Montessori pedagogika


"Jen pomocí svobody a vlastních zkušeností z okolí se může člověk rozvíjet." (Maria Montessori)

Vzdělávací program Montessori představuje jednu z reálných cest směřujících k dosažení základního všeobecného vzdělání v České republice. Protože jde o program velmi dynamický, otevřený a elastický,vycházející z poznání dítěte a respektování jeho potřeb, nemá žádné problémy s různými organizačními opatřeními v jednotlivých zemích, co se týče délky povinné školní docházky, členění školy na jednotlivé postupné ročníky apod.

Cílem tohoto programu je nabídnout veřejnosti vzdělávání ve smyslu "školy samostanosti". Dosavadní masové školství s víceméně jednostrannou kognitivní orientací je již několik desetiletí vystavována tvrdé kritice a odmítání. Nejzávažnějším přežívajícím momentem praxe takové školy, vzhledem k nových pedagogickým a psychologickým poznatkům, pojetí žáka jako předmětu aktivity učitele, chápaného jako "předavatele hotových vědomostí". Tak je stále v popředí zájmu reformátorů rozvoj zejména obsahové stránky kurikula, zatímco individualita dítěte a její specifické rysy jsou přehlíženy.

Svojí pedagogickou koncepcí se snažila M. Montessori nabídnout možnost získávání plnohodnotné výchovy a vzdělání tím, že bude umožněna prožívat svobodu nebo sebeurčení a samostatnost prostřednictvím vlastní činnosti. Dítě se tak stává subjektem výchovy a vzdělávání, projevuje vlastní aktivitu a sám si vlastně učební procesy na základě vlastního tempa řídí. Úkolem školy a učitelů potom je, aby byly vytvořeny vhodné podmínky a prostředí pro rozvoj potřeb každého dítěte. Ve vzdělávacím procesu jde o znovuodhalování poznatků a nikoliv o opakování slovních pouček.

V maximální stručnosti máme na mysli, pokud hovoříme o škole Montessori, následující zásady:

1. Dítě je postaveno do středu všech našich snah a aktivit. Jde o to, aby mu dospělí pomohli k rozvíjení vlastní svobodné osobnosti prostřednictvím samočinnosti a samostatnosti. To ostatně vyjadřuje motto celé Montessori pedagogiky, které zní "Pomoz mi, abych to mohl udělat sám".

2. Na základě principu senzitivních fází, formulovaných z dlouholetých pozorování dětí rozvinula M. Montessori učení, které popisuje čtyři vývojové fáze dětství. Podle nich existují v životě každého dospívajícího jedince období, během nichž obzvláště otevřený k získání určitých dovedností nebo schopností. Z toho je potom odvozen pedagogický požadavek, aby dospělými byla tato citlivá období respektována a optimálně podpořena.

3. Z výše uvedeného požadavku potom vyplývá potřeba tzv. připraveného prostředí, s jehož pak dítě aktivně získávanými zkušenostmi utváří vlastní osobnost a rozvíjí kognitivní struktury.

4. Chování učitele potom musí přispívat k tomu, aby nebránilo dítěti stát se samostatnou osobností. Vzájemný vztah dospělého a dítěte musí být partnerský a dialogický.

5. Podle M. Montessori prochází dítě více vývojovými fázemi. např. třetí období (12-18 let) se vyznačuje vznikem sociálního člověka. Fyziologicky podmíněná labilita této fáze odpovídá potřebě mládeže po ochraně a bezpečí. Montessori proto v této fázi odmítla čistě recepční metody a poukázala na uspokojení požadavků dítěte po činnostech na experimentální bázi. Pokusila se tak vyvinout model "školy zkušeností sociálního života". Protože se ale již M. Montessori vzhledem k času nedostala k praktické realizaci školy druhého stupně, byly na základě její teorie takové školy rozvíjeny až v průběhu padesátých a šedesátých let. Dodnes se velmi úspěšně rozvíjejí na základě následujících metodických principů:

- svobodný výběr aktivity (práce, partner a čas podléhají svobodné volbě),

- dostupnost pracovních prostředků (materiálu) v připraveném prostředí,

- klidná a soustředěná individuální práce,

- volné seskupování se žáků,

- instruktážní lekce pro jednotlivé třídy,

- škola jako životní prostor dítěte, která rozvíjí speciální metody a formy práce, jež jsou v současné době stále rozvíjeny i v masových školách (projektové učení, tématické bloky výuky, skupinová a týmová práce se společným cílem, ale členěnou odpovědností, samostatná práce se společným cílem, apod.).

- V současné době lze velmi dobře využít i dalších zkušeností z koncepcí např. "Čtením a psaním ke kritickému myšlení" (RWCT), "Začít spolu", "Daltonský plán" apod.

Pedagogická koncepce Montessori je koncepcí otevřenou, využívající stálé objevy a nové poznatky věd o člověku. Vhodným příkladem je např. potvrzení řady Montessori zásad posledními výzkumy mozku, na nichž spočívají pedagogické koncepce např. "Integrované tematické výuky" (ITV) nebo "Koncepce jednotného mozku" (One Brain systém) umožňující respektovat ve vývoji dítěte např. sedm typů inteligencí H. Gardnera.

Zdroj: Doc. PhDr. Karel Rýdl, CSc., Ing. Jiří Plachý - Vzdělávací program ZÁKLADNÍ ŠKOLA II. STUPNĚ MONTESSORI, celý text na webu společnosti Montessori http://www.gybon.cz/~janprok/

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz