Vnitřní mír s autismem

Autismus

Autismus se stal součástí mého každodenního života- a tím mi ho musel i změnit. Nemůžu říci, že nemám ráda autismus, protože nemám ráda jen to, co s sebou nese. Sama za sebe jsem s autismem uzavřela mír po náročném boji přijmutí této diagnózy...


V té době jsem cítila naprosté zoufalství a bezmoc a jednou jsem si uvědomila, že dokud já nezměním svůj pohled, dokud já nebudu vnitřně srovnaná, nepomůžu svému synovi. Každý den jsem si zapisovala i sebemenší pokrok, a když jsem u jakékoliv situace cítila bezmoc, jednoduše jsem si zalistovala v té své knížce a vzpomněla si, jak jsem si dřív o každém pokroku říkala: Toto nikdy nezvládneme... a stalo se.


Ano, je to vyčerpávající, stresující, náročné, ale slovo „nezvládneme“ jsem ze slovníku vymazala... Mám nespočet možností, jak to zkusit zvládnout, mám nadhled, co pomáhá počítat s tím, že když to tentokrát nevyšlo, později se to jinak, jiným způsobem, podařit může. Autismus mně v mnohém vzal přirozený způsob běžného života, nemůžu jít kamkoliv, kam bych chtěla a kdybych chtěla, musím ho ve svém životě akceptovat, ale ani toto mi nemůže vzít radost ze života, důstojnost a vlastní svobodu. Za velmi důležité nyní považuji pomoci rodičům (kteří jsou teprve na začátku této náročné cesty) jak se s autismem co nejlépe vyrovnat a jak jej přijmout. Jak reagovat na všechny ty, co nás neustále upozorňují, jak špatní jsme rodiče.


Autismus mně ale také mnoho dal, postavil mě před překážky, které jsem musela zvládnout, díky němu jsem poznala spoustu silných rodičů a jejich jedinečné děti, posunul mé hranice trpělivosti tam, kde jsem nevěřila, že bych je mohla někdy mít. Jak ti autismus změnil život? Změnil tak, jak změnit musel, ale můj vnitřní postoj, mou lásku k mému synovi, mé přesvědčení, že můžu i tak prožít pěkný (i když náročný) život NEZMĚNIL.


Zdroj: alena.kazikova@seznam.cz