Možná úskalí práce osobního asistenta

Škola

Při poskytování a užívání služby osobní asistence se mohou obě zúčastněné strany, tedy osobní asistent i uživatel, setkat s většími či menšími problémy a překážkami, které mohou negativně ovlivnit jejich vzájemný vztah i kvalitu samotné služby.

Osobní asistence dítěti s postižením patří mezi nejnáročnější typy asistence. Asistent musí komunikovat s dítětem, ale také s jeho rodiči, kteří sice znají své dítě nejlépe a jsou nejcennějším zdrojem informací o něm, ale na druhé straně mají někdy zkreslený pohled na to, co dítě skutečně potřebuje a co je schopno zvládnout samo. To se může promítnout do nereálných očekávání a nároků na jedné straně, a přílišné úzkostlivosti a přehnaného opatrovnictví na straně druhé. Požadavky na asistenta pak mohou být v rozporu s reálnou potřebou dítěte.

Nebezpečí přílišné péče hrozí i ze strany asistenta, jestliže pojme svou pomoc tak, že vykonává všechny činnosti za dítě, nedá mu prostor, aby se některý úkon pokusilo zvládnout samo, nemá dostatek trpělivosti a nedokáže se přizpůsobit např. pomalejšímu tempu dítěte.

Na jiné těžkosti může osobní asistent narazit, jestliže asistuje dítěti ve škole. Tam se okruh osob, se kterými je třeba komunikovat a především dohodnout se a sjednotit přístup, rozšiřuje o učitele a další pracovníky školy. Navíc osobní asistent není zaměstnancem školy, což někdy vyvolává určitou nedůvěru pedagogů. Mohou asistenta vnímat jako nežádoucí, cizorodý prvek ve školním prostředí. Potíže nastanou zejména tehdy, jestliže nejsou hned od počátku působení asistenta ve třídě jasně vymezeny role a rozděleny kompetence.

Zapomenout bychom neměli ani na spolužáky začleněného dítěte. Ti mohou v celém integračním procesu sehrát jak pozitivní, tak naopak i výrazně negativní roli. Zvláště na druhém stupni základní školy mají někteří asistenti ve třídě těžkou pozici. Zde je opět třeba zdůraznit, že je věcí a odpovědností učitele, jak asistenta žákům představí a vysvětlí jim důvod jeho přítomnosti ve třídě. Neméně důležité je také to, jak se sám k asistentovi chová, zda ho přijímá jako rovnocenného partnera a spolupracuje s ním. U dětí se vyplatí hned na začátku stanovit pravidla vzájemné komunikace, např. jak mají asistenta oslovovat.


 

Nejčastější chyby, jichž se ve vztahu k osobnímu asistentovi dopouštějí rodiče dítěte

•při domlouvání služby osobní asistence nestanoví jasně požadavky na asistenta a nevymezí jejich rozsah;

•podávají zkreslené informace o potřebách dítěte, požadují nadměrnou péči na úkor rozvoje samostatnosti;

•zamlčují některá fakta týkající se např. zdravotního stavu dítěte a možných komplikací, jež mohou nastat a které bude muset osobní asistent řešit;

•využívají asistenta k činnostem, které přesahují rámec osobní asistence, např. k úklidu domácnosti, nákupům a přípravě jídla, hlídání sourozenců dítěte, obstarávání pochůzek;

•své výhrady a připomínky k práci asistenta řeší před dítětem, zpochybňují kvalitu asistentovy práce nebo jeho schopnosti.

Jistě bychom našli celou řadu dalších prohřešků, které mohou negativně ovlivnit fungování osobní asistence a především vztah asistent–rodič dítěte, ale není cílem této příručky podat zde jejich vyčerpávající výčet. Spíše jde o upozornění na ty, se kterými se setkáváme častěji a opakovaně.



 

Nejčastější chyby, jichž se dopouštějí asistenti

•nemají jasnou motivaci k práci osobního asistenta, často se pro ni rozhodnou poté, co neuspěli v jiné profesi;

•přehnaně pečují, dělají všechno za dítě, a tím brání rozvoji jeho samostatnosti;

•mluví za dítě, nedají mu prostor, aby samo sdělilo své potřeby, rozhodují za ně i v případech, kdy by bylo možné a žádoucí, aby dítě vyjádřilo svůj názor nebo přání;

•přehnaně dítě chrání před všemi vlivy vnějšího světa v obavě, aby se mu něco zlého nepřihodilo;

•nepřizpůsobí své chování a způsob komunikace věku a zájmům dítěte, např. ke čtrnáctiletému se chovají jako k batoleti nebo předškolákovi, organizují mu činnosti a hry vhodné pro děti z mateřské školy;

•příliš se na dítě fixují, „přivlastňují“ si je;

•ve snaze docílit, aby dítě uspělo, mají na ně nepřiměřené nároky a přetěžují je;

•sami sebe pasují na „odborníka na dítě“, dávají rodičům nebo učitelům doporučení ohledně výchovy a péče a kritizují jejich přístup;

•zpochybňují smysl osobní asistence a především smysl a principy inkluze;

•řeší si asistencí nějaké vlastní problémy, nejčastěji nízké sebevědomí, neschopnost navázat kontakt a komunikovat s dospělými vrstevníky, neschopnost přizpůsobit se náročným požadavkům zaměstnání v jiném oboru apod.

Posledně jmenovaný nedostatek je velmi závažný až nebezpečný, protože takový člověk, sám psychicky labilní, může negativně ovlivnit psychiku dítěte. Mezi uchazeči o práci osobního asistenta se čas od času vyskytnou lidé, kteří se z nějakého důvodu domnívají, že asistovat člověku s postižením a navíc dítěti je méně náročné než uspět v jiné profesi. Bohužel jim někdy trvá určitou dobu, než poznají svůj omyl, pokud si ho vůbec přiznají, a mezitím mohou napáchat značné škody. Mějme na paměti, že dítě je s asistentem v úzkém, často každodenním kontaktu, tráví s ním značnou část dne a mnohdy je na něm během této doby zcela závislé.


 

Nejčastější chyby učitelů, v jejichž třídě působí osobní asistent

•na začátku spolupráce si s asistentem neujasní role, nerozdělí si kompetence a nestanoví jasná pravidla spolupráce, neseznámí se s náplní práce osobního asistenta;

•při nástupu asistenta do třídy ho nepředstaví všem dětem a nevysvětlí jim jeho funkci ve třídě;

•nepředstaví nového asistenta ostatním učitelům ve škole (i když toto by měl udělat především ředitel školy, ale ten na to také často zapomíná);

•neinformují o tom, že se ve třídě vzdělává žák se speciálními potřebami s podporou osobního asistenta, rodiče ostatních dětí, nevysvětlí jim důvod přítomnosti asistenta ve třídě;

•nekoordinují svou práci s prací asistenta, nedomlouvají se a nespolupracují na přípravě příštích hodin, nechávají na asistentovi, aby se na hodiny připravoval sám a obsah individuální práce se začleněným žákem volil podle vlastního uvážení;

•přenášejí svou odpovědnost za vzdělávání začleněného žáka na asistenta, v extrémních případech se žákem pracuje výhradně asistent, hodnotí a známkuje jeho práci, zadává mu domácí úkoly atd., učitel pracuje se zbytkem třídy a nesnaží se žáka zapojit do výuky.



 

Zdroj: ukázka z knihy Uzlová, Iva - Asistence lidem s postižením a znevýhodněním, vydalo nak. Portál 2010