Život v komunitě

Bydlení

Vlastní domov

Domov znamenal doposud pro mnoho lidí s mentální retardací často jednu ze dvou možností: žít se členy rodiny nebo se skupinami jiných lidí s handicapem. V každém případě to většinou znamenalo nemít svůj vlastní domov a nechat jiné lidi, aby činili většinu rozhodnutí o dobách jídla, zábavě, spolubydlících a téměř všech ostatních aspektech života.

Lidé s mentálním postižením byli až příliš často stěhováni a nuceni žít s lidmi, které neznají nebo nemají rádi, a kvůli potřebám někoho jiného. Dospělí lidé s mentální retardací však mají právo na stejnou možnost výběru místa kde žít, jako ostatní lidé. Mají právo na podporu a na začlenění do svých komunit.

Druhy ubytování

Dospělí s mentální retardací a jinými handicapy by měli mít přístup ke stejným druhům bydlení, jako ostatní členové komunity. To znamená bydlet ve vlastním či pronajatém bytě nebo domě, nebo v rámci určitého společenství lidí. Znamená to také mít sousedy, bydlet blízko zaměstnání nebo blízko členům rodiny a přátelům. Nebo naopak možnost žít v izolovanější oblasti a užívat si soukromí.

Volba spolubydlících

Každý člověk s postižením by měl mít právo si zvolit, zda žít s jedním nebo více spolubydlícími, kteří mají také handicap (pokud ano, měli by si sebe navzájem vybrat). Může si přát žít s nepostiženým přítelem, členem rodiny, s rodinou v komunitě, s manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou, s pomocníkem, nebo je možná kombinace těchto možností.

Tyto možnosti volby by měly být stejně neomezené, jako jsou neomezené možnosti lidi bez postižení při zakládání domácnosti.

Vlastnictví domova

„Mít domov“ nemusí nutně znamenat koupit si dům nebo vzít si na něj hypotéku, i když i to je možné. Jde spíš o „vlastnictví“ v širším smyslu, ve spojitosti s myšlenkou, že člověk je doma tam, kde cítí, že tam patří („Mohu tu zůstat tak dlouho, jak chci, dokud platím nájem, “ , „Můj domov odráží kdo jsem a co v životě dělám.“ ).

Znamená to vybrat si žádoucí okolí, oblíbený typ obydlí, lidi, se kterými člověk chce žít. Znamená to najít místo, které odpovídá zálibám daného člověka a většinou to znamená i to, že jeho jméno je uvedeno v nájemní smlouvě.

Individualizovaná a pružná pomoc

Žít ve vlastním domově je v případě velké části dospělých lidí s mentální retardací a jinými handicapy spojeno s potřebou pomoci. Ta musí být naplánována s daným člověkem a musí být dost pružná na to, aby odpovídala jeho měnícím se potřebám a přáním. Tak mohou mít vlastní domov i lidé s těžším postižením.

Míra a druh pomoci se budou velmi lišit člověk od člověka. Pro některé lidi může pomoc jednoduše znamenat to, že rodina, přátelé nebo sousedé na ně budou dohlížet a budou za to buď placeni, nebo ne. Je to podobné tomu druhu pomoci, jakou potřebujeme všichni. Pro jiné může pomoc zahrnovat směs služeb a neformální asistence. Jeden člověk může mít zároveň placeného spolubydlícího, docházejícího osobního asistenta/asistentku, lékařský a terapeutický dohled a pomoc, členy rodiny, přátele a služebního koordinátora, který s daným člověkem spolupracuje a zajišťuje, že všechno funguje a že je hotová administrativa. Jiní mohou mít technologické pomůcky (systém nouzového volání, magnetofon na připomínky atd.) a být tak spojeni s personálem, který žije v blízkosti. Kombinace a druhy pomoci, které je možné vymyslet, jsou omezeny jen představivostí.

"Domov" = bydlení + pomoc

Bydlení bylo až příliš často spojováno s potřebou pomoci, a tak mnoho lidí s mentálním postižením končilo v ústavech, kde se zdálo být nejsnadnější tuto pomoc zajistit.

Pokud se ale na bydlení a pomoc díváme odděleně, umožňuje to každému člověku (a jeho nebo její rodině a těm, kdo zajišťují pomoc) větší možnost volby. Volba může zahrnovat rozhodování o tom, kde a s kým bude daný člověk žít, domyšlení toho, jaký druh pomoci bude potřebovat, a mnoho jiných aspektů běžného života.

Přejít k přístupu „bydlení a pomoc“ většinou znamená, že každý, kdo se do něj zapojí, podstoupí velké změny jak v myšlení, tak v jednání .

Pro rodiny a pro ty, kteří zajišťují pomoc, může být v mysli obtížné oddělit od sebe „pomoc“ a „bydlení“ - částečně kvůli přetrvávající tradici. Může být těžké představit si někoho, kdo má vážné handicapy a zdravotní komplikace, že je schopen žít ve svém vlastním domě – kvůli tomu, jak byla potřeba pomoci spojována s ústavní péčí.

Závěr

Přístup „bydlení a pomoc“ znamená přemýšlet o přáních a preferencích každého člověka ve všech oblastech uvedených výše a o tom, jak bydlení a pomoc mohou být rozvrženy v souladu s nimi. Uvádí to v pochybnost konvenční domněnky o tom, co lidé s mentální retardací potřebují k životu v komunitě. Rodiče lidí s postižením, podpůrné organizace a celá společnost musí přezkoumat své hodnoty a provést takové změny, aby lidé s postižením měli možnost žít ve vlastních domovech.

 

Zdroj: Bonnie Shoultz – Community integration report, překlad Martina Jakubův, upraveno, kráceno, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States




Související články

Proč je potřeba transformovat ústavní péči?
Úkolem ústavů do budoucna musí být podpora sociálního začlenění tzn. ochrana práv obyvatel a poskytování podpory umožňující jim převzít odpovědnost (povinnosti). celý článek

Zavřete ústavy...
aneb "Každý může žít v otevřené společnosti" - úvodní část překladu stěžejní publikace švédského autora Karla Grunewalda celý článek

Bydlet znamená cítit se doma I.
Mít vlastní místo v životě. Vlastní byt, nebo alespoň pokoj. Prostor kde se může odehrávat náš život, subjektivní prostor mezi čtyřmi stěnami a stropem.. celý článek

Svět bez ústavů a M. Cháb
o knize, jež se snaží přispět k pokračování "rozsáhlého, mnohotvarého projektu na osvobozování lidských duší" celý článek

Stanovisko k bydlení
Lidé s postižením by neměli být umisťováni do ústavů, jejich potřeby by neměly být přizpůsobovány programům, nýbrž programy by měly být vedeny tak, aby naplňovali jejich potřeby. celý článek

Bydlení pro znevýhodněné osoby v EU
Přístup k bydlení je problémem, kterému čelí všechny členské státy Rady Evropy. V této souvislosti byly vydány tyto nové Směrnice. celý článek

Jean Vanier – Cesta k lidství
Jean Vanier v roce 1964 zakoupil dům v Trosly-Breuil ve Francii a nazval ho Archou podle archy Noemovy – místa útočiště i nového začátku. celý článek

Archa - život v komunitě
Společným a základním principem Archy je rovnocenné soužití lidí s postižením a bez. Mít stejné možnosti jak v práci, tak v bydlení. celý článek

Bydlení pro lidi s MP
Nejčastější otázky a odpovědi: Jaké možnosti bydlení existují? Kolik lidí žije ústavech? Jak se žije těm, co žijí v rámci běžné komunity? celý článek