Speciální interview o speciální škole


Když jsem hledal někoho, kdo pro čtenáře Dobromysli načrtne obrázek aktuálního stavu našeho speciálního školství, netušil jsem, že může vzniknout interview plné pozitivní energie, naděje a dobrých vizí. Přesvědčte se sami, odpovídá Jana Udatná z pomocné školy Speciální školy pro žáky s více vadami Korálek Kladno…

 

Jaká je tvoje odbornost a jak dlouho jsi ve speciálním školství?

Mám vystudovaný obor TV a PV pro zdravotně postižené na FTVS UK Praha, ve speciálním školství jsem 12 let (7 let v praktické škole a 5 let v pomocné škole).

Škola v níž učíš se zdá být skutečně speciální..

Myslím, že Korálek je vynikající, pokroková škola, vede ji Mgr.Táňa Semančíková, kterou považuji za skvělou šéfovou, schopnou zdravě riskovat, stát si za věcmi i lidmi, dát lidem pravomoci a prostor(a zodpovědnost). Mezi kolegyněmi nejsou učitelky, které se takzvaně "vezou", každá je svým způsobem výjimečná. Je nás asi 15 učitelek a 8 vychovatelek.

Ve třídě mám 7-9 žáků od 12 do 18 let, jsem ve třídě s asistentkou, obě máme roční kurs montessori pedagogiky. Učím podle Marie Montessori čtvrtý rok, máme podporu vedení školy (dostaly jsme peníze na speciální pomůcky i policový nábytek, škola nám hradila i 50% poplatku za kurs). Škola Korálek má asi 70 dětí ve třídách ZvŠ A PŠ, existuje 12 let, zřizovatel je Magistrát města Kladna.

Co se za řekněme posledních 10 let změnilo na speciálních školách k lepšímu a co k horšímu?

Myslím si, že se situace ve spec.školství nemění k horšímu. Zlepšily se materiální podmínky ve školách - pomůcky, spolupracující odborníci, nabídka škol a zařízení je lepší - také díky vstupu nestátních organizací na scénu péče o ZP. Zlepšily se platy (i když to stále není dost - mám s max.kvalifikací a 17 lety praxe plat pohybující se kolem průměrné mzdy v ČR), snad se zvedla i prestiž našeho povolání. Doufám, že ubylo dětí, které končí v celoroční ústavní péči, protože rodiče mají větší možnosti umístit dítě do zařízení s denní docházkou (ale přesná čísla neznám).

Pamatuji se na pomocné školy, kde učitelé byli už týdny před prázdninami „na dně“ se silami. Pomáhá také někdo vám? Je dnes školách možnost psychohygieny, supervizí, týmová podpora?

Taky máme na konci školního roku "dost" a prázdniny jsou jediná záchrana. Nemyslím si, že by učitelé v pomocných třídách byli víc vyčerpaní než jiní. Neznám školu, kde by se nějak společně řešila otázka psychohygieny a podobně. Podle mého názoru to je o tom: buď kvalifikovaný, vzdělávej se, buď kreativní a podávej dobré výkony a pak si o prázdninách odpočiň a v září přijď nabitý elánem do další práce. Učitelky kolem 50 let jsou buď svaté ženy nebo zoufalci, kteří doufají, že se dožijí důchodu dřív, než se zblázní. Já chci svůj život vždycky prožívat, nikoli přežívat a nevím, jestli bude možné být stále učitelkou.

Co dnešní speciální škola dětem s postižením může nabídnout?

Můžeme dětem nabídnout prožití školního věku tak, jak jej prožívají všichni školáci – kontakty s vrstevníky, s dospělými mimo rodinu, běžnou škálu sociálních kontaktů a vztahů. Naše děti mohou prožít školy v přírodě, výlety a hory jako každé jiné dítě. Navíc od běžných školáků jim můžeme vyjít vstříc v individuálních potřebách, u nás ve škole máme logopedku, ergoterapeutku a dvě rehabilitační sestry (do jejich praxe dochází rehabilitační lékař), jednou za týden vede psycholožka pro vybrané děti psychorelaxaci, dochází k nám canisterapeut, jezdíme každý týden plavat.

V pomocných třídách u nás pracuje učitelka a asistentka-vychovatelka, takže máme možnost dát dětem víc pozornosti, tak jak to potřebují.

Může konkurovat inkluzivnímu vzdělávání v běžných třídách?

Ano.

A v čem?

Integrace je pro mne úplné začlenění jedince do skupiny či společnosti. Na slovíčko úplné dávám důraz proto, že nejde jen o vytvoření materiálních podmínek – asistent, bezbariérový přístup atd, ale o zvážení sociálních hledisek integrace. Je nutné klást si otázky Je možné, aby zde postižený navázal kvalitní a rovnocenné vztahy? Může tu najít kamarády? Může se tu cítit svobodně a bezpečně?

Asi před rokem jsem v TV viděla šot o chlapci s Down.sy, který byl "integrovaný" v 8.třídě ZŠ, měl asistentku, která se mu věnovala při jeho psaní do písanky a ostatní děti se učily větnou skladbu a literaturu. Jak tohle může fungovat, to nechápu. To je podle mě pseudointegrace. Nedovedu si představit, že by ti osmáci brali svého integrovaného spolužáka jinak, než jako "chudáčka".I když-ráda bych se pletla.

O čem je tedy pro tebe integrace?

Integrace je o tom, že energie proudí oběma směry mezi postiženými a zdravými,

Myslím, že dnešní na výkon a úspěch zaměřená společnost neumí vidět co jí přináší člověk, který neumí podat takový výkon. Děti se zvláštními potřebami (nezní to líp než naše vžité "postižení") mají svou důstojnost. Neměli bychom jim ji brát tím, že je necháme žít v pozici toho posledního, který zdržuje a nezvládá.Všechno má svůj čas.

Jednoduše : integrace ano, ale velmi citlivě a ne nutně pro každého.

Jaké mají dnes děti vycházející z pomocné školy možnosti uplatnění? Funguje zde návaznost na nové formy služeb?

Absolventi PŠ nemají naprosto žádné možnosti uplatnění, končí denních stacionářích, v lepším případě ve stacionáři s manufakturní výrobou. O existenci tzv. podporovaného zaměstnání ví jen malá část odborníků, veřejnost vůbec ne.

Do dneška je pro mě šílená vzpomínka na docela šikovného kluka z praktické školy, který po absolvování neměl kam jít, maminka nechtěla, aby v 19 zůstal doma s důchodem, tak ho dala do ÚSP s denní docházkou. Když jsem ho potkala s ústavem na vycházce, tak dělal, že mě nevidí, protože se styděl.

Pokud vím, tak agentury pro podporované zaměstnání u nás existují, já jedu příští týden do pražské agentury Rytmus se svou kamarádkou a chceme takovou věc rozjet v Kladně. Moc uvítám jakoukoliv pomoc, vím, že to není malé sousto.

A jaký je podle Tebe ideální stav:)?

Ideální stav: představuju si školu,která si vytvoří vlastní výchovně-vzdělávací plán (žádné ministerské osnovy), kde se hodně učí podle M.Montessori (ne všichni -pluralita je nutná i ve škole), kde je jasný řád, ale ne stresující rozvrh, nebo dokonce zvonění (to u nás nemáme už teď), děti si mohou některý den v týdnu vybrat v jaké třídě s jakou učitelkou se chtějí učit, vybírají si podle své chuti i výchovy a různé pracovní aktivity. Hodnotí se pouze slovně, neporovnává se. Speciální škola těsně spolupracuje s běžnou bezbariérovou ZŠ, takže žáci mohou bez složitého přestupování vyzkoušet, jak to tam funguje a rozhodnout se tam studovat. Asistent není problém. Žáci ZŠ chodí na praxi jako asistenti-praktikanti do speciální školy.

Učitelka, která odpracuje 7 let dostane roční stipendium, během kterého může dělat cokoli, nebo nic, ale hlavně nesmí nikoho nic učit, aby si odpočala a po roce se vrátila s chutí a elánem do své školy (to není moje myšlenka-takhle to snad funguje někde v Evropě ve Waldorfském školství). Děti, které absolvují školu a chtějí jít rovnou pracovat se postará výše zmíněná agentura pro podporované zaměstnání.

 

Jano, děkuju moc za všechny naše čtenáře..

/vl

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz