Podporované zaměstnávání v evropských zemích


Podporované zaměstnávání (PZ) vzniklo ve Spojených státech amerických v sedmdesátých letech jako alternativa k tradičním službám pro lidi s mentálním postižením v oblasti zaměstnanosti, které se ukázaly jako neúčinné. (Šlo zejména o soustavu na sebe navazujících zařízení, v nichž se stupňovaly nároky. Soustava měla uživatele dovést až na otevřený trh práce.) V roce 1984 bylo v USA PZ legislativně upraveno zákonem Developmental Disability Act. Z USA se PZ dostalo do Kanady a Austrálie, zemí, kde dnes tato metoda patří k zaběhlým způsobům pomoci lidem s postižením, a v devadesátých letech konečně také do Evropy. Letošní konference v Helsinkách byla příležitostí pro získání informací o úrovni rozvoje této služby v některých evropských zemích.

V Evropě patří k nejúspěšnějším průkopníkům skandinávské státy. Nejdále je Norsko, které se rozhodlo testovat v praxi podporované zaměstnávání (norsky „arbeit med bistand“) ve snaze zvrátit nežádoucí trend zvyšování výdajů na sociální dávky. Státní politika v oblasti zaměstnanosti je postavena na principech, které se shodují s principy podporovaného zaměstnávání: Každý má právo na pracovní uplatnění, Více příležitostí pro lidi znevýhodněné na trhu práce, Otevřený trh práce je preferován před chráněným, Práce musí být posilována před pobíráním dávek.

V letech 1993-5 norská vláda financovala realizaci národního pilotního projektu. Jeho výsledky vedly v Norsku k legislativnímu zakotvení PZ (vyhláškou). V Norsku byly v souvislosti mimo jiné posuzovány také ekonomické aspekty PZ. Např. podle údajů z roku 2000 byly náklady na osobu v chráněných dílnách o 30 % vyšší než u poskytování služeb formou podporovaného zaměstnávání. Přitom podporované zaměstnávání je navíc časově omezená služba (v Norsku max. 3 roky), zatímco v chráněné dílně se s časovým limitem nepočítá. Ekonomická výhodnost této služby byla jedním z argumentů pro to, aby se PZ od roku 1996 v Norsku zařadilo mezi standardní služby zaměstnanosti.

Ve Finsku se už v osmdesátých letech rozvíjela tzv. „integrovaná chráněná práce“. V pozdějších letech proběhla řada pilotních projektů, které se už zaměřovaly přímo na podporované zaměstnávání. Podporované zaměstnávání není ve Finsku upraveno zákonnou ani jinou podzákonnou normou. Stávající legislativa ale umožňuje agenturám „prodávat“ své služby úřadům práce ve formě pracovní rehabilitace. I přes tento posun (od začátku letošního roku) přetrvává ve Finsku financování podporovaného zaměstnávání prostřednictvím grantů.

Význam, jaký podporovanému zaměstnávání dává finská veřejná správa, lze vyvodit z toho, že finské ministerstvo práce zadalo vypracování standardů kvality podporovaného zaměstnávání (anglická verze standardů byla představena na helsinské konferenci). Na legislativní zakotvení podporovaného zaměstnání se v současné době pracuje.

Zcela jiný systém zajištění podporovaného zaměstnávání představil na helsinské konferenci zástupce Švédské asociace podporovaného zaměstnávání (SIUS). SIUS, která je od roku 1993 členem Švédského národního výboru pro trh práce, se v roce 2002 podařilo převést všechny job coache (v české terminologii „pracovní konzultanty“) na úřady práce. Job coachové poskytují potřebnou podporu uchazečům o práci i zaměstnavatelům přímo na úřadech, kde mají zázemí. Jejich mzdy jsou hrazeny úřadem práce na základě pověření poskytovat služby konkrétním uchazečům o práci. Celkem je ve Švédsku v současné době asi 200 job coachů. Podporované zaměstnávání je omezeno na 12 měsíců.

Z ostatních evropských zemí najdeme fungující národní systém podporovaného zaměstnávání v Německu. Služba se nazývá „služby expertů na integraci“ a je zajišťována privátními organizacemi. Podle zákona o rehabilitaci z roku 2000 musí být v každém regionu jedna organizace poskytující tento druh služeb na základě výběrového řízení a smlouvy uzavřené s místním úřadem práce. Podporované zaměstnávání je financováno přes registrované a úřadem práce doporučené uchazeče práce. Trvání služby je omezeno 9 měsíci. Celkem je v Německu 180 poskytovatelů služeb, kteří pracují víceméně na principech podporovaného zaměstnávání. Němečtí kolegové přesto nejsou s tímto způsobem zajištění svých služeb spokojeni, neboť krátký časový limit nedovoluje účinně poskytovat službu lidem s mentálním postižením, pro které byla primárně vyvinuta.

V ostatních evropských státech patří podporované zaměstnávání většinou ke službám, které jsou rozvinuty jen v určitých regionech, nikoli na celonárodní úrovni. Např. na Slovensku se podporované zaměstnávání řadí k tzv. „jiným alternativním formám pomoci“ (slovenský zákon o zaměstnanosti). V souladu s tím jsou služby agentur podporovaného zaměstnávání hrazeny na základě uzavřené smlouvy z prostředků úřadů práce. V souladu se zákonem o sociální pomoci je navíc slovenským agenturám hrazeno odborné poradenství, které je součástí podporovaného zaměstnávání. Tento systém zatím využívají pouze 4 agentury PZ z celého Slovenska.

Také na Slovensku je podporované zaměstnávání uváděno do života na základě pilotních projektů. První agentura vznikla v roce 1999 díky PHARE projektu Decentralizace a transformace sociálních služeb. Od roku 2001 je na základě twinningového projektu s rakouským partnerem připravován Pilotní model financování podporovaného zaměstnávání.

Na Slovensku se setkáme se dvěma typy poskytovatelů podporovaného zaměstnávání. Nezávislé agentury poskytují služby širokému spektru lidí bez omezení na jednu cílovou skupinu. Takové agentury jsou na Slovensku čtyři. Druhým typem poskytovatele jsou organizace, které poskytují širší spektrum služeb jedné cílové skupině uživatelů (např. lidem s mentálním postižením). V jejich nabídce je také podporované zaměstnávání pro tuto skupinu lidí.

Více informací o podporovaném zaměstnávání na Slovensku můžete získat např. na adrese http://www.apz.sk.

...........................................................................

1 Slovenský model financování ukazuje, jak překonat resortní bariéry a v praxi pojímat podporované zaměstnávání jako službu s prvky služeb zaměstnanosti i sociálních služeb. Tento přístup by měl umožnit poskytování služby i lidem, kteří potřebují na pracovišti trvalou nebo mnoho let trvající pomoc.

 

Autor: Milena Johnová

Zdroj: Česká unie pro podporované zaměstnávání

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz