Jak do hry s dětmi s autismem vnést zábavu


Nejprve se vyrovnejte s vlastní frustrací

Jako rodiče dětí s autismem často narážíme na obecné mínění, že chování našich dětí je důsledek naší výchovy a vztahu k dítěti, že se tyto děti narodily jako nepopsaný list papíru, který my plníme láskou, pozorností a povzbuzováním, aby se nám podařilo dosáhnout kýžených kvalit. Vůbec nic z toho neplatí. Samozřejmě, že prostředí hraje ve vývoji jedince velmi důležitou roli (zeptejte se dospělých, kteří byli v dětství týráni či zneužíváni), ale kromě tohoto faktoru, je tady jejich biologická výbava, osobnostní charakteristika, povaha a charakter, které se budou promítat do všeho, co řeknou či udělají.

U dětí s autismem vstupuje do hry další důležitý faktor, řada vrozených deficitů, které příroda vložila do jejich mozku a které popírají dosavadní zkušenosti lidského jedince. I když už víme, že tyto deficity mozku jsou biologické, a ne psychologické povahy, neviditelnost tohoto handicapu může rodičům působit velké trauma a stres, hlavně v mladším věku dítěte, kdy se rodiče zoufale snaží porozumět svému autistickému dítěti. Nacházíme se v situaci, kdy máme před sebou normálně vypadající a často dokonce velmi atraktivní dítě, které se chová i na veřejnosti bizarně až nepřijatelně, a chce se nám křičet: „Chovej se aspoň jednou normálně!“ Vzpomínám si na našeho malého chlapce, který si jednou v obchodě klekl a očichával podlahu jen proto, že se ho někdo zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Naštěstí se prodavač usmál a řekl: „V tomto věku se všechny děti chovají tak trochu bláznivě.“ Měl asi pravdu, unikli jsme se spoustou případů „zvláštního chování“ batolat. V pozdějších letech se však objeví další problémy, které vyžadují jiné, důmyslnější přístupy. Je nad všechnu pochybnost, že dítě s autismem zvyšuje hladinu stresu v rodině bez ohledu na to, jak je staré. Popírat tuto skutečnost by bylo nerealistické.


Než se začneme zabývat tím, jak snížit stres a frustraci svého dítěte, musíme se vypořádat se svým vlastním stresem a uvědomit si, že jsou určité věci, které nezměníme:

• Autismus dítěte neovlivníme křikem, řevem, pláčem, naléháním, přemlouváním či lichocením.

• Dítě žádným způsobem nepřesvědčíme, aby se vrátilo do „našeho světa“ tím, že budeme stupňovat pozornost a nátlak a vyžadovat jeho správné reakce.

• V žádném případě nesmíme dát průchod takovým citům, jako je hněv či lítost, jestliže dítě ignoruje hračku, o které my si myslíme, že by byla pro něj vhodná, nebo když odmítá naše mazlení, chování či chlácholení.

• Nemůžeme využívat stejných behaviorálních strategií jako u zdravých dětí – time out nebo zákaz společenské aktivity. (Dítě by to pravděpodobně považovalo za odměnu, že může uniknout ze zapojení do činnosti.)

• Stejně tak nelze využít ani motivačních strategií pro dobré chování – výlety, návštěva kina, bowling atp. (Dítě by to pravděpodobně vnímalo jako trest.)

• Nesmíme propadat falešným nadějím, že pokud se budeme léta usilovně věnovat „uzdravování“ svého dítěte, vyroste z něho dospělý bez autismu. Ať už je autistické dítě na jakékoli funkční úrovni, vždy má mozek, který pracuje, myslí a zpracovává informace jiným způsobem.

• Nesmíme neustále porovnávat své dítě ani se zdravým, ani s jiným autistickým dítětem. Každé autistické dítě je úplně jiné.

Na druhé straně můžeme mít na vyvíjející se mozek pozitivní vliv. Můžeme mu poskytnout určité pomocné mechanismy, takže dítě má své vlastní podpůrné zdroje, na které se může spolehnout, když je testováno jeho myšlení. Můžeme pochopit chování dítěte do té míry, že nás už více nenaplňuje frustrací, a můžeme snížit jeho vnitřní chaos pomocí předvídavosti a struktury. Ještě důležitější je, že rodiče jako experti, kteří dobře znají své dítě, mohou znásobit schopnost dítěte učit se, rozvíjet vzájemné interakce a poskytnout životní zkušenosti. Jednoznačně platí, že ve výchově jakéhokoli dítěte nejde o to, co se rodičům vrátí, ale o to, co mohou svému dítěti dát. Jestliže má dítě nějaké problémy, musíme mu nabídnout péči, která zajistí jeho speciální potřeby.

Samozřejmě, že není možné hodit všechnu frustraci beze zbytku za hlavu jediným činem vědomé obětavé vůle. Můžete si však vyhradit určitý čas pro sebe, pro vaše vztahy a pro ostatní členy rodiny. Pokud to znamená, že potřebujete pomoc, požádejte o ni. Pokud to znamená, že potřebujete solidaritu svépomocných skupin, kontaktujte je. Znamená-li to, že musíte okamžitě udělat něco neodkladného a ostatní věci odložit na příští rok, proveďte to. Ať už je míra vaší frustrace a stresu jakkoli vysoká, frustrace vašeho dítěte je mnohonásobně větší. Jako dospělý člověk máte svobodu myšlení a konání a máte určité schopnosti pro hledání řešení, vaše dítě má jenom vás.



Flexibilní rodičovství pro „nepřizpůsobivé“ děti

Navzdory velkým rozdílům v chování a navzdory velké šíři autistického spektra zápasí všechny děti s autismem s výbušným chováním a frustrací. Problémy se sociální interakcí, s řečí, úzkostí a s potřebou stejnosti jsou vždy přítomny a rodičům někdy připadá, že žijí s tikající časovanou bombou. Někdy si ani nevšimnou, že se nepatrně odchýlili od rutinního chování nebo že něco není přesně na svém místě. Jindy možná tuší, v čem spočívá problém, bohužel však není možné dítěti vyhovět ve všech případech. Jestliže víte, že dítě se chová určitým způsobem, pak se můžete snažit modifikovat své chování, což znamená znova posoudit, co od dítěte očekáváte.

Není možné zabránit úplně všem záchvatům vzteku u autistického dítěte, ale můžeme dítěti vytvořit prostředí, které frekvenci záchvatů výrazně sníží.

Obrázkový rozvrh dne nejen že dítěti pomáhá pochopit, jaké aktivity a v jakém pořadí ho čekají, ale pomáhá redukovat stres, který se objeví při mimořádných událostech, jako je návštěva apod. Noste s sebou fotoaparát, kdykoli jdete na návštěvu k přátelům, k lékaři, optikovi, zubaři, nakupovat apod. Všechny tyto fotografie pak s výhodou využijete v denním rozvrhu.

Na dítě mluvte co nejjednodušeji. Omezte se jen na nejdůležitější klíčová slova, například: „Nakupovat později.“

Vizualizování času dítěti pomáhá vnímat, jak čas běží, a přináší informaci o délce trvání určitého úkolu.

Pokud vaše dítě nereaguje na pokyny a jeho chování se zhoršuje, položte si otázku, nakolik je pro vás důležité, aby dítě splnilo příkaz okamžitě. Je-li to otázka bezpečnosti, pak samozřejmě musíte okamžitě zakročit, i když reakce bude bouřlivá. Jestliže to otázka bezpečnosti není (dítě si nechce uklidit hračky), pak je lepší se záchvatu vzteku vyhnout a odložit příkaz na pozdější dobu.

Posuzujte situaci ještě předtím, než nastane. Když některé okolnosti nebo činnosti vyvolaly u dítěte v minulosti stres nebo záchvat vzteku, pokuste se jim v budoucnosti vyhnout. Upravte hračky, odstraňte předměty ze zorného pole dítěte, připravte si pomůcky, které odvedou pozornost dítěte a které ho uklidní.



Radujte se ze svého dítěte

Možná se vám bude zdát, že vytvořit vysoce strukturované herní aktivity a pracovat s nimi a hledat nepřímé cesty k překonání odporu dítěte je prostě strašně těžké. Co je těžší: vidět své dítě, jak vás i hračky ignoruje a zabývá se sebestimulujícími činnostmi, jak se potuluje od jedné frustrace a zoufalství ke druhé, nebo jeho zmatek usměrnit a cítit uspokojení, že mu pomáháte získat zkušenosti a najít smysl našeho světa? Pokud objevíte „emocionální prostor“, který můžete sdílet ve stejnou

chvíli, pak se pomocí série praktických změn můžete pokusit o hru a vzájemnou interakci a najít cestu, jak vyplnit čas trávený s dítětem hlavně v raném věku v radosti, smíchu a pohodě. Hra je především zábava a legrace. Pro všechny děti je legrace motivující prvek jak pro hru, tak pro učení. U dítěte s autismem má hra vždy „jinou kvalitu“. Vnímání zábavy u něj nepochází z představivosti a dosaženého úspěchu, ale jestliže mu pomůžete překonat jeho vnitřní motivaci vyhnout se interakcím

a hře, možná jste mu vrátili kousek jeho dětství, které by mu jinak jeho postižení odepřelo.

Jste-li zkušený pozorovatel reakcí a chování svého dítěte, pak jste nejdůležitější dospělá osoba v jeho životě. Ponořte se do vlastních interakcí, buďte hraví a dovádiví, milujte dobré věci a smějte se špatným, buďte odhodlaní získat co nejvíce z každého výjimečného momentu ve výjimečném dni svého dítěte.

Zdroj: Ukázka z knihy Julia Moor - Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem, vydalo nakl. Portál, 2010

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz