Mé dětství a jak získat to nejlepší z této příručky


Marc Segar tragicky zemřel při dopravní nehodě na M1 v Anglii ke konci roku 1997. Jeho krátký život může inspirovat mnohé a navždy po něm zůstane tato knížečka jako vzpomínka.

 

Úvod

Jak daleko dozadu si vzpomínám, vždy jsem měl neobyčejné myšlenky a nápady, které mě činily výjimečným. Jako malé dítě na základní škole jsem trávil většinu času dělaje si svoje věci a moc jsem nevnímal lidi okolo sebe. Moje vždy neobyčejné nápady a myšlenky byly uzavřené v mé hlavě a jsem je nedokázal tlumočit jiným.

Když mi bylo 7 let, lékaři u mě diagnostikovali jako autistu ve formě, která je dnes známá jako Aspergerův syndrom. Krátce nato jsem byl umístěn speciální školy ve Whitefields ve Walhamstow v Londýně, kde jsem následujících 8 let dostával pomoc od odborníků a nejvíce od příjemné a veselé ženy jménem Jenny. Zanedlouho po nastoupení do této školy jsme já a mí rodiče byli začlenění do rodinného podpůrného programu do skupiny nazvané Kith a Kids, kde jsem i v současnosti aktivním a tvořivým dobrovolníkem. Jako čtrnáctiletý jsem přešel do školy jménem West Lea v Edmontone v blízkosti Londýna, kde jsem ukončil své GCSE. Že jsem byl uznán za vhodného kandidáta na GCSE, byla zásluha mého učitele francouzštiny, pana Cola, jemuž jsem velmi vděčný.

V sedmnácti jsem byl schopný jít do šestsemestrálky ve Winchmore, kde jsem tvrdě pracoval na získání Alevels, avšak stal jsem se terčem posměchu ostatních studentů a došlo i k týrání – ovšem zároveň jsem se začal učit, jak sám sebe ochránit, a zjistil jsem, že existuje řada nepsaných pravidel o chování a vystupování, kterým ostatní rozuměli, pouze já ne. Potom mě přijali na univerzitu v Manchesteru do bakalářského kurzu (s titulem BCs) v biochemii, který jsem úspěšně ukončil. Začal jsem studovat na univerzitě s celoživotní iluzí, že nový start ukončí posměch a utahování si ze mě. Ale moje společenské postavení po prvním ročníku bylo víc než mizerné. Celý rok jsem strávil v bytě s dalšími sedmi chlapíky, přičemž jsem byl úplně odizolovaný.

Druhý ročník jsem ukončil s bydlením ve Fallowfield, kde se mnou bydleli tři a další dvě místa byla neobsazená. Ocitl jsem se zde úplně náhodou a mým spolubydlícím se stal Nick. Je to rebelant skrz naskrz a začal mě učit mnoho triků a fint, které jsou potřebné k přežití v tomto příliš drsném a nepřátelském světě ulice a nočních klubů v Manchesteru. Mezi třetím a čtvrtým ročníkem jsem si úplně bez přípravy koupil místo v expedici do východní Afriky, na své vlastní riziko, strávil jsem většinu času mimo skupiny ostatních, kteří mě odmítli přijmout mezi sebe. Učil jsem se všechno o způsobu života a zvycích místního obyvatelstva. Nikdy předtím neměla má matka o mě takový strach. Po promoci jsem provozoval a provozuji různé aktivity s autistickými dětmi v Anglii i v zahraničí. Momentálně pracuji jako bavič dětí a upřímně si myslím, že to byl výborný nápad i krok.

Nyní jsem se rozhodl napsat knížku s jediným účelem. Mé zkušenosti (jako člověka s AS) s přežitím ve světě, kde každá situace je mírně odlišná, chci takto dát k dispozici jiným lidem s podobným osudem. Chci ukázat sbírku pravidel a vodítek, v podobném stylu, jaký mají pravidla silniční dopravy, ve formátu, který se nemění, a tedy nezpůsobí zbytečné rozrušení.

Jednotlivé body jsou formulované (aspoň takový byl úmysl) jednoduchou nekomplikovanou formou, aby lidi nemohly mystifikovat a nemohly být aplikované mimo kontext.

Pravděpodobně budu mít čtenáře mezi autisty i mezi neautisty. Chtěl bych zdůraznit, že mnoho bodů bude mnohým lidem více než zřejmým a jiným budou úplně cizí, a chci podotknout, že nemám v úmyslu být puntičkářským či mravokárným.

Rozhodl jsem se napsat tuto knihu nyní a ne později, neboť cítím, že relevantní chyby a lekce mého života mám ještě jasně v hlavě. Některým lidem se může zdát tato knížka příliš drsná, ale myslím si, že to poslední, co lidé z hranice autistického spektra potřebují, aby mohli nezávisle vykročit do tohoto dost nepřátelského světa, je, aby nad nimi byla držená ochranná ruka. Velmi bych si přál, kdyby tito lidé byli vyzbrojeni triky a vědomostmi, které jsou potřebné k tomu, aby se uměli sami bránit, ale nechci jim své zkušenosti vnucovat nebo být pokrytecký či něco předstírat. Těžil jsem při psaní této knížky také z konstruktivní špatné vazby rodičů jiných autistických lidí. Pro začátek stačí jednoduše nechat tuto knížku ležet někde v ložnici, aby vzbudila jejich pozornost a stimulovala zdravý zájem.

Cílem napsání této knížky bylo, aby posloužila jedinému účelu, a sice zlepšení kvality lidského života, a rád bych připomněl svému autistickému publiku, aby nebylo příliš stresované snahou co nejrychleji aplikovat tuto knihu a pamatovalo i na to, že ani Řím nebyl postaven za jeden den.

Dokonce já sám mám ještě stále obtíže při provozování všech těchto pravidel v praxi, ale určitě je dobré, jestliže si jich je člověk vědomý.

 

Jak získat to nejlepší z této knihy

* Ne každý pochopí vše v této knize napoprvé, pokud bude cosi zpočátku nejasné, je rozumnější to přeskočit a vrátit se k tomu později.

* Toto je knížka napsaná proto, abyste si uvědomili různá nepsaná pravidla, která většina lidí instinktivně pozná a považuje je za platná.

* Pokud se lidé neřídí těmito nepsanými pravidly, někdy jim to projde bez újmy, ale obyčejně ti, kteří je porušují, musí počítat s neformálním postihem. Tento postih může být ve formě výsměchu, že s vámi bude zacházeno jako s méněcennou osobou nebo se dostanete do společenské izolace.

* Tou nejhorší věcí, pokud jste autistou, nebo máte Aspergerův syndrom, je to, že většina lidí předpokládá, že ovládáte tato nepsaná pravidla chováte se podle nich tak jako oni, když ale vám nikdo neřekl, o jaká pravidla se vlastně jedná.

* Jestliže vy sám máte problém přijmout to, že jste autista nebo máte Aspergerův syndrom, tak si situaci jen ztěžujete. Pokud to vnitřně přijímáte, nejen že vám to pomůže vytěžit z této knížky maximum pro vaše dobro, ale dovolí vám to omluvit si některé chyby, kterých se možná dopustíte, a zbavíte se části bolesti, která by vás mohla jen zabrzdit.

* Sice existuje jedno nepsané pravidlo; nemluvit o nepsaných pravidlech na veřejnosti, ale je to normální, když o nich budete hovořit s rodiči, psychology, učiteli, psychology nebo opravdovými přáteli.

* Mnoho z těchto pravidel byste uvítali, kdyby vám je někdo vysvětlil. Naneštěstí ne všechna se dají vysvětlit bez toho, že by se odklonilo od původního záměru o stylu této knížky. Taktéž mnoho lidí je schopných perfektně se chovat dle pravidel bez toho, že by si je uvědomovali.

* Jestliže budete „pochybovat“ o správnosti pravidel a budete si myslet, že je nemůžete (nedokážete) z nějakého důvodu uvést do praxe, pravděpodobně nedokážete dostat z této knihy maximum. Samozřejmě že neuškodí strávit trochu času jejich „přezkoumáním“.

* Některá nepsaná pravidla jsem nebyl schopen uvést do praxe, buď proto, že jsou příliš neurčitá, a že příliš závisí na situaci. Další jsem zřejmě doposud neobjevil.

* Až si přečtete tuto knihu, možná si pomyslíte, že jsou to pravidla k pěkně hloupé hře, ale tou hrou je život, kde se pravidla nedají měnit.

* Problém ve hře život je, že každá situace je mírně odlišná. Některé věci mohou být vhodné v jistých situacích, ale nevhodné v jiných.Tato kniha vám nesdělí, jak se přesně chovat v každé situaci, ale může vám „napovědět“, jak by se to asi mělo.

* Autisté mají tendenci si pamatovat detaily, neautisté celek (příběh, děj, osnovu, schéma). Osnova úzce provází detektivní práci, která většině lidí umožňuje naučit se nepsaným pravidlům, jež jsou zahrnuta v této knize.

* Možná, že už znáte některá nebo mnohá pravidla uvedená zde. I přes to tady může existovat dost lidí, kteří by je nemuseli znát.

* Může se stát, že vám nikdy nikdo neporadí nebo vás bude kritizovat, což se vám bude zdát mírně mravokárné, puntičkářské nebo nedůležité. Můžete dostat chuť se proti tomu vzepřít, ale ve skutečnosti můžete brojit proti věcem, které pro vás mohou být důležité.

* Pamatujte, že tato knížka byla napsaná většinou na základě mých osobních zkušeností a že co bylo správné pro mě, nemusí být vždy vhodné pro někoho dalšího.

 

Trápení se, soužení se

* Jednou věcí, ve které jsou autisté opravdu dobří, je trápení se, soužení se a úzkost.

* Mnoho z vašeho úsilí vyjde nazmar, zůstane bez užitku a vy možná zjistíte, že každý okolo vás se baví uvolněně s druhými o věcech, které se vám zdají hloupé či nesmyslné.

* Jestli se pokusíte zapojit do rozhovoru obdobným stylem, lidé z toho budou otrávení.

* Jestli jiní lidé budou tvrdit, že říkáte hlouposti, proč se také vy nemůžete takto vyjádřit o jejich nesmyslech? Je to jednoduše nespravedlivé. Jste otrávení? Jestli ano, máte právo být. Ale nemůžete věc změnit, je to tak, jak to je. Tato kniha vám může pomoci lépe porozumět „duchaplnostem“ jiných lidí.

* Problém s trápením se je v tom, že vám to zabrání se plně soustředit na věc, kterou musíte udělat, pokud chcete vyřešit nějaký problém.

* Při určitých problémech, když se na věc podíváme z veselejší stránky, můžeme si ji ulehčit. Pokud se naučíte zasmát sám sobě, udělat si ze sebe vtip, ulehčí vám to mnohá „trápení“.

* Mnoho lidí dusí svoje problémy „pod pokličkou“, nemluví o nich a navenek tito jedinci vystupují jako mistři světa. Mnoho lidí se ale potřebuje vypovídat, ventilovat své problémy. Vtip je v tom, že můžete o nich hovořit, ale jen s těmi správnými lidmi. Prostě musíte vědět, komu se svěřit.

* Nehovořte o svých problémech na veřejnosti, nebo s lidmi, které neznáte ( s výjimkou psychologů). Jestliže tak učiníte, tak „nahlas roztroubíte“ své problémy na všechny strany. Nemyslete si, že vás nikdo nebude poslouchat a že si to nikdo nezapamatuje.

* Mluvením o svých problémech pravděpodobně získáte krátkodobě sympatie, ale v delším časovém úseky vás to může izolovat.

* Můžete hovořit o svých problémech s rodiči, učiteli, blízkými příbuznými a někdy i s přáteli, pokud máte takové, kteří jsou na vaší straně.

* Někdy, ale ne vždy, je to v pořádku, když hovoříte o svých problémech s malou skupinou svých přátel, ale musí to být v souvislosti s konverzací (pokud dojde na něčí problémy řeč).

* Jestli už ale hovoříte o svých problémech, tak se snažte se nepředstavit, jako někdo, kdo je úplně na dně. Negativní řeči způsobí, že se budete cítit negativně a poté nebudete vědět, jak se v případě potřeby dobře bránit. Přece nechcete dostat sám sebe do začarovaného kruhu.

* S ohledem na uvedené v předcházejícím bodě se pokuste dostat do pozitivního kruhu, pokud je to trochu možné. Tomu se říká PMP (pozitivní mentální přístup), přičemž pokud myslíte na své kladné vlastnosti, začnete celkově přemýšlet o sobě pozitivně a jste lépe vyzbrojeni proti tomu, abyste se dostali „na dno“.

* Někdy vás vaše okolí může označit za „nehodícího se k ničemu“ a ignoranta (nafoukance). To se může stát, pokud jste nedokázali příležitost ukázat vaší inteligenci, a NE proto, že by to byla pravda.

* Hrozný je pocit viny. Jestli si myslíte, že jste vinni kdečím, musíte se sami sebe zeptat, jestli jste si vědomi, že jste udělali nějakou věc špatně, nebo provedli něco zlého. Jestli si ničeho špatného nejste vědomi, nebo máte jen nejasný pocit, tak se neobviňujte ani tehdy, pokud by vás obviňovali jiní. Jediné, co můžete udělat, je, když řeknete, že se v budoucnu pokusíte podobnou „věc“ neudělat.

* často pocitu viny pomůže ulevit, když se někomu ospravedlníte. Ale jedenkrát stačí. Pokud se budete omlouvat moc, můžete vypadat až jako velmi plachý a zranitelný.

* Jestli si namlouváte, že se proti vám spojil dohromady celý svět, je to klam. Každý může mít ale někdy takový pocit.

* Myslete na trpělivost, pokud se budete řídit touto knihou. Osobní vývin může být zdlouhavý a těžký proces.

* Jinou věcí je, pokud si myslíte, že je to jen taková poloviční práce, že se vám to nedaří a že vás to nenaplňuje uspokojujícím pocitem. Možná jste osobou typu „všechno, nebo nic“, ale pomatujte, že možná právě tehdy za vás mluví váš autismus.

* Pamatujte, že klíčovým slovem je „být přesvědčený, rozhodnutý“, a pokud v srdci cítíte, že něco dokážete učinit, tak si za tím musíte jít stůj co stůj.

 

Zdroj: Marc Segar - Zvládanie ťažkostí: Návod na prežitie pre ľudí s Aspergerovým syndrómom, vydal Andreas, Autistické centrum /Coping: A Survival Guide for People with Asperger Sundrome/ - ze slovenštiny přeložila Dita Křišťanová

 

Pokračování příště.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz