Ještě k dávkám na péči

Sociální služby

Po opětném navštívení Vašich stránek jsem se rozhodl, že Vám napíši. Z poslední doby mě velice zaujaly dva články Dávky na péči a Zkušenosti se školou.

V článku Dávky na péči pisatelka velice pravdivě popsala co prožívá a jak žije rodič samoživitel. K tomuto textu se mohu klidně podepsat s jediným rozdílem , že jsme kompletní rodina,takže v tomto je onen rozdíl.

Máme 10-ti letou dceru s diagnozou autismu po marném shánění nějakého dobrého zařízení pro ní jsme byli nuceni se rozhodnout pro domácí vyučování , které nám bylo povoleno při SPC. Problém při přijímání naší dcery byl v tom , že dcera byla poměrně ve stálém pohybu a tamní odborníci na autismus nenašli pro ni nijak vhodný vzdělávací program, leckdy se děsili z té přílišné energie protože byli zvyklí na autisty co jsou někde v koutě, kde se kývají a nikoho moc neobtěžují, ten je velice přizpůsobivý a pohodlný pro jejich práci , která se potom může státi neměnnou a stereotypní.

Dceru jsme také nedali do těchto zařízení protože před lety to probíhalo tak, že rodič měl podepsat papír , že v případě nějakého excesu mohou dítěti podat psychofarmaka. Zvolili jsme proto cestu domácího vyučování, dcera se postupně lepší, osamostatňuje dochází za ní dobrovolnice, vodím ji hodně dospolečnosti. S Manželkou jsme se rozhodli také pro další radikální změnu - zůstal jsem na POB a žena šla po letech do práce. Pro rodiče je to z finančních důvodů opravdu náročné, veškeré náklady zvláště stravování v současné době, dcera má sice IV stupeň –což v současné době činí 12000 - já beru 650 Kč to jsou jediné peníze co dostávám. Připadá mě to jak kdybych nebyl a přitom šetřím státu nemalé peníze a na nás rodiče je pohlíženo jako na ty tzv.flákače. Bylo zajímavé, že IV .stupeň jsme dostali teprve vloni a to na rok, letos nám ho potvrdili nejspíše to bude opět jen na rok . Takže po roce nás čeká opět domovní prohlídka, aby shlédli opět naší dceru jak se chová v přirozeném domácím prostředí jak uvádějí - při tom si myslím, že by se měli dívat na děti jak se chovají spíše v jiném prostředí. Protože tam se bude pohybovat častěji a bude se zde muset vypořádávat s různými situacemi i předsudky. Pamatuji si když jsme byli u komise poprvé  – říkali nám už námi tady nevoďte stačí když dojde matka. Toto všechno jsou poměrně dost ponižující úkony - spadli jsme opravdu na dno.

S pozdravem Ivan Jandek-Olomouc, Jandek.Ivan@seznam.cz,