Znak do řeči


„To,co považujeme za nemožné, je často jen nevyzkoušené.“


Co je znak do řeči?

ZDŘ je kompenzační, doplňující a mnohdy i dočasný prostředek komunikace mezi osobami s řečovým postižením a jejich okolím. Použitím znaku pomáháme komunikovat formou, která je založena na řeči našeho těla, mimice a přirozených znacích a která se snadněji používá než mluvená řeč.Někdo využívá řeči těla více, někdo méně. S řečí těla se snadno pracuje a lze ji doplnit přirozenými i přijatými znaky. Přijatými znaky se rozumí znaky, které jsou prvky znakové řeči neslyšících.

Po celou dobu práce s postiženou osobou si musíme uvědomovat, že naším cílem je celkový rozvoj komunikativních dovedností a ne pouze naučení mnoha znaků. Znaky se během používání stávají nejen prostředkem komunikace, ale často dochází i k pokroku ve vývoji mluvené řeči.

Použitím znaků prodlužujeme přirozené stadium vývoje řeči.Už od nejútlejšího věku matky na své děti spontánně znakují, např.:pá, pá. Matky při komunikaci se svými dětmi zjednodušují svou řeč, mluví pomaleji, zřetelně artikulují.To vše se děje při používání znaku do řeči. Obdobně i učitelky v jeslích, v mateřských školách doprovázejí říkanky, které chtějí děti naučit, pohybem.

Znak do řeči používáme u osob, které nemají rozvinutou aktivní řeč nebo jejich expresivní složka řeči není dostatečně vyvinuta.Než tuto metodu začneme používat, je třeba zjistit, zda je dítě s to zvládnout nároky tohoto systému. Dítě musí umět napodobovat a později se samo začít vyjadřovat tímto způsobem.Musíme si uvědomit, že dítě musí dokázat spojit význam slova se symbolem, značkou či znakem, dříve, než ho bude používat k vyjádření svých potřeb, nápadů či pocitů. Symboly či znaky se musí osvojovat pomalu a v přiměřené úrovni dítěte. Učitel, rodiče či vychovatelé zároveň připojují mluvené slovo.


Proč metoda přináší pozitivní výsledky?

1.Snadnější motorika

Pro jedince s postižením mluvidel je snazší „artikulovat“ znaky než si přenést do praxe správné postavení mluvidel. Při použití znaků se používají svaly paží, rukou a prstů.Všechny motorické činnosti mají tu vlastnost, že zároveň podporují rozvoj řeči. Dále platí, že zdůrazňování významných slov a vizualizace mluveného sdělení znaky usnadňuje dětem pozorné sledování a pochopení řeči. Děti bez motorického postižení mají lepší možnosti pro používání ZDŘ, ale i děti se špatnou motorikou mají šanci se znaky naučit. Při práci s postiženými si musíme uvědomit, že pohyb, který je možné vytvořit pokaždé stejným způsobem, se stává nástrojem řeči.

Nesmíme také zapomenout, že děti se rády zvukově projevují, mohou-li být fyzicky aktivní. Pohyby /skákání, válení apod./ podněcují dítě k vokalizaci, pokud se při nich spojí fyzická aktivita se slovy.

2.Včasný kontakt s řečí těla

S řečí těla mají zkušenost všichni lidé.Této zkušenosti využíváme při práci se ZDŘ. Vlastně nezavádíme do výuky postižených nic nového. Dítě používá a staví na svých dřívějších znalostech. V rodině postiženého dítěte se často dítěti vytváří použitelný systém znaků a zvuků.Ten ale není použitelný pro široké okolí, rozumí mu jen to nejbližší. Na tento systém však navážeme při výuce. Dítě použitím znaků může ovlivnit své okolí.Tím, že vědomě použije neverbální projev, může zaznamenat úspěch či pozitivní zážitek. Může projevit své dřívější znalosti, které zatím byly vnějšímu světu utajeny. ZDŘ se tímto způsobem stává plnohodnotným dorozumívajícím systémem.

3. Pozitivní komunikační prostředí

Pokud dítě začne provádět určitý pohyb, který je počátkem znaku, máme usnadněnou práci. Dítě projevilo svou vůli napodobovat a lze ho jedině pochválit. Byl tak učiněn první krok k „artikulaci rukama.“ Je-li okolí nadšeno, dítě se o to více snaží. Dosáhli jsme totiž pozitivní rozhovorové situace. Naše počáteční bezmocnost je menší, začínáme chápat co nám dítě sděluje, můžeme je pochválit, dochází k oboustranné komunikaci. Nedokáže-li dítě napodobovat posunky hned, pomůžeme mu opětovným předvedením, manipulací. Vždy musíme dbát, aby činnost byla pro dítě zábavou.

4. Zviditelnění

Použitím ZDŘ se mluvené slovo stává vizuální, je zviditelněné.To má velký význam pro rozvoj oboustranné komunikace.Většina lidí si lépe pamatuje a rozumí tomu, co měla možnost vidět.Víme totiž, že písmo i znaky se vyvinuly z obrázků. Kresba či fotografie nám řekne mnohdy více než mnoho slov.Všichni se opíráme o zrak, více než si to uvědomujeme. Použitím ZDŘ se nám dostává pomoc zdarma, protože využíváme silnou percepční oblast.Vizuální percepce v porovnání s auditivní je posilující faktor. Důležitá je ovšem skutečnost, že znaky podporují rozvoj bazálních řečových struktur a tím vytvářejí kognitivní předpoklady pro nabývání řečových dovedností. ZDŘ nemá tedy negativní vliv na rozvoj řeči, ale projevuje se zcela kladně.

5. Lepší úroveň řeči

Při komunikaci s postiženými používá řada z nás dlouhé věty a málo srozumitelná slova, pro žáky je naše řeč někdy nepochopitelná. ZDŘ nám dává možnost se těmto chybám vyhnout. Znak zpravidla přiřazujeme nejdůležitějšímu slovu ve větě. Nepoužíváme tolik znaků jako znaková řeč neslyšících. Snižujeme rychlost řeči, alespoň na začátku, abychom měli čas správně znaky předvést. Nad obsahem sdělení přemýšlíme. Řada žáků je pak schopna nás sledovat.

6. Znak je ilustrativní

Pomocníkem komunikace je i to, že znaky jsou velmi ilustrativní. Mluvené slovo je abstraktní, zvuk sám nesouvisí s věcí. Řekneme-li „auto“ může mít zvuk i jiný význam. Auto, vyjádřené znakem, kde je zdůrazněno řízení volantem, dává přesný význam. Při naší komunikaci nám opět pomohl znak, který naše sdělení zkonkrétnil. ZDŘ vychází z přirozených a co nejnázornějších znaků (posunků, gest apod.), je tedy velice konkrétní.


Rozdíl mezi ZDŘ a znakovým jazykem neslyšících

Značný. Znakový jazyk má svébytnou syntax, charakter a pravidla. Hojně využívá tzv. kvantifikátorů (jeden znak pro určitou standardní frázi – např. „to je dobré, nějak to dopadne“), čímž se naprosto odlišuje od prostého ukazování jednotlivých pojmů. Není možné zároveň používat znakový jazyk a běžný mluvní projev.

Jak bylo uvedeno, charakteristickým rysem ZDŘ je podpora nejdůležitějších slov v mluveném sdělení znaky. Přispěním motoriky a multisenzoriálního principu jsou pojmy konkretizovány a mluvený projev je zvýrazněn. Zpočátku se ukazuje jen jeden znak ve větě a to u slova, které je nositelem významu sdělení. Počet slov doplněných znakem se postupně zvyšuje. Např. ve větě „Tvoje taška je hezká“ se nejprve doplní znakem jen slovo „taška“, později „taška“ a „hezká“ a nakonec „taška“, „hezká“ a „tvoje“. Vše samozřejmě důsledně doprovázeno obdivnou mimikou.


Pro koho je tato metoda vhodná:

pro děti (klienty), u kterých rozvoj aktivní složky řeči neodpovídá fyziologickému vývoji, nebo u nichž expresivní schopnosti jsou značně nižší než schopnosti porozumění (výrazně opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie, Downův syndrom, mentální retardace apod.)

pro děti (klienty) s postižením více vadami, z nichž jednou je problematický rozvoj komunikačních schopností

pro děti (klienty) s PAS (poruchou autistického spektra)

pro děti (klienty) s dysartrií či jiným postižením organického původu


Proč začínáme ?

Na otázku se dá těžko odpovědět. Domníváme se, že mnoho lidí v kontaktu s lidmi s postiženým řeči si myslí, že výsledek stimulace řeči nepřinesl požadované ovoce.V takovém případě je jen samozřejmé, že se hledají nové cesty. ZDŘ je jedna z nich. Mluvená řeč je sice nejvýznamnější komunikační prostředek, ale komunikace nemusí být vázána jen na něj.

Tímto způsobem se vytvoří prostředí, kde se používají všechny typy komunikace.Učitel je vzor a zároveň kontroluje správnost použitých znaků a stimuluje komunikaci. Důležité je, aby učitel vždy, když mluví, používal ZDŘ. Práce se ZDŘ není náročná na čas nebo prostředky. Máme doslova vše v rukách.Vytvoření znaku netrvá déle než vytvoření řeči.Nepotřebujeme jiné kompenzační prostředky, zařízení místnosti nebo nové materiály. Stačí jen vytvořit znak k mluvenému slovu.


Praktické pokyny pro učitele, vychovatele a rodiče

1.Osoby, které jsou součástí každodenního života dítěte musí vzájemně spolupracovat. Je třeba společně najít tu oblast, která dítě zajímá a je pro něho motivující. Pokud se to týká malých dětí, je vhodné začít u tématu jídlo či zvířata.U starších žáků to mohou být zájmové činnosti. Aktuální zájem využíváme k učení nových slov a znaků. Projeví - li dítě například zájem o sanitku, kterou vidělo cestou do školy, mluvte o barvě, velikosti, že má sirénu, která dělá hluk apod. Podporujte jakýkoliv zájem a potřeby dítěte. Doporučujeme zavést tzv.kontaktní deník, který dává možnost nejen informovat o probíraných znacích, ale i jak se provádí.

2. Znaky a oblast úst musí být vždy v zorném poli dítěte, aby se možnost zkreslení snížila na minimum. Když učíte dítě znaky, je vhodné položit vlastní ruce na jeho a vést je ke správnému utváření.

3.Počet počátečních znaků je individuální, od několika až ke znakům, které jsou typické pro určitou oblast.

4.Buďte si jisti, že znaky, které dítě učíte mají smysl a jsou užitečné pro něj i pro jeho okolí a proto doporučujeme, aby jak ve škole, tak i doma či v instituci byl stanoven požadavek, že si jednou denně sedneme s dítětem a procvičíme ty nejaktuálnější znaky. Procvičovat znaky můžeme např. ve spojitosti s odpolední svačinou, před sledováním večerníčku, ráno či před obědem apod. Každodenní opakující se činnosti přispívají k rozvíjení dětského projevu.

5.Dospělý je vždy vzorem. Je proto důležité, aby si dítě podvědomě zapamatovalo, že tvoření znaků s mluvenou řečí je přirozené.

6.Podporujte děti, když ukazují, aby také vydávaly zvuky opakováním slova, které ukazují, ale reagujte na znaky, jako by to byla řeč do té doby, než případně začne samo mluvit.

7.Buďte si jisti, že členové rodiny, ostatní učitelé či vychovatelé se kterými je dítě ve styku, jsou schopní pochopit a reagovat na znaky užívané tím kterým dítětem.

8. Důležité je nepřestat používat znak v okamžiku, jakmile se ho dítě samo naučilo. Mohlo by pak nabýt dojmu, že to s jeho komunikační formou není zcela v pořádku.

9. Vyobrazené znaky lze používat také jako symboly. Lze z nich sestavit denní rozvrh (počty, kreslení,…) a děti pak mohou „čtení“ vyjádřit slovně nebo znakem.

Závěr:

Se znakem do řeči se už seznámila řada lidí. Začal se používat při práci s těžce mentálně postiženými či s dětmi s více vadami, autistickými dětmi i jinde, kde jsou jedinci s postižením řeči. Zkušenosti ukazují, že ZDŘ je mezi ostatními možnostmi dobrou komunikační metodou, zejména pro posílení mluvené řeči. ZDŘ lze také vhodně kombinovat dalšími komunikačními systémy, např. s piktogramy.Toto spojení umožňuje dětem s postižením větší kontakt s ostatními lidmi, lepší pochopení sama sebe a dosažení lepší kvality života.

Pokud dítě začne komunikovat, dostává větší příležitost poznávat svět. Při práci s dětmi vám přejeme hodně trpělivosti a věříme, že vás popsaná metoda zaujme a pomůže vám při vzájemné komunikaci. Naším mottem by měla být věta: „My to dokážeme, my to musíme dokázat.“

Pro Dobromysl připravila Mgr. Libuše Kubová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz