Možnost volby


Proč se některé věci dějí tam, kde by to nikdo nečekal a naopak, kde se dá předpokládat, že se stanou, je všechno v pořádku? Ano, mluvím o tom, proč se někde narodí dítě s postižením a jinde ne. Každý, kdo s tímto přišel do styku si jistě na počátku, a ne jednou, položil otázku „proč právě my?“. Vždyť všechno bylo v pořádku, maminka se v těhotenství chovala takřka předpisově – zdravá výživa, pohoda, klid, žádné cigarety ani alkohol. A přesto, děťátko, které se narodilo, trpí zdravotním handicapem. O dceři od sousedů je známo, že život vedla pestrý ještě pár měsíců v těhotenství, čímž je myšleno, že cigaretám a alkoholu se rozhodně nevyhýbala, v barech se vyskytovala snad i těsně před porodem a prý občas i trošku marjánky pokouřila –„ vždyť se z toho přece dělají i léky.“ A její syn? Zdravý jak řípa, šikovný, umí spoustu básniček, rozebere autíčka do posledního šroubku a zase smontuje, ve školce je oblíbený, snad jen trochu živější – no, vždyť je to kluk.

Tak kde je tady logika?

A co když v tom žádná logika není. Nemá tam co dělat. Jak by asi dopadlo dítě, které by se narodilo mámě feťačce a bylo postižené? Pravděpodobně dost nevalně. Možná by klopýtalo od ústavu k ústavu, jeho jednoduché myšlení by mu nedovolilo bez pomoci blízkých příliš růst. Pevná vůle? Po kom asi? A možná by za pár let bylo stejné jako jeho matka – radovalo se z jointa a prohýřené noci.

Tak možná proto se dítě s postižením narodilo vám, rodičům inteligentním, milujícím, obětavým, s chutí nevzdat se a vykřesat z něj to nejlepší. Protože vy to zvládnete! A dobře. Není právě tohle ten důvod? Kdo ví…

Viděla jsem film, kde tatínek vychovával sám dceru a holčička velmi těžce nesla to, že maminka zemřela. Potýkala se s různými problémy. Od nepřijmutí kolektivu ve škole, po běžné holčičí věci, kterým rozumí právě jen maminka. A její tatínek jí vždy říkal: „Víš, každý máme život v něčem těžký a něco máme jako dar. A vždycky se můžeš rozhodnout. Můžeš vidět tu těžkou stránku a plakat, anebo se podívat na tu krásnou, kterou ti také přináší a věnovat se jí. Je to jen tvoje volba, pro co se rozhodneš a co uvidíš“.

Je to vlastně tak jednoduché. Chceš se litovat – prosím, jak je libo. Chceš plakat – plakej. Chceš mít vztek na všechny okolo – klidně měj. A co ti to vlastně přinese? Chceš se smát – směj se. Chceš hodně studovat a číst a jednou vše zúročit, když už nemůžeš chodit – udělej to. Chceš se radovat z návštěvy, která přijde, když ty nemůžeš ven – raduj se. A co ti tohle přinese? Spousta lidí tohle umí, stačí se rozhlédnout kolem. Jenda s Jarkou od vedle jsou běžný pár. Z kopýtka si tedy moc vyskakovat nemohou, pravda. Jezdí starou škodovkou, bydlí v domku s babičkou, která potřebuje celodenní péči, a tak se Jarka stará. Ale nefňuká, že nemůže do práce, začala studovat dálkově zdravotní školu – prý se rozhodla svou zkušenost zúročit. Mají hodně přátel, po večerech hrají společně scrabble a karty, babičku občas taky zapojí a to je teprv legrace! Na dovolenou jezdí „jen“ tady kousek, pod stan. Kam taky s tou škodovkou, že? Jednou jsem potkala Simonu, jednu z jejich přátel, která je manažerka prosperující firmy, manžel podniká ve svém oboru, úspěšně. Bydlí v krásném prostorném domě a dovolenou tráví téměř vždy all inclusive v exotických zemích. Byla zrovna nějaká přešlá, unavená, sedly jsme si na kafe, povídaly si. Po chvíli se Simča zamyslela a říká „ víš, že já tý Jarce a Jendovi vlastně závidím? Oni se umí radovat z mála a ještě si to užít, když se pohádají, netrvá to dlouho, je u nich taková pohoda…….vlastně tak nějak září.“

Říkám si, … zřejmě se tak rozhodli, milá Simčo.

Tak myslím, že stejné je to i s naším údělem, který jsme si nevybrali. Život s handicapovaným dítětem lze vzít jako jeden velký problém, obětování se, trápit se, hledat viníky. Ale co ho vzít jako výzvu? To zní mnohem líp! Výzvu věc zvládnout a obohatit se tím, vyrůst na ní. Možnost vidět věci v jiných rozměrech, možnost podívat se do oblastí, kam bychom se normálně nepodívali, růst v jiných sférách, než je běžný business. A co třeba, po určitém zklidnění a nabytí zkušeností, začít pomáhat i dalším s podobným osudem? To je přece krásná cesta.

Všichni máme v každém okamžiku možnost volby. Fňukat nebo se zvednout. Trápit se neúspěchem nebo to zkusit znova a líp. Odejít z nevyhovujícího vztahu nebo v něm dál být. Bědovat nad osudem nebo ho vzít jako výzvu a posunout se tak dál. Je to jen naše volba, nikdo jiný za ni zodpovědný není. Jen my sami. A nikdo jiný tu volbu ani neudělá.

Jak známo – každý svého štěstí strůjcem. Jen to štěstí zřejmě nemusí být právě tam, kde jsme si původně mysleli. Osud nám dal možnost objevit ho jinde, možná hlouběji. Najděme tu cestu k němu. Rozhodněme se!

I.K.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz