O facilitovaném sexu se příliš nemluví

Sexualita

Vztah Gerrada a Laurie (skutečná jména byla změněna) se během dvou let stal důvěrným. Příležitostný kontakt přerostl v intimní, následně doplněný milostnou touhou. Po 24 měsících narůstající vášně se Laurie a Gerrad rozhodli, že je načase překročit pomyslnou hranici a dosáhnout tělesného spojení.

Po počátečních velkých nadějích jim jejich sen o společném setkání v biblickém smyslu překazila realita v podobě jejich postižení. Gerrad má nervosvalové onemocnění, jehož důsledkem je celková tělesná slabost, Laurie má kvadriplegii. I když měla Laurie dost síly a pomohla Gerradovi zaujmout horní pozici, což je jediná poloha, z níž může dosáhnout pohlavního styku, nedokázali najít správnou polohu jednotlivých částí těla.

Gerrad a Laurie mne požádali o radu. Oba si byli vědomi toho, že kvalitního sexuálního vztahu a intenzívního intimního prožitku lze dosáhnout bez vaginálního pohlavního styku, a zkoušeli další sexuální techniky. Uznali, že mnoha lidem vyhovují prosté dotyky a důvěrnosti, ale stále byli odhodláni dosáhnout intimního styku.

Po prodiskutování všech nápadů týkajících se různých pozic a pomůcek jsme hovořili o možnosti požádat o pomoc osobního asistenta. Gerrad s tímto nápadem souhlasil, Laurie však tomu nebyla z několika důvodů příliš nakloněna. Jednak nechtěla, aby byla v těch nejdůvěrnějších chvílích přítomna třetí osoba - nejspíš jedna z jejích osobních asistentek, a také se jí zdálo riskantní začít vůbec na toto téma mluvit. Na jednu stranu se bála, že by asistentka mohla odmítnout, a na druhou stranu - v případě kladné odpovědi - by to mohlo nepříjemně ovlivnit jejich každodenní pracovní vztah.

Svou roli hrály také zásadní problémy týkající se jejího postižení. Nebyla si jistá, proč by chtěl Gerrad absolvovat takové těžkosti, když by pro něj – podle Laurie – bylo jednodušší mít intimní vztah se ženou bez postižení. Měla také obavy, že by mu mohla být příjemná právě pomoc osobní asistentky při hledání správné polohy.

Pro Gerrada a Laurii, stejně jako pro většinu lidí s postižením, je toto téma neprobádaným územím. Na první pohled by člověk mohl dojít k rychlému závěru, že jejich rozdílné vnímání situace jako příjemné či nepříjemné je důsledkem mužského, resp. ženského přístupu. Nesní snad každý heterosexuální muž někdy o tom, jaké by to bylo se dvěma ženami? A nežárlila by nebo se necítila ohrožená každá žena s postižením v přítomnosti přitažlivé ženy bez postižení? Mohlo by vás také napadnout, že tyto pochybnosti souvisí s věkem, kdy se postižení vyskytlo. Gerradovo postižení se objevilo před nástupem dospělosti, takže Gerrad již léta spoléhá na pomoc. U Laurie se postižení dostavilo později, a proto je pro ni možná nesnadné pomoc přijímat. Popravdě řečeno však nevíme, zda jsou tyto a další spekulace opodstatněné, protože je publikováno jen málo studií zabývajících se intimním kontaktem za pomoci osobního asistenta či asistentky.

Tři jsou dav

Jednoho dne Laurie sebrala odvahu a zeptala se jedné ze svých osobních asistentek, zda by nasadila Gerradovi kondom. Asistentka cítila, že je žádost Laurie upřímná a odvážná, i když si nejdříve myslela, že jde o vtip. Řekla si, že to je prostě projev dospělosti, a s pomocí souhlasila. Následně pak také pomohla Gerradovi zaujmout polohu vhodnou pro pohlavní styk. Jejich situaci naprosto chápala a velmi ochotně jim pomáhala.

Z pohledu Gerrada se však celá situace stala až příliš technickou, bez emocí. Měl pocit, že se Laurie cítí nepříjemně. Říkal, že jí to viděl na očích a v jejím těle cítil napětí. Soustředil se na to, aby byla v pohodě, ale nebyl schopen udržet erekci. Jakmile zaujali správnou polohu, požádali asistentku, aby z pokoje odešla. Když ji zavolali zpět, aby jim pomohla, Gerrad prý znovu cítil rostoucí napětí.

Podle Laurie byl jejich intimní vztah dobrý, když byli sami, ale jakmile do pokoje vešla asistentka, v tu chvíli to bylo nepříjemné. Nebylo to ani tak trapné, říká, jen jako by se sex stal povinností. Laurie dodává, že by byla radši, kdyby jim pomáhal někdo zkušenější. „Nemohu zvednout hlavu a podívat se, kde je třeba s čím pohnout,“ říká Laurie. „A Gerrad také ne. Potřebuji někoho, kdo to s námi zvládne.“

Kdybych byl terapeut, ne jen lektor, domníval bych se, že si Gerrad a Laurie do určité míry promítali do situace své vlastní nepříjemné pocity. Přesto měl Gerrad při další příležitosti s jinou osobní asistentkou pocit, že je situace ještě více technická - to když si asistentka navlékla gumové rukavice a upozornila je, že to není její práce. S pomocí souhlasila neochotně a jen proto, že to bylo důležité pro Laurii. Gerrad si podle svých slov nemohl nepovšimnout, že se tři lidé snaží dosáhnout toho, co obvykle dělají jen dva.

Neoficiální výzkum

Rozhodl jsem se zjistit, zda je sex facilitovaný osobním asistentem či asistentkou běžnou věcí, jak se domnívá malá skupinka zastánců sexuálních vztahů mezi lidmi s postižením, a provedl jsem proto neoficiální výzkum. V několika elektronických konferencích jsem požádal lidi s postižením o jejich zkušenosti se sexem facilitovaným osobním asistentem či asistentkou.

Jedna mladá žena s mozkovou obrnou uvedla, že probírala možnost požádat o pomoc osobního asistenta se svým přítelem, který měl svalovou dystrofii. S lehkým humorem však dodala, že místo aby záměr dokončili, rozešli se. Ona byla tomuto nápadu evidentně nakloněna, její přítel však nikoli. Připustila, že facilitovaný sex je složitá záležitost, ale přiznala, že kdyby byla zamilovaná, o pomoc by požádala.

Nikdo jiný svou zkušenost bohužel nenabídl.

Obrátil jsem se také na Raye Aguileru, koordinátora osobních asistenčních služeb v Centru pro samostatný života v Berkeley (CIL Berkeley). Říkal jsem si, že pokud někde pomáhají při intimním styku osobní asistenti či asistentky, bude to určitě v Kalifornském zálivu, kde okolo sexuality panuje až neobvyklá otevřenost. Pokud tomu tak opravdu je, probíhá to určitě neoficiálně. I když Ray Aguilera říká, že CIL Berkeley se z formálního hlediska nezabývá záležitostmi týkajícími se sexuality, díky svým předchozím zkušenostem v oblasti výchovy ke zdravému sexuálnímu životu je schopen neoficiálně poskytovat členům komunity potřebné informace.

„Čtyři nebo pět mužů se mě ptalo, jak požádat o tento druh pomoci,“ říká Ray Aguilera. Mají často osobní asistentky - ženy, a muži mají proto obavy, že by taková žádost mohla být považována za ohrožení nebo sexuální obtěžování. Mají v rukou opravdu dvojsečnou zbraň. Nechtějí, aby asistentka žádost odmítla, protože si přejí nebo potřebují sex, ale zároveň mohou mít z kladné odpovědi hrůzu, jelikož by to mohlo ovlivnit vzájemný pracovní vztah.

Ray Aguilera poznamenává, že se na něj jeho klientky nikdy s tímto tématem neobrátily, ale není to podle něj zřejmě proto, že by jim bylo toto téma nepříjemné. Důvodem je spíše to, že je muž.

Ptal jsem se jej, zda bylo někdy téma facilitovaného sexu obsahem vstupního pohovoru při náboru pracovníků osobních asistenčních služeb. Samozřejmě nebylo. Ray zjistil, že lidé s postižením probírali toto téma se svým osobním asistentem či asistentkou obvykle až poté, co se mezi nimi vytvořil dobrý pracovní vztah.

„Obvykle vedu lidi k tomu, aby své potřeby otevřeně sdělovali, ale mnoho mých klientů se stále obává požádat o pomoc v partnerském sexu nebo masturbaci,“ říká Ray. Přestože si myslí, že je asi běžnější pomoc s masturbací než s partnerským sexem, stejně jako já spoléhá na intuici. Sex facilitovaný osobním asistentem či asistentkou a podrobnosti týkající se sexuálních aktivit jsou obecně považovány za soukromé záležitosti.

Z většiny reakcí na můj neoficiální průzkum byla zřetelná podpora zkoumání tohoto tématu, přesto však jedna respondentka prohlásila, že potřebují-li dva lidé pomoc v intimní oblasti, přestává být celá věc intimní. Řekla, že by raději volila celibát, a ujistila mne, že „o tom se žádná dáma neodváží mluvit“. Navrhla, zda bych se nemohl zaměřit spíše na krysy, místo abych se zabýval soukromím lidí. Odpověděl jsem, že člověk má plné právo vzdát se sexu a že mám naprostou úctu k těm stovkám žen a mužů, kteří se se mnou podělili o nejintimnější zákoutí svého sexuálního života. A co se týče krys, ty mohou těžko vnést více světla do takových záležitostí, jakými jsou sociální a emocionální stránky sexuality.

Příběh nekončí

Příběh o sexu facilitovaném osobním asistentem či asistentkou není jen o pomoci. Šance, že se zkomplikuje to, co je obvykle jednoduché, je tady obrovská.

Russell Shuttleworth je lékař-antropolog zabývající se způsoby, jak se muži s mozkovou obrnou vypořádávají se sexuálními vztahy. Osobním asistentem byl 16 let. Většina jím dotazovaných mužů, jejichž intimní vztahy byly úspěšné, zastává podle něj názor, že je nutné riskovat odmítnutí.

Kde je ale hranice mezi asertivní žádostí o pomoc v oblasti sexu a sexuálním obtěžováním? Kdy je zmíněný risk považován asistentem za neslušný návrh? A co pracovní vztah mezi člověkem s postižením a osobním asistentem, respektive intimní vztah mezi partnery?

Mají-li partneři svého osobního asistenta, kruh se rozrůstá. Je třeba vzít v úvahu také věk partnerů, je-li například jednomu nebo oběma partnerům méně než 18 let. Další úroveň složitosti přichází v případě, že se partneři stýkají v nemocnici, léčebně nebo jiné instituci.

Gerrad s Laurií jsou dospělí lidé žijící ve společnosti lidí s podobnými problémy, ale jejich zkušenosti s asistovaným sexem jsou různorodé, v žádném případě však jednoduché. Jejich společný sexuální život bez pohlavního styku byl fajn, ale když se pokusili přibrat do menu také intimní styk, ukázalo se, že oproti jejich očekávání je to náročnější a navíc provázené stresem.

Kdyby byla možnost facilitovaného sexu více diskutovaná a uznávaná, podařilo by se možná Gerradovi a Laurii jej úspěšně zvládnout. Ale takhle již nejsou partnery. Řešení složitých záležitostí týkajících se sexu facilitovaného osobním asistentem či asistentkou je skutečně dalším mezníkem výzkumu a podpory sexuality lidí s postižením.

Zdroj: iCan 2002, překlad Lucie Šnytová




Související články

Krásné a perfektní tělo
"Máme-li tělo, které neodpovídá ‚standardům krásy‘, velmi rychle zjistíme, co společnost od žen požaduje.“ aneb Hledání odpovědi na otázku „kam patří ženy s postižením?“ celý článek

Mluvme o sexualitě
Jako rodiče dítěte se specifickými potřebami se pravděpodobně v některém období jeho života budete zabývat jeho sexualitou. A jak na to? celý článek

Sexualita a lidé se specifickými potřebami
V dnešní společnosti je sex často spojen s mládím a fyzickou kondicí; společnost proto často považuje člověka s postižením za asexuálního. Samozřejmě tomu tak není... celý článek