Právo na důstojné zacházení


„Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ (čl. 10 Listiny)


Součástí důstojného zacházení je zacházení přiměřené věku jedince. Dospělý člověk s mentálním postižením je často stavěn do role dítěte. Používání zdrobnělin a přezdívek při oslovování je stigmatizující před ostatními lidmi v rámci zařízení i na veřejnosti. Oslovení jako například Peťulka, Ládinek, medvídek, miláček, zlatíčko apod. staví dospělé lidi s postižením do infantilního dětského světa milujících rodičů a personálu. Možnost samostatného rozhodnutí v případě oslovování je projev respektu. Součástí tohoto rozhodnutí je i volba vzájemného vykání nebo tykání.


Matka třicetiletého muže s mentálním postižením navštívila svého syna v chráněném bydlení. Během návštěvy svého syna před ostatními spolubydlícími líbala na konečky prstů, paže, krk a hlavu. Často používala oslovení miláčku, drahoušku, zlatíčko a zdrobňovala jeho jméno. Na upozornění asistentů reagovala negativně a nerespektovala pocit studu, který jí syn dával najevo před ostatními obyvateli chráněného bydlení. V rámci supervize týmu byl doporučen následující postup: Pověřený asistent promluvil s klientem a dohodli způsob, jak takovým situacím předcházet. Asistent zprostředkoval setkání s matkou. Tým oslovil externí psycholožku, která zmíněné situace s matkou probrala. Následně došlo ke vzájemné dohodě o respektování práva na přiměřené zacházení a oslovování.


Jiným příkladem je přístup asistentů k zařízení pokoje. Dospělému věku neodpovídají dětské hračky, panenky, postýlky, dětské kresby, plakáty herců a bavičů z dětských pořadů apod. Je samozřejmě potřeba rozlišit a respektovat přání klienta. Často je však taková výzdoba důsledkem návyků získaných nesprávnou výchovou orientovanou na dítě. V takovém případě se tým zaměstnanců může pokusit o změnu přístupu. Je možné otevřít na toto téma rozhovor s klientem, případně s rodinou. Ve většině případů dospělí lidé s mentálním postižením oceňují, pokud je s nimi jednáno přiměřeně jejich věku. Sami se pak rovněž začnou projevovat jako dospělí lidé.


Rovněž osobní asistence v oblasti osobní hygieny a oblékání je z pohledu práv uživatelů velmi citlivým a podceňovaným tématem:

• uživatel by měl mít možnost rozhodovat o tom, kdy se bude koupat, jak dlouho a jak často

• uživatel rovněž rozhoduje o tom, kdo mu v případě potřeby bude pomáhat s hygienou. Není přijatelné, aby bez výslovného souhlasu uživatele pomáhal v těchto intimních úkonech asistent opačného pohlaví.

• samozřejmostí musí být dostatek soukromí při hygienických úkonech, tzn. možnost zamykání se na WC a v koupelně. Brání-li tomu bezpečnostní důvody, je možné použít zámky, které lze v případě potřeby otevřít i zvenku nebo cedulky signalizující obsazeno/volno.

• nevhodné je používání toaletních křesel bez zástěn na vícelůžkových pokojích, provádění hygieny na lůžku či výměny plen, když je v pokoji přítomna návštěva, převážení polonahých klientů z pokojů do koupelen apod.


Zdroj: Ukázka z publikace LIDSKÁ PRÁVA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ LIDÍ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM (autor: Jiří Sobek a kol.). , vydalo o.s. Portus, více informací a objednávky publikace na www.imy.cz

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz