Postupem času jsem se na nohy postavila

Práce

Můj život se točil pořád okolo nemocnice, byla jsem tam skoro jako doma. Měla jsem zánět slinivky břišní a pořád jsem ležela, takže jsem později ochrnula. Asi rok jsem nechodila, ale nerada na to vzpomínám. Postupem času jsem se na nohy postavila. Takže jsem musela opakovat celý ročník znovu. A potom jsem přešla na učební obor, chtěla jsem jít na kuchařku. Nejdřív jsem dělala přijímací zkoušky. Na těch jsem prošla v pohodě. Jenže mě nechtěli na kuchařku vzít, protože jsem moc malá. Kantoři mi navrhli, abych šla na rodinnou praktickou školu, a tak jsem tedy šla. Byla to celkem zajímavá škola. Tam se vařilo a šilo a pletlo. Mě šití vůbec nebavilo a nevím proč, moc mě to nebavilo. Na tý škole jsem byla tři roky. A pak začaly závěrečné zkoušky, a ty zkoušky jsem zvládla. Já jsem si myslela, že je neudělám, ale opak je pravdou. Když jsem odešla ze školy, tak jsem byla doma asi rok, pořád jsem sháněla práci, ale bez úspěchu. A tak jsem si řekla „dost“ – musím něco dělat, tak mi mámy kámoška sehnala bydlení, pobyt ve Hvozdech, a tam jsem strávila krásných tři a půl roku. Ráda na Hvozdy vzpomínám, s láskou a s úctou. Postupem času jsem měla pohovor v kavárně Vesmírna. Kladli mě různé otázky. Hodně na tuto práci.

A teď něco o kavárně, kde teď momentálně pracuji. Jsou tu skvělí lidi: Jana, Matouš, Martina a Jíťa a Marcela. Mám je moc ráda. Tahle práce mě hodně baví. Moc se mi v kavárně líbí.

Sesmolila Zuzka




Související články

O Sněhurce a o mě
Jednou, když Sněhurce bylo osmnáct, píchla se o trn a usnula princezna i celé království. Princeznu vysvobodil král Honza. Honza si vzal princeznu za manželku. Narodili se jim Jeníček a Mařenka a všechno, co bylo pichlavý, nechali posekat. celý článek

Pohádka se šťastným koncem?
O Hance pracující pět dnů v týdnu na zkrácený úvazek v jednom restauračním zařízení... celý článek