Kruhcentrum inspiruje

Sociální služby

Dnes se hodně mluví o integraci, ale spousta lidí či organizací zůstává stát u myšlenky. Zůstává stát u toho, jak to vlastně zařídit, jak konkrétně integraci podpořit či přímo realizovat.

Byli jsme ve stejném bodě. Už dlouho máme v programu přirozenou integrací lidí s handicapem a dlouho hledáme, jak ji uchopit. Přestali jsme přemýšlet o administrativních náležitostech, o sociálním vzdělání, o terapeutickém vedení…. Zkrátka přestali jsme přemýšlet a rozhodli se udělat krok.


Použijte nástroje, které máte a další najdete cestou

Využili jsme toho, co dosud máme a začali na tom stavět. Máme osobní zkušenost s lidmi s lehkým mentálním postižením, máme zkušenost s pobyty pro rodiny s dětmi s těžkými vadami, máme velkou chuť do práce, do praktické činnosti. Víme, že lidé s lehkým handicapem mají obrovskou touhu být užiteční a realizovat se. V okamžiku, kdy dostanou tuto šanci, jsou spolehliví. Toto byly naše nástroje. Použili jsme je a vykročili.


Oslovili jsme již fungující projekt a připojili se s novou myšlenkou

Oslovili jsme Klub rodičů – ESPIS, spolek rodičů dětí s kombinovaným postižením Brno, který již tradičně pořádá rehabilitační pobyty pro rodiny s dětmi s těžkými vadami. Základní myšlenkou celého projektu je umožnit rodičům tolik chybějící odpočinek a zároveň mít možnost sdílet zážitky svého dítěte. Proto jsou zde k dispozici pedagogové, kteří zajišťují profesionální péči o děti a rodiče mají čas sami pro sebe. Kapacita profesionálních pedagogů však není dostačující. Napadlo nás využít studenty oboru Pečovatelství a umožnit jim tak zajímavou praktickou zkušenost a zároveň podpořit jejich začlenění do pracovního procesu, jejich integraci.


Zapojili jsme studenty speciálního oboru

Těmito studenty jsou často děti, které se samy potýkají s nějakým drobným omezením či handicapem – různé poruchy učení, mozkové dysfunkce, hraniční IQ, sociální problémy, ale i lehké mentální retardace až střední poruchy vývoje. My jsme využili velmi vstřícné spolupráce SOŠ a SOU Třešť. Za jejich vstřícnost a ochotu jim velmi děkujeme.

Začali jsme se studenty, kteří jsou velmi šikovní, pracovití a mají dobré reference od svých učitelů. A tak poprvé na rehabilitačním pobytu pro osoby s těžkým postižením asistovali studenti, kteří se teprve rozhlížejí v pracovní oblasti, mají velkou chuť do práce, své ideály, odpovědnost a velkou touhu učit se nové věci, vidět nové příběhy a být užiteční.

A jak to dopadlo?

Chtěli být užiteční. A byli.

Pravda, chvilku se rozkoukávali. To, když se téměř dospělý chlapec s autismem necítil ve své zóně bezpečí a svými nekoordinovanými pohyby utíkal od stolu. Naši sedmnáctiletou asistentku přepadly obavy, zda bude schopna zvládnout takováto postižení. Co se stalo druhý den ráno? Spolehlivě vedla chlapce za ruku na společnou horskou túru. Měli možnost setkat se s neslyšící dívkou a přiučit se základy znakové řeči. Jedna z asistentek odjížděla z pobytu s rozhodnutím absolvovat po zvládnutí závěrečných zkoušek kurz znakové řeči. Viděli, co obnáší běžná rodičovská péče o tyto děti.


Přínos pro všechny zúčastněné

Celý pobyt se tak stal přínosem nejen pro rodiny s těžce postiženými dětmi, ale také pro naše asistenty – studenty Pečovatelství.

Ukázali, že jsou na svém místě, že dokážou být v této práci velmi užiteční a spolehliví. Stali se takovou „tichou silou“ celého pobytu. Naprosto intuitivně pronikli do prostoru autistů a byli jim výtečnými společníky. Byli asistenty při plavání, věnovali se dětem při muzikoterapii, kreslili s nimi, byli jim doprovodem a kamarády nejen na horských túrách, ale i při hrách v penzionu.


Obohatili nejen své nové kamarády, ale i nás o své příběhy

Anna:

Sedmnáctiletá dívka, narodila se se sluchovou a oční vadou. Základní škola pro ni byla náročná, ale zvládla ji, potřebuje více času na učení, bojuje s matematikou. Má velmi silnou empatii, dokáže se dobře vcítit do prožívání druhých.

Aničko, proč si se rozhodla pro obor Pečovatelství?

Chci pomáhat druhým. Chtěla jsem se stát lepším člověkem, to pro mě znamená pomoc druhým. Každá taková energie se vrací. A vím, že fyzická nemoc pramení z oslabení duše. Proto chci být užitečná při pomoci druhým.

Vnímáš nějaké výhody a nevýhody svého handicapu?

Naslouchadla mě omezují v plavání, na ulici nemohu poslouchat hudbu. Výhody vidím v tom, že jsem se naučila odezírat, vnímat více ostatními smysly, hlavně cítit energii člověka. Dříve přicházela v úvahu operace sluchové vady. Dnes už ji ani nechci, naučila jsem se tím pracovat a více vnímat.

Co ti přinesl pobyt s těžce postiženými dětmi?

Pobyt mě utvrdil v tom, že chci pracovat v tomto oboru. Chtěla bych pochopit způsob myšlení autistů, porozumět jim. Uvažuji o kurzu znakové řeči. Vzhledem ke sluchové vadě ale upřednostňuji práci se starými lidmi. Mentálně postiženým lidem, pokud hůře mluví, špatně rozumím. Jsem moc ráda, že jsem tu mohla být a chci v této práci pokračovat. Spousta mých kamarádů po ukončení učiliště nenajde práci v oboru. Budu se velmi snažit v oboru zůstat.


Lukáš:

Sedmnáctiletý chlapec, od 4.třídy se učil podle individuálního vzdělávacího programu, velmi komunikativní, zná data všech jmen v kalendáři nazpaměť, zajímají ho hry na PC, od 5. třídy je ve skautu a baví ho být v přírodě.

Lukáši, máš nějaký svůj handicap, který překonáváš?

Potřebuji se učit pomaleji, mít svůj vzdělávací plán. Občas mám potíže s jemnou motorikou a potřebuji více času. Nerad pracuji ve stresu, je to pro mě příliš náročné.

Co ti přinesl pobyt s těžce postiženými dětmi?

Pobyt se mi moc líbil. Moc se mi líbila práce s malými dětmi. Poznal jsem i autisty, které jsem z praxe zatím neznal. A velmi se mi líbilo být s Honzou. Povídali jsme si o počítačích, o přírodě. Bavilo mě hledat s ním společné téma.

Honza je 33letý muž po úraze, který se znova učil úplně všechno od základních znalostí, včetně mluvení a koordinace pohybů.

Rád pomáhám lidem a chci v této práci pokračovat. Hodně mě také baví pracovat se starými lidmi.


Martina:

Osmnáctiletá dívka, má problém s abstraktním myšlením, potýkala se s psychickými bloky, byla obětí šikany. Měla problém mluvit před lidmi, vybavit si naučenou látku. Intenzivně se snaží odbourat tyto problémy. Výborná a samostatná v pozici asistentky.

Jaká je tvá cesta k oboru Pečovatelství?

Už dříve jsem chodila mezi seniory jako dobrovolník a velmi mě to nadchlo. Skutečnost, že člověk pomáhá druhým, je velmi naplňující, proto jsem se rozhodla v této činnosti pokračovat a vybrala si tento obor.

Co ti přinesl pobyt s těžce postiženými dětmi?

Ze školy jsem neznala chování autistů. Viděla jsem je tu, jak se chovají, když jsou s rodiči. Necítím problém ani v tom pečovat o děti s těžkým postižením. Moc mě to bavilo. Už dříve jsem uvažovala o znakové řeči. Pobyt mě utvrdil v tom, že si chci tento kurz udělat.


Jitka:

Osmnáctiletá dívka, spíše introvertní, výborná a samostatná v pozici asistentky.

Co tě přivedlo k oboru Pečovatelství?

Mám bratránka, který je postižený. Viděla jsem, jak je důležité pomáhat nejen jemu, ale také jeho mámě, která o něj celodenně pečuje. Viděla jsem, jaký velký význam má každý drobný pokrok pro mého bratrance, proto jsem se takhle rozhodla.

Co ti přinesl pobyt s těžce postiženými dětmi?

Pobyt mě utvrdil v rozhodnutí realizovat se v tomto oboru. Raději bych pracovala s dětmi. Je mi to bližší, než třeba péče o staré lidi. Ale ani té se nebráním. Nemám problém pracovat s jakýmkoliv postižením. Cítila jsem se dobře se všemi dětmi. Ta práce tady mě mnohem víc oslovila, jsem moc ráda, že jsem tu byla.

Děkujeme za vaše sdílení příběhů a moc si jich vážíme. Poděkování za možnost uskutečnění celého projektu patří Nadačnímu fondu Avast, Výboru dobré vůle, Nadace Olgy Havlové, SOŠ a SOU Třešť a Klubu rodičů – ELPIS, spolek rodičů dětí s kombinovaným postižením Brno.


Zdroj: Ivana Kmochová, Kruhcentrum, o.s., www.kruhcentrum.cz