dlani. Ale taky je to typ člověka, co nutně potřebuje vědět, že ji nikdo za její jednání neodsoudí. Že lidi (tj. sousedi a známý) to chápou, souhlasí a uznávají. A velmi často u ní v podvědomí zní věta „co by tomu řekli lidi“.

„Já vím, že je to tak asi lepší pro všechny“, pokračuje máma, „ale přece mohla odejít, když viděla, že to k ničemu není, chvilku být sama a pak si někoho najít. Jak to takhle vypadá?“. A tak přemýšlím o máminých slovech. Ano, je to taková „správná“ cesta, logičtější, posloupnější. Jenže, kde je kolikrát logika života? Jde to vůbec takhle hezky naplánovat? Když se ohlédneme zpátky, to, co se zpočátku zdálo jako velmi zmatečné, se po čase ukázalo jako naprosto logické vyústění určitého dlouhodobějšího vývoje. Ať už v oblasti vztahů či jinde. Ono si můžeme věci hezky naplánovat. Tak, aby se nikomu neublížilo, aby vše bylo dobře načasováno. Pak se ale vyskytnou okolnosti, které nás hodí na jinou kolej. Někde uvnitř si říkáme, že ne, takhle jsme to nechtěli, to jsme neplánovali. Pokud bychom však slyšeli svoje hlubší já, říkalo už dávno „udělej to“. Neslyšeli jsme nebo neměli odvahu ho slyšet, kdoví. A tak život předhodí po čase do cesty něco nebo někoho, aby nás trošku nakopnul, posunul, ať se nám to líbí nebo ne. Je na nás, jak s tím naložíme. Zda se budeme tvářit, jako že nic, a nebo uvidíme příležitost, byť by měla být třeba jen v podobě startovacího můstku, a odrazíme se.

A tak, myslím, milá maminko, že je to tak v pořádku. Pokud se objevil někdo, kdo Věrce dodal odvahy nebo jí otevřel oči, je dobře, že ho potkala a že to dovolila. Život zkrátka nejde naplánovat od mezníku k mezníku. Některé věci se prolínají, překrývají, chvíli mohou běžet současně. Po čase něco ustoupí do pozadí a něco zase vypluje na povrch jako logické vyústění, jako „to schopné života“ v kvalitní, lepší formě.

Nezbývá nám, než držet Věrce palce, ať vydrží zůstat sama sebou, být jí nablízku a oporou. A to, my dvě, mami, rozhodně zvládnem.

Autorka: I.K.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz