Jak překlenout společenskou a emocionální propast u dětí s AS

Aspergerův syndrom


Nácvik sociálních a emocionálních dovedností


Obtíže v sociální a emocionální oblasti zásadním způsobem ovlivňují život člověka s AS, aby byl ve společnosti úspěšný a choval se přijatelným způsobem. Lidé neznalí problematiky se často cítí uraženi, přestože někdy nejsou schopni definovat, co jim přesně vadí. Dítě mají za hrubé, drzé a špatně vychované, i když tomu tak ve skutečnosti není.

Jestliže náležitě ovládáme sociální chování a emocionální projevy, pak náš společenský život běží hladce. Umíme s lidmi jednat, aby se cítili dobře. Přemýšlíme o jejich pocitech a bereme je v úvahu. Největším problémem dítěte s AS je jeho tzv. sociální slepota – není schopné vcítit se do stavů někoho jiného a představit si určitou situaci očima druhé osoby. V těchto případech je navázání jakéhokoli vztahu značně obtížné. Dítě s AS jen těžko uspěje při hře s jinými dětmi, když nemá „sociální antény” zdravých dětí. Neumí posoudit, kdo je opravdový přítel, a ostatní děti dokážou být někdy kruté. Toho se rodiče právem obávají, neboť dítě s AS je značně zranitelné, a proto mu dlouhodobě pomáhají. Dítě komplikující život svému okolí se snadno stane nepopulárníma vyloučeným. Jeho chování mu dokonce zničí nadějné vyhlídky do budoucnosti.

Když máme děti, musíme je naučit oblékat se, přecházet bezpečně silnici, najíst se apod. Nemusíme je však učit sociálním a emocionálním dovednostem. Dítě s AS tyto dovednosti nemá, proto ho to musíme naučit tím, že mu pomůžeme rozvíjet sociální a emocionální vědomí a porozumění. Proto musíte pochopit jeho postoje a najít tzv. slepá místa v jeho myšlení.



Konflikt mezi sociálními dovednostmi a upřímností

Jedním z důvodů, proč je pro dítě s AS obtížné naučit se slušnému chování, je skutečnost, že pravidla slušného chování jsou někdy v rozporu s upřímností. Může nastat konflikt mezi tím, zda říci ostatním pravdu, nebo je raději nezranit. V takových situacích člověk řekne spíše milosrdnou lež, než by někoho zranil či urazil. Většina z nás přijímá malé lži jako součást společenského chování. To, že mluvíme o milosrdné lži, svědčí o tom, že takové chování bereme jako přijatelné a neškodné. Považujeme za přirozené, že slevíme trošku z naší pravdomluvnosti, jen aby věci běžely hladce. Většinou o tom ani nepřemýšlíme. Neříkáme úplnou pravdu, abychom neublížili. Neříkáme to, co si skutečně myslíme. Víme, kdy je lepší „držet jazyk za zuby”. Bavíme se o věcech, jež nás ve skutečnostivůbec nezajímají.

Lidé s AS tyto dovednosti neovládají, což vede k tomu, že občas nás svým chováním zaskočí. Nechápou pojem „milosrdná lež”. Jsou velmi naivní, neboť neuznávají nic jiného než doslovný výklad situace a upřímnost za všech okolností. Takový postoj může mnohým lidem vadit, ale z hlediska člověka s AS to bývá jediná možnost, jak se ve společnosti chovat.


Važte si upřímnosti dítěte

Hrubé či drzé projevy dítěte s AS bývají zapříčiněny jeho upřímným chováním. Upřímnost a přímost jsou součástí jeho chování – je tak samo sebou. Podívejte se na věc z té lepší stránky. Je příjemné občas se setkat s někým, kdo nezná pokrytectví a přetvářku. S dítětem s AS víte, na čem jste, nic se nemusí „zametat pod koberec“. Samozřejmě by bylo lehčí být obklopen lichotníky, kteří říkají to, co chcete slyšet, ale od člověka s AS se naopak můžeme něco naučit.


Identifikujte slabá místa dítěte

Než začnete pomáhat dítěti s AS, je nanejvýš důležité pochopit, čemu rozumí a čemu ne. Obvykle se lidé mylně domnívají, že rozumí víc, než je tomu ve skutečnosti. Výzkum z poslední doby prokázal, že více než 90 % sociálních interakcí se skládá z neverbální komunikace. Tu většina z nás dokáže dobře intuitivně používat, neboť se jí učíme od mládí. Bohužel tento běžný výukový proces neprobíhá u dítěte s AS.


Obtíže v neverbální komunikaci obvykle ovlivňují:


• Řeč těla – umíme beze slov intuitivně číst nálady a záměry ostatních. Tento složitý proces probíhápodvědomě. U dítěte s AS je tomu naopak. Například si lehce všimneme, když se někdo nudí, neboť to poznáme z výrazu obličeje či očí, postoje a gesta nebo tónu hlasu. Ale pro dítě s AS je neverbální komunikace cizím jazykem.


• Společenská pravidla – existuje řada komplexních a nepsaných pravidel respektovaných většinou a to napomáhá hladkému průběhu komunikace. Například se automaticky podřizujeme autoritám. Většina z nás se tato pravidla učí naprosto přirozeně od raného mládí, děti s AS tuto přirozenou schopnost nemají.


• Chápání souvislostí – jedinec s AS nechápe souvislosti a nejedná podle kontextu okolností. Například mluví s každým stejně upřímně, i když to v některých situacích není vhodné.


• Takt – o zdvořilosti či taktu nemá ponětí, takže mu nepřipadá nevhodné říci babičce, aby už šla domů apod.


• Doslovná interpretace – lidé s AS berou vše doslovně, což vede někdy k humorným situacím, častěji však k nepochopení a zmatku.


Zdroj: ukázka z knihy Boyd, Brenda - Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem, vydalo nakl.Portál, 2011