Život v komunitě


Vlastní domov

Domov znamenal doposud pro mnoho lidí s mentální retardací často jednu ze dvou možností: žít se členy rodiny nebo se skupinami jiných lidí s handicapem. V každém případě to většinou znamenalo nemít svůj vlastní domov a nechat jiné lidi, aby činili většinu rozhodnutí o dobách jídla, zábavě, spolubydlících a téměř všech ostatních aspektech života.

Lidé s mentálním postižením byli až příliš často stěhováni a nuceni žít s lidmi, které neznají nebo nemají rádi, a kvůli potřebám někoho jiného. Dospělí lidé s mentální retardací však mají právo na stejnou možnost výběru místa kde žít, jako ostatní lidé. Mají právo na podporu a na začlenění do svých komunit.

Druhy ubytování

Dospělí s mentální retardací a jinými handicapy by měli mít přístup ke stejným druhům bydlení, jako ostatní členové komunity. To znamená bydlet ve vlastním či pronajatém bytě nebo domě, nebo v rámci určitého společenství lidí. Znamená to také mít sousedy, bydlet blízko zaměstnání nebo blízko členům rodiny a přátelům. Nebo naopak možnost žít v izolovanější oblasti a užívat si soukromí.

Volba spolubydlících

Každý člověk s postižením by měl mít právo si zvolit, zda žít s jedním nebo více spolubydlícími, kteří mají také handicap (pokud ano, měli by si sebe navzájem vybrat). Může si přát žít s nepostiženým přítelem, členem rodiny, s rodinou v komunitě, s manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou, s pomocníkem, nebo je možná kombinace těchto možností.

Tyto možnosti volby by měly být stejně neomezené, jako jsou neomezené možnosti lidi bez postižení při zakládání domácnosti.

Vlastnictví domova

„Mít domov“ nemusí nutně znamenat koupit si dům nebo vzít si na něj hypotéku, i když i to je možné. Jde spíš o „vlastnictví“ v širším smyslu, ve spojitosti s myšlenkou, že člověk je doma tam, kde cítí, že tam patří („Mohu tu zůstat tak dlouho, jak chci, dokud platím nájem, “ , „Můj domov odráží kdo jsem a co v životě dělám.“ ).

Znamená to vybrat si žádoucí okolí, oblíbený typ obydlí, lidi, se kterými člověk chce žít. Znamená to najít místo, které odpovídá zálibám daného člověka a většinou to znamená i to, že jeho jméno je uvedeno v nájemní smlouvě.

Individualizovaná a pružná pomoc

Žít ve vlastním domově je v případě velké části dospělých lidí s mentální retardací a jinými handicapy spojeno s potřebou pomoci. Ta musí být naplánována s daným člověkem a musí být dost pružná na to, aby odpovídala jeho měnícím se potřebám a přáním. Tak mohou mít vlastní domov i lidé s těžším postižením.

Míra a druh pomoci se budou velmi lišit člověk od člověka. Pro některé lidi může pomoc jednoduše znamenat to, že rodina, přátelé nebo sousedé na ně budou dohlížet a budou za to buď placeni, nebo ne. Je to podobné tomu druhu pomoci, jakou potřebujeme všichni. Pro jiné může pomoc zahrnovat směs služeb a neformální asistence. Jeden člověk může mít zároveň placeného spolubydlícího, docházejícího osobního asistenta/asistentku, lékařský a terapeutický dohled a pomoc, členy rodiny, přátele a služebního koordinátora, který s daným člověkem spolupracuje a zajišťuje, že všechno funguje a že je hotová administrativa. Jiní mohou mít technologické pomůcky (systém nouzového volání, magnetofon na připomínky atd.) a být tak spojeni s personálem, který žije v blízkosti. Kombinace a druhy pomoci, které je možné vymyslet, jsou omezeny jen představivostí.

"Domov" = bydlení + pomoc

Bydlení bylo až příliš často spojováno s potřebou pomoci, a tak mnoho lidí s mentálním postižením končilo v ústavech, kde se zdálo být nejsnadnější tuto pomoc zajistit.

Pokud se ale na bydlení a pomoc díváme odděleně, umožňuje to každému člověku (a jeho nebo její rodině a těm, kdo zajišťují pomoc) větší možnost volby. Volba může zahrnovat rozhodování o tom, kde a s kým bude daný člověk žít, domyšlení toho, jaký druh pomoci bude potřebovat, a mnoho jiných aspektů běžného života.

Přejít k přístupu „bydlení a pomoc“ většinou znamená, že každý, kdo se do něj zapojí, podstoupí velké změny jak v myšlení, tak v jednání .

Pro rodiny a pro ty, kteří zajišťují pomoc, může být v mysli obtížné oddělit od sebe „pomoc“ a „bydlení“ - částečně kvůli přetrvávající tradici. Může být těžké představit si někoho, kdo má vážné handicapy a zdravotní komplikace, že je schopen žít ve svém vlastním domě – kvůli tomu, jak byla potřeba pomoci spojována s ústavní péčí.

Závěr

Přístup „bydlení a pomoc“ znamená přemýšlet o přáních a preferencích každého člověka ve všech oblastech uvedených výše a o tom, jak bydlení a pomoc mohou být rozvrženy v souladu s nimi. Uvádí to v pochybnost konvenční domněnky o tom, co lidé s mentální retardací potřebují k životu v komunitě. Rodiče lidí s postižením, podpůrné organizace a celá společnost musí přezkoumat své hodnoty a provést takové změny, aby lidé s postižením měli možnost žít ve vlastních domovech.

 

Zdroj: Bonnie Shoultz – Community integration report, překlad Martina Jakubův, upraveno, kráceno, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz