Zásady pomoci člověku na vozíku


Deset základních pravidel:

  1. Nikdy nerozhoduj za postiženého když se jedná o něco z jeho osobní oblasti.
  2. Když potkáte na procházce s vozíčkářem známého, který se s Vámi dá do řečí, je třeba si k vozíčkáři stoupnout tak, aby se bez vyvracení krku mohl podílet na rozhovoru.
  3. Když navštívíte představení, obchodní dům, restauraci atd., jeďte velmi opatrně. Pro postiženého je obzvlášť nepříjemné když vjede chodci na nohy aniž by měl možnost tomu zabránit.
  4. Při nákupech musí postižený sám vyslovit svá přání. Na tom musí trvat doprovod, protože prodavači se téměř vždy obracejí na něj.
  5. Při nákupech nemůže doprovod zároveň brát nákupní vozík. Měl by promluvit s postiženým, zda mu může dát na klín malou plochou krabici, do které by se ukládalo zboží. Není příjemné mít na nohách hluboce zmražené zboží nebo kutálející se konzervy.
  6. Při všech situacích je třeba myslet na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel než doprovod. Když jej chcete na něco upozornit, skloňte se, abyste zjistili, zda je to vidět i z pohledu postiženého.
  7. Hovor s doprovodem je pro postiženého vždy velmi únavný, když musí otáčet hlavu nahoru a dozadu. Při troše cviku lze také kráčet vedle vozíku a tlačit za opěrku ruky. Na rovině to není těžké.
  8. Při přecházení ulic s velkým provozem je třeba se vžít do pocitu postiženého "být vydán na pospas". To přesvědčí doprovod o potřebné opatrnosti.
  9. Také ve svahu je vydán postižený na pospas. Velká rychlost a utíkající doprovod vysící na vozíku jsou noční můrou pro každého postiženého.
  10. Když na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dejte postiženému možnost s ním promluvit, aby ztratilo rozpaky před "jiným". Bohužel se často stává, že rodiče či doprovod brání dítěti ukojit přirozenou zvědavost.

 

Zásada: Doprovod se nemůže nikdy dost často ptát postiženého na jeho názor či přání. Jen tak může dojít k partnerskému porozumění.

 

Mnozí vozíčkáři, jejichž síla rukou není omezena, se dokáží na rovině pohybovat sami. Potřebují pomoc pouze při překonávání obrubníků či více schodů, ve více stoupajícím či klesajícím svahu a při přestupování z vozíku. Vzhledem k tomu, že vozíky jsou částečně velmi rozdílné, měl by se doprovod u každého vozíku vždy znovu seznámit s jeho zvláštnostmi.

Důležité je zejména:

 

Pro práci s vozíkem jsou následující základní pravidla:

 

Doprovod tedy musí zasáhnout při následujících překážkách:

1. Obrubník nebo schod dolů:

a) Vozík s velkými koly vzadu:

Vozíkem najedeme na okraj obrubníku. Pomocník šlápne na lištu vzadu mezi koly a zároveň stlačí držáky vozíku tak, čímž nakloní vozík lehce dozadu. Potom jej pomalu a bez nárazu spostí z obrubníku. Manévr je ukončen, když jsou postavena malá kolečka bez nárazu na zem.

Někdy je třeba podepřít hlavu vlastním tělem.

b) Vozík s malými koly vzadu (vzácné):

Nejede se vozíkem pozpátku na obrubník, lehce se nadzvedne za držáky a napřed malá a pak velká kolečka se spustí jemně dolů.

2. Obrubník nebo schod nahoru:

a) Vozík s velkými koly vzadu:

Vozíkem najedeme k okraji obrubníku, lehce nakloníme dozadu a popojedeme, až se malá kolečka dostanou na schod. Pak nadzvedneme vozík za držáky, až se dostanou na schod i velká kolečka. Podepřít hlavu!

b) Vozík s malými koly vzadu:

Najet na obrubník, naklonit na malá kolečka, postavit velká kola na schod a zvednout vzadu.

Tak nemůže žádný vozíčkář vypadnout.

3. Vozíčkář má být sundán ze schodů:

To je bez nebezpečí možné pouze u vozíků s velkými koly vzadu. Zásadně jsou potřeba dva pomocníci.

Jeden pomocník se postupuje stejně jako při překonávání jednoho schodu dolů. Po každém schodu je však třeba zatlačit vozík dozadu, než si pomocník stoupne na další schod a znovu pevně stojí.

Druhý pomocník stojí naproti prvnímu, drží vozík pod opěrkami rukou za rám a působí proti síle sjíždějícího vozíku. Musí přitom jít zpátky a po každém schodu znovu pevně stát. Kromě toho musí trochu roztáhnout nohy, aby bylo místo pro opěrky nohou.

U postižených se stuhlými koleny, kteří musejí mít vystrčené opěrky nohou, je vpředu potřebný pomocník na každé straně.

Vždy je třeba dávat pozor na hlavu.

4. Vozíčkář má být dopraven do schodů:

Znovu jsou potřeba dva pomocníci. Vozík je přistaven ke schodům pozpátku, lehce nakloně dozadu a opatrně po hranách schodů je vytahován nahoru. Druhý pomocník uchopí vozík za rám a tlačí nahoru. Každý pomocník musí po překonání každého schodu znovu pevně stát.

5. Vozík s řidičem mají být přepravováni v osobním autě či autobuse:

a) Osobní auto:

Pokud může vozíčkář sám nastoupit do auta, potřebuje pomoc pouze při složení a uložení vozíku. Když nemůže sám nastoupit, musí být vztyčen, otočen a posazen jak je podrobně popsáno u bodu 7 a) a b). Pokud to nejde, musí být vnesen do vozu jak je popsáno u bodu 8. Přitom je třeba dávat pozor na výšku dveří kvůli poranění hlavy.

Vybavení sedadla opěrkou hlavy a upevnění bezpečnostního pásu jsou samozřejmostí.

b) Minibus:

Z bezpečnostních důvodů by měl být postižený přepravován sedící. Postup je stejný jako při překonávání schodu s tím rozdílem, že stupeň je velmi vysoký a tím je potřeba větší síla. Dva pomocníci jsou minimum. Postižený musí sklonit hlavu (dopředu, na stranu či dozadu), aby se neuhodil o hranu dveří. Kromě zabrždění je třeba vozík zafixovat a upevnit bezpečnostní pás vozíku.

Vystupování je popsáno u bodu 1.

c) Autobus

Při přepravě normálním autobusem musí být postižený vyzdvižen z vozíku a vynesen do autobusu (viz bod 8).

Při nastupování i vystupování je třeba s vozíkem najet co nejblíže ke dveřím, ale tak, aby to nepřekáželo pomocníkovi.

6. Sklápěcí mechanismus vozíku:

a) Složení:

Nožní evt. lýtkové opěrky sklopit do strany, případně odstranit sedací polštář. Pomocník se postaví bokem k vozíku, uchpí sedací plachtu v prostředku přední a zadní hrany a zvedne ji. Tím se vozík sklapne. Sedací plachtu zastrčit dolů, urovnat a tlakem do stran úplně sklapnout.

b) Rozložení:

Pomocník se postaví před vozík a uchopí oběma rukama sedací lišty v prostředku. Ale pozor - prsty musí být dovnitř, jinak se dostanou mezi rám a lišty! Pěsti jsou zvenku. Silným tlakem na lišty se vozík roztáhne, až se napne sedací plachta. Sklopit opěrky nohou resp. lýtek a případně znovu položit sedací polštář.

Technika uložení vozíku k přepravě v kufru auta se liší podle typu vozíku a auta. U dostatečně velkého kufru se to dělá takto: Pokud je to možné sundat opěrky nohou. Sklapnout vozík a postavit paralelně ke kufru. Oběma rukama uchopit za rám (pravák uchopí pravou rukou rám u auta) a silným trhnutím zvednout vozík až se spodní kolo dostane na hranu kufru. Poto se vozík zastrčí do kufru a uloží.

7. Pomoc při opuštění vozíku:

Vozík je třeba dostat do co nejlepší přestupní pozice do postele, auta, na toaletu atd. Potom musí být pevně zataženy brzdy a případně sundány oddělitelné části, jako opěrky rukou či nohou. Podložka nohou se sklopí nahoru a nohy postiženého se narovnají.

a) Z vozíku do stoje:

Možná nebo potřebná pomoc se řídí zcela druhem postižení. Postižený musí sám říci, jaký je nejlepší a pro něj nejpohodlnější způsob.

Zásadně je třeba si dobře zapamatovat jeden grif, který je použitelný u většiny postižených:

Pomocník si stoupne před postiženého tak, že stiskne jeho nohy a kolena mezi své. Potom se ohne v kolenou přičemž záda má rovná a položí si ruce postiženého kolem krku. Potom jej uchopí kolem boků a skříží pevně ruce za zády. Předloktí spočívá lehce na žebrech. Pomocník se domluví a na 1-2-3 zvedne švihem postiženého vzhůru tím, že se narovná a postiženého díky fixaci kolen, zad a rukou vezme ssebou. Někdy musí ruce šáhnout trochu hlouběji kvůli podpoře postiženého v oblasti kyčlí. Pomocník uvolňuje úchop velmi pomalu dokud postižený nestojí tak pevně jak je možné. Podpora při chůzi se musí opět dohodnout od případu k případu.

Pro zpětné posazení postiženého se postupuje v obráceném pořadí.

b) Z vozíku na lůžko či židli:

Pokud má postižený dostatečnou sílu, dokáže se často přesunout z vozíku na postel či jinou židli. Pomocník se v tomto případě může omezit na přidržení židle či použité kluzné desky podle pokynů postiženého.

Ve všech ostatních případech je třeba

c) Z vozíku na toaletu:

Jestliže je toaletní prostor dostatečně veliký aby se postavil vozík vedle mísy nebo šikmo před ní (případně je možno sejmout opěrky nohou), může se postižený případně sám přemístit na mísu. Ve veřejných toaletách je zpravidla kabinka příliš malá. Pak je potřebná pomoc jako v bodě 7a (z vozíku do stoje). Pro otevření a spuštění kalhot je třeba případně další pomoc.

Totéž platí pro těžce postižené na rukou a nohou. Pokud nelze najet dostatečně blízko k míse, musí být postižený donesen.

8. Nošení postiženého:

Pro lehčí stačí jeden pomocník, který si položí jednu ruku postiženého kolem krku, pravou ruku dá kolem zad do podpaždní, levou pod stehny těsně nad kolenní jamky a tak jej zvedne. Pokud jsou potřeba dva pomocníci, dělají každý na své straně totéž.

Takto je možno nést postiženého také po schodech či na delší vzdálenosti. Obzláště důležité je držení postiženého za zády, aby nesesunul nebo nepřekotil dozadu.

Zásadně by mělo být každému pomocníkovi jasné, že postižený sice nemá žádné potěšení z toho, že je odkázán na pomoc, ale že ji tím raději přijímá, s čím větší samozřejmostí je poskytována.

Pokyny v tomto letáku jsou obecně platné pro stále se opakující potřebnou pomoc. Návody pro jednotlivé typy vozíků a nácvik zacházení s vozíkem tento materiál nezahrnuje.

Vydal Švýcarský červený kříž s podporou Německého červeného kříže.

 

Zdroj: SONS

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz