O úzkosti v pubertě


PŘIBLÍŽIT SE A UHNOUT
Ve své knize Zvláštní případ: označení autista (Emergence: Labeled Autistic, Grandin & Scariano, 1986) popisuji nutkavou touhu po stimulaci tlakem. Byl to stav „přiblížení se a uhnutí“. Chtěla jsem mít příjemný pocit, že mě někdo objímá, když mě ale lidé objímali, vjem mě zaplavil jako přílivová vlna. Když mi bylo pět let, snila jsem o mechanickém přístroji, do kterého bych se mohla dostat a který by vytvářel uklidňující tlak. Bylo velmi důležité, abych přístroj mohla ovládat. Musela jsem mít možnost vjem přerušit, pokud začal být příliš silný. Když mě lidé objímali, ztuhla jsem a odtáhla jsem se, abych se vyhla vjemu, který byl jako všepohlcující přílivová vlna. Ztuhnutí a trhnutí sebou připomínalo uhnutí divokého zvířete. Jako dítě jsem zalézala pod polštáře z pohovky a nechala na nich sedět svou sestru. Na různých konferencích o autismu mi 30 nebo 40 rodičů řeklo, že jejich dítě vyhledává velkou stimulaci tlakem. Schoplerův průzkum (1965) ukázal, že autistické děti dávají přednost (bezprostřední) smyslové stimulaci, jako například doteku, chuti a čichu, před vzdálenějšími smyslovými podněty sluchu nebo zraku.

STAHOVACÍ PŘÍSTROJ
V osmnácti letech jsem si sestrojila stahovací přístroj. Toto zařízení je lemované pěnovou gumou a ten, kdo jej používá, má naprostou kontrolu nad dobou trvání a mírou vytvářeného tlaku. Úplný popis přístroje je v Grandin (1983, 1984) a Grandin a Scirano (1986). Přístroj poskytuje příjemný tlak pro většinu částí těla. Dlouho mi trvalo, než jsem si dokázala zvyknout na pocit toho, že mě někdo nebo něco drží, a nepokoušela se odtáhnout. Záznamy v odborné literatuře ukazují, že autisté postrádají empatii (Bemporad, 1979; Volkmar a Cohen, 1985). Mám pocit, že nedostatečná empatie může být částečně způsobena nedostatkem uklidňujícího hmatového vjemu. Jednoho dne, přibližně před 12 lety se po tom, co jsem použila stahovací přístroj, změnila reakce siamské kočky na mě. Tato kočka přede mnou dřív utíkala; potom, co jsem však použila svůj přístroj, jsem se s ní dokázala mazlit jemněji a kočka se rozhodla u mě zůstat. Než jsem mohla uklidnit kočku, musela jsem nejprve uklidnit sama sebe (Grondin, 1984). Podle vlastních zkušeností se stahovacím přístrojem jsem přišla na to, že po jeho použití nejsem téměř nikdy agresivní. Abych se dokázala lépe chovat k lidem, musela jsem se nejprve naučit, jak se uklidnit prostřednictvím měkkého tlaku stahovacího přístroje. Před dvanácti lety jsem napsala: „Vím o tom, že pokud nesnesu stahovací přístroj, nedokážu nikdy zahrnout láskou druhou lidskou bytost.“ (Grandin, 1984). Při své práci s hospodářskými zvířaty jsem přišla na to, že když se zvířat dotýkám, zvyšuje to mou empatii. Když se jich dotýkám a hladím je, jsem k nim jemnější. Stahovací přístroj má také uklidňující účinek na můj nervový systém. Stahovací přístroj se používal na klinikách při práci s autistickými a hyperaktivními dětmi (schéma 6-1 a 6-2). Lorna King, profesionální terapeutka z Phoenixu v Arizoně, uvádí, že tento přístroj má uklidňující účinky na hyperaktivní chování. Terapeuté zjistili, že silná stimulace tlakem má uklidňující účinky (Ayres, 1979). Studie u zvířat i lidí ukázaly, že stimulace tlakem snižuje podráždění nervového systému (Kumazawa, 1963; Melzack, Konrad, a Dubrobsky, 1969; Takagi a Kobagasi, 1956). Tlak na určité části těla vzbudí u prasat pocit uvolnění (Grandin, Dodman a Shuster, 1989).

ÚZKOST V PUBERTĚ
Jako dítě jsem byla hyperaktivní, nebyla jsem však „nervózní“, dokud jsem nedosáhla puberty. Během puberty se moje chování změnilo k horšímu. Gillberg a Schaumann (1981) popisují zhoršení chování u mnoha autistů během puberty. Krátce po mé první menstruaci začaly návaly úzkosti. Ten pocit se podobal trvalému pocitu trémy. Když se mě lidé ptají, jaké to je, říkám: „Představte si, jak vám bylo, když jste dělali něco, co skutečně vzbuzuje trému, třeba při vašem prvním veřejném projevu. Pak si představte, že si tak připadáte téměř pořád a nemáte k tomu žádný důvod.“ Mé srdce tlouklo, potily se mi ruce, mé pohyby byly neklidné. Mé „nervy“ se podobaly spíš přecitlivělosti než úzkostlivosti. Podobně jako by můj mozek běžel rychlostí 200 mil za hodinu místo 60 mil za hodinu. Librium a valium mi nepřinášely úlevu. „Nervy“ měly svůj denní cyklus a pozdě odpoledně a brzy večer se to zhoršovalo. Tišily se pozdě večer a brzy ráno. Trvalá nervozita byla cyklická, měla sklon zhoršovat se na jaře a na podzim. „Nervy“ se také tišily během menstruace. Někdy se „nervy“ projevovaly jiným způsobem. Celé týdny jsem měla strašné záchvaty colitidy. Když probíhaly záchvaty, pocit „trémy“ zmizel. Zoufale jsem hledala úlevu. Na karnevalu jsem přišla na to, že dočasnou úlevu mi poskytuje jízda na rotoru. Intenzivní tlak a vestibulární stimulace uklidňuje mé nervy. Bhatara, Clark, Arnold, Gunsett a Smeltzer (1981) zjistili, že točení na židli dvakrát týdně snižuje hyperaktivitu u malých dětí. Při návštěvě ranče své tety jsem si všimla, že dobytek někdy získá větší volnost pohybu následkem tlaku, který vzniká, když je dobytek zachycen ve stahovacím padáku. Po několika dnech jsem si jej vyzkoušela, poskytl mi úlevu na několik hodin. Můj stahovací přístroj byl sestaven podle stahovacího padáku pro dobytek. Měl dvě funkce: (1) pomoci uvolnit mé „nervy“ a (2) poskytnout mi příjemný pocit toho, že mě někdo nebo něco drží. Předtím, než jsem postavila svůj stahovací přístroj, pro mě bylo jediným způsobem, jak dosáhnout úlevy, namáhavé cvičení nebo manuální práce. Průzkum u autistických a mentálně retardovaných pacientů ukázal, že aktivní cvičení může snížit míru stereotypů a ničivého chování (McGimsey a Favell, 1988; Walters a Walters, 1980). Existují další způsoby, jak bojovat s nervy: soustředit se na intenzivní činnost, nebo se stáhnout a minimalizovat vnější podněty. Soustředění se na jednu věc má uklidňující účinky. Když jsem pracovala jako editorka pro periodikum Arizonský hospodářský chovatel (Arizona Farmer Ranchman), psávala jsem tři články za večer. Když jsem urputně psala na stroji, byla jsem klidnější. Nejvíc nervózní jsem byla tehdy, když jsem neměla nic na práci. Mé nervy se s věkem zhoršovaly. Před osmi lety jsem měla náročnou oční operaci, která spustila nejhorší „nervový“ záchvat v mém životě. Začala jsem se budit uprostřed noci s tlukoucím srdcem a nutkavými myšlenkami na to, že oslepnu.

Zdroj: Temple Grandin – An inside view of autism, Center for the Study of Autism, Oregon, www.autism.org, překlad Martina Jakubův, jazykové korektury Dita Krišťanová, Dobromysl.cz
 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz