Jak se diagnostikuje autismus?

Autismus

V oblasti diagnostiky je situace problematická. Neexistuje žádná zkouška biologického charakteru, která by přítomnost poruchy autistického spektra prokázala.

Screening se tak zaměřuje na mapování a výzkum chování. Důraz tedy klademe na zkušenosti odborníků, kteří se s touto problematikou setkávají každodenně a s diagnostikováním mají zkušenosti. Vzhledem k neznalosti problematiky poruch autistického spektra se stává, že je dětem stanovena chybná diagnóza. Usuzujeme tak z prevalence a epidemiologických studií, které ukazují na nepoměr počtu dětí s poruchami autistického spektra v zahraničí a u nás (APLA [online]).

Základem diagnostiky je kvalitní pozorování, které je založeno na dobré znalosti obvyklých projevů poruch autistického spektra a porovnání konkrétních projevů dítěte (Krejčířová 2003). Důležitá je také spolupráce odborníků na komplexní diagnostice. Zjišťuje a hodnotí se rodinná anamnéza, zdravotní stav dítěte (přítomnost metabolické poruchy, neurologické vyšetření, vyšetření sluchu a zraku), psychologické a psychiatrické vyšetření, které ukáže, zda jde skutečně o poruchu autistického spektra. Dále se diagnostika zaměřuje na povahu sociálních vztahů dítěte, problémy v chování a na hru. Celková diagnóza je pak doplněna psychologickým vyšetřením o výsledky posuzovacích škál a psychoedukačních profilů. V poslední fázi se stanovuje, zda je autistická porucha v souvislosti s jinou somatickou nemocí nebo (genetickou) anomálií a objektivizuje se míra nespecifického postižení CNS. Komplexní diagnostika umožňuje posuzovat tyto poruchy z různých úhlů pohledů (Autismus [online]).

Důležitou oblastí diagnostiky je stanovení mentální úrovně. Vzhledem ke svému postižení mívají tyto děti výsledky v inteligenčních testech nerovnoměrné. V některých oblastech selhávají, v jiných jsou úspěšnější. Největší potíže zaznamenávají v oblasti sociálního porozumění, emocionální empatie a představivosti. Některé mají dobrou mechanickou paměť, která je v kontrastu k nízké schopnosti verbálního porozumění.

Symptomy poruch autistického spektra se zdají být nejnápadnější u dětí ve věku tří až šesti let. Charakteristiky stanovené Diagnostickým a statistickým manuálem vydávaným Americkou psychiatrickou asociací se v tomto věku projevují nejčastěji, ale i u nejmenších dětí lze značný počet symptomů zpozorovat. Diagnóza je často stanovena opožděně a jen zřídka je autismus odhalen před koncem mateřské školy.

„Přestože autismus není léčitelný, je důležité jej rychle rozpoznat. Rychlá diagnóza otevře autistickému dítěti nejlepší perspektivu pro jeho budoucnost.“ (Vocilka 1996, s. 13)

V diagnostice se nejčastěji užívají kritéria Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace, 10. revize (ICD-10 / MKN-10), ve Spojených státech amerických jsou to pak kritéria, která vydává Americká psychiatrická asociace (APA), stanovená DSM - Diagnostickým a statistickým manuálem duševních poruch, a to jeho čtvrtou verzí: DSM-IV (Autismus [online]).

Diagnostické systémy (ICD-10 a DSM-IV) jsou jednotné v diagnostických kritériích, tedy že pro stanovení diagnózy autismu je nutné postižení ve třech oblastech: v oblasti komunikace (verbální i neverbální), v oblasti sociálních vztahů a v oblasti představivosti (imaginace), které se projeví omezeným repertoárem chování (Jelínková 1999). V sedmdesátých letech 19. století vymezila tyto problémové oblasti Lorna Wing a nazvala je „triádou poškození“ (Thorová 2006).

Mezi základní diagnostické metody užívané ke stanovení poruch autistického spektra patří screeningové dotazníky, posuzovací škály, strukturované rozhovory, které doplňují již zmíněné psychologické a lékařské vyšetření. V České republice patří k nejužívanějším posuzovací škála CARS a diagnostické interview ADI-R nebo CHAT. V zahraničí patří k často užívaným také škála ADOS.

U specifických diagnostických metod můžeme být znevýhodněni časovým omezením, nebo prostředím, ve kterém diagnostiku provádíme. K získání přesnějších a podrobnějších informací jsou proto důležité informace o chování dítěte v různých prostředích (doma, ve školských zařízeních apod.). Posuzovací škály a dotazníky lze proto vyplňovat i v rodinách a školách a získat tak informace ke zpřesnění diagnostického procesu (Thorová 2006).


Dále zmiňuji podrobněji některé z diagnostických metod:


CARS - Childhood Autism Rating Scale – Škála dětského autistického chování (Schopler, Reichler 1998)

Patří mezi nejčastěji používané posuzovací škály. Byla vypracována odborníky v rámci TEACCH programu. Má 15 položek: vztah k lidem, imitace, emocionální reakce, motorika, používání předmětů a hra, adaptace na změny, zraková reakce, sluchová percepce, chuťová, čichová a hmatová reakce, strach a nervozita, verbální komunikace, neverbální komunikace, úroveň aktivity, úroveň intelektových funkcí a celkový dojem. Položky se hodnotí na čtyřbodové stupnici na základě pozorování, které je doplněno strukturovaným rozhovorem s rodiči. Škála nám poskytuje rychlé rozlišení, zda jde o poruchu autistického spektra nebo ne a určuje stupeň závažnosti poruchy. Administrace trvá mezi 30 až 60 minutami (Krejčířová 2003). Nevýhodou je malá spolehlivost. Škála není určená pro stanovení diagnózy, ale pro screening (Thorová 2006).


ADI-R – Autism Diagnostic Interview-Revised (Lord, Rutter et al. 1994)

Jde o standardizovaný rozhovor s rodiči dítěte s projevy poruch autistického spektra, který je zaměřen na popis denního fungování dítěte. Rozhovor má 5 oddílů, jsou to: úvodní otázky, komunikace, sociální vývoj a hra, repetitivní chování a otázky vztahující se k problémům v chování (Krejčířová 2003). Obsahuje 111 otázek. Škálu lze použít k diagnostice od 18 měsíců věku až do dospělosti. Nevýhodou je doba dokončení, která trvá 90 -120 minut.


CHAT – Checklist for Autism in Toddlers (Baron-Cohen et al., 1992)

Jde o screeningovou metodu zaměřenou na diagnostiku v raném věku – 18 měsíců věku. Je rozdělena na dvě sekce: rozhovor s rodiči a přímé pozorování dítěte, které provádí většinou pediatr. Metoda se skládá z rozhovoru s rodiči a pozorování (Krejčířová 2003). Ke klíčovým patří otázky týkající se schopnosti symbolické hry, schopnosti upozornit na něco ukazováním a schopnosti dítěte sledovat pohled druhých. Celková administrace trvá asi 20 minut. Jde užitečnou metodu, její nevýhodou však je, že nedokáže podchytit mírnější formy autismu (Thorová 2006).


DACH – Dětské autistické chování (Thorová 2003)

Je česká screeningová metoda, která je určená k depistáži dětí s poruchami autistického spektra. Metoda má formu dotazníku s jednoduchými otázkami. Využití je nejvhodnější u dětí od 18 měsíců do dosažení 5 let. Vyplňují jej rodiče dětí, u kterých je podezření na přítomnost poruch autistického spektra. Položky dotazníku jsou rozděleny do 10 oblastí: fyziologické funkce, vnímání, sociální chování, komunikace mimoslovní, řeč, zájmy a hra, přizpůsobivost, emoce, pohyby (motorika), problémové chování. Dotazník vychází z diagnostických kritérií Světové zdravotnické organizace MKN-10 a kritérií Americké psychiatrické asociace DSM-IV. Přibližná doba strávená vyplněním dotazníku je 20 – 30 minut. Nejde o diagnostickou metodu, ale o depistážní techniku (Thorová 2006).


K dalším diagnostickým metodám patří PEP - Psychoeducational Profile, který se využívá pro funkční diagnostiku dětí ve věku od 1 do12 let věku a AAPEP, který je určen pro dospívající a dospělé a je přizpůsoben vzhledem k potřebám dospělých. ADOS – Autism Diagnostic Observation Schedule (Lord et al. 1989), který je v některých zemích nejužívanější škálou pro diagnostiku autismu v klinické praxi i ve výzkumu.


Zdroj: Bc. Petra Svobodová - Zkušenosti s integrací dětí s poruchami autistického spektra v předškolním věku, 2010