Deklarace skupiny sebeobhájců SAMI A SPOLU


SAMI A SPOLU je skupina lidí s mentálním postižením, kteří se před

několika lety začali neformálně scházet v Praze, aby se mohli učit

vyjadřovat své myšlenky, názory a přání. Vychází z myšlenek a zkušeností

zahraničního hnutí Self Advocacy, u nás ne příliš přiléhavě překládaného

jako sebeobhájci. Sebeobhájci se chtějí naučit mluvit sami za sebe, říci

o sobě ostatním, mluvit o svých právech. Tito lidé sami sebe

charakterizují jako skupinu lidí, kteří se učí, orientují, rozumí a

komunikují v okolním světě obtížněji než ostatní.

 

Konference sebeobhájců Můj život v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Dne 20. 6. 2003 se konala v Parlamentu ČR od 13 hodin konference skupiny

sebeobhájců Sami a spolu. Členové skupiny měli rozdělené úkoly. Markéta

stála na Malostranském náměstí s tabulí a ukazovala cestu. Honza byl u

vchodu a pomáhal lidem u kontroly. Jirka s Agátou čekali u výtahu a

rozdávali programy. Vlaďka a Olga byly u registrace a zapisovaly lidi, co

přicházeli na konferenci. Věrka se Zdeňkem je uváděli do sálu. U všech

úkolů pomáhali dobrovolníci. Ve 13 hodin začala předsedkyně skupiny Sami a

spolu Tereza mluvit do mikrofonu a uvítala hosty na konferenci. Poděkovala

také panu místopředsedovi Kasalovi za zajištění místností a za záštitu.

Pan Šiška promítal předcházející konference a mluvil o jejich výsledcích.

Pak měla slovo Jana a řekla, kdo má příspěvek, aby ho přečetl. Ze SAMI A

SPOLU měli příspěvek Dáša, Honza, Markéta a Štěpán. Další čtyři příspěvky

byly od hostů. Štěpán četl příspěvek o svém životě a o problému, který mu

pomohli sebeobhájci řešit. Tady je část jeho příběhu:

"Když mně matka umřela, byl jsem z toho špatný. Příbuzní to využili a

odstěhovali mě kvůli penězům. Odstěhovali mě z bytu, kde jsem byl 40 let

zvyklý a nechtěl jsem odtud pryč. V Kobylisích, tam jsem měl problémy a

nesměl jsem si tam nikoho vodit, žádné kamarády. Lidé byli na mě zlí.

Nesměl jsem chodit ven, kdy chci. Nesměl jsem dělat, co mě bavilo. Dostal

jsem 1000 korun a musel jsem zaplatit za obědy a vystačit celý měsíc.

Bydlel jsem u známých, kde jsem neměl žádné soukromí a chtěli, abych byl

nesvéprávný, abych nemohl nic podepisovat. Byl jsem z toho hodně smutný.

Tak jsem se svěřil na skupině sebeobhájců. Mluvili jsme o tom několikrát.

Poradili mi kam se mám obrátit a kdo by mi mohl pomoct. Pomohlo mi, že

jsem to mohl někomu říct.

Pak za 4 roky jsem se vrátil tam, kde jsem bydlel a kde jsem byl zvyklý od

malička a jsem moc rád. Jsem rád, že žiji se synovcem a že nemám problémy.

Hospodařím s penězi a starám se o všechno, co je potřeba. Z peněz dávám

část na činži, kupuji si jízdenky, kupuji si obědy. Chodím nakupovat,

vybírám si oblečení, příbuzní mi pomáhají vybírat velikosti. Taky spořím

peníze a za ně třeba jedu na dovolenou. Příbuzní mi hodně radí. Mě to

těší. Můžu si přivést kamarády kdy chci a nikdo mi to nezakazuje. Jsem moc

spokojený."

Příspěvky se líbily a všichni pozorně poslouchali. Byl tam jen jeden

poslanec, pan Vykydal. Po konferenci nám ukázal poslanecký sál.

V druhé části konference jsme měli tři pracovní skupiny na téma bydlení,

osobní asistence a práce. Každý tam mohl říct své zkušenosti a pak jsme

všichni společně hledali řešení. Bylo to velmi zajímavé.

Moc nás potěšilo, že přišlo hodně hostů, také lidi z ústavů a jiných

organizací a že se zapojili do práce. Sešlo se nás asi 90. Konference

pořádáme proto, abychom se poznali s jinými lidmi, abychom jim řekli, co

děláme, a také se při tom učíme nové věci.

Na konferenci jsme mluvili sami za sebe, řekli jsme ostatním svůj názor a

nakonec jsme přijali společnou deklaraci.

(Za sebeobhájce Sami a spolu zapsala Vlaďka)

 

DEKLARACE SKUPINY SEBEOBHÁJCŮ "SAMI A SPOLU"

vydaná při příležitosti konference "Můj život" 20.6.2003.

Jsme skupina sebeobhájců Sami a spolu. Snažíme se mluvit za sebe a za

ostatní lidi, kteří mají potíže s učením, porozuměním, orientací a

komunikací.

20.6.2003 jsme uspořádali s pomocí dobrovolníků v Poslanecké sněmovně Parl

amentu ČR konferenci Můj život. Záštitu nad konferencí

převzal 1. místopředseda Poslanecké sněmovny ČR ing. Jan Kasal.

Při příležitosti konference Můj život jsme přijali tuto deklaraci:

chceme se vzdělávat

nechceme být nesvéprávní

chceme práci

chceme být samostatní

nechceme být v životě sami.

Tuto deklaraci adresujeme lidem z našeho okolí, lidem, kteří poskytují a

vytvářejí služby pro nás, lidem z dalších skupin sebeobhájců.

Lidé ze SAMI A SPOLU při přípravě konference potřebovali hodně pomoci.

Pomáhali jim dobrovolníci a některé organizace. Úkolem toho, kdo pomáhá,

bylo například vysvětlit, ale ne rozhodnout. Všechna rozhodnutí, ale i

úkoly při přípravě, dělali sebeobhájci sami.

Možná vás bude zajímat, že skupina sebeobhájců Sami a spolu se na setkání

2.7.2003 v tajném hlasování rozhodla, že bude pokračovat ve své činnosti a

že spolu s asistenty, kteří je podporují, založí občanské sdružení.

 

Zprostředkování kontaktu:

SAMI A SPOLU, Jana Adamčíková, 777207288, e-mail: sebeobhajci@atlas.cz

 

JMÉNO AUTORA: Milada Vondráčková

EMAIL_AUTORA: milada@rytmus.org

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz