Jak poznáte epileptický záchvat?

Epilepsie

Odpovědět na tuto otázku není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Epileptických záchvatů je mnoho druhů a v některých případech je jejich spolehlivé rozpoznání oříškem i pro odborného lékaře, natož potom pro laika.

Jen jeden druh záchvatu je takzvaný grand mal (z francouzštiny), což znamená velký záchvat. Ten rozpozná bez obtíží jako epileptický záchvat i laik. Mnozí rozumí pod pojmem epileptický záchvat právě jen tento obraz. Při velkém záchvatu se postižený náhle zhroutí na zem, jeho celé tělo nejprve ztuhne, obvykle zmodrá v obličeji, chvíli nedýchá a poté se dostaví křečovité záškuby všech končetin. Často má postižený pěnu u úst (sliny), nezřídka si pokouše jazyk, pomočí se a někdy se i pokálí. Takový obraz záchvatu, byť je paradoxně nejznámější, je však relativně výjimečný.

Mnohem častější jsou takzvané malé záchvaty (ve francouzštině označované jako petit mal). Jsou mnohem méně nápadné a často unikají pozornosti okolí. Ani člověk v bezprostředním okolí nemusí poznat, že má postižený záchvat, neznamená to však, že by tento typ záchvatů byl pro nemocného nutně příznivější. Malých záchvatů je celá řada druhů.

 

Druhy epileptických záchvatů

Dnes se v odborných lékařských kruzích většinou již nehovoří o záchvatech „malých“ a „velkých“, nýbrž o záchvatech parciálních (ložiskových, fokálních) a generalizovaných. Termín generalizovaný záchvat znamená, že záchvatová aktivita zasahuje od počátku obě mozkové polokoule a že příznaky tohoto záchvatu postihují současně obě poloviny těla (primárně generalizovaný záchvat). Naproti tomu u parciálních záchvatů je zasažena záchvatovou aktivitou jen ohraničená část jedné mozkové polokoule a také příznaky takového záchvatu se projevují obvykle jen na jedné straně těla. V průběhu jednoho záchvatu se může původně parciální záchvat změnit rozšířením epileptické aktivity v mozku v záchvat generalizovaný (v tomto případě sekundárně generalizovaný).

Epileptické záchvaty je možné posuzovat z několika různých hledisek a řadit je tak do různých kategorií. Všechna tato hlediska mohou být za určitých okolností důležitá a pomáhají lékařům stanovit správnou diagnózu a zvolit nejvhodnější léčbu dítěte:

· Určité typy záchvatů mohou být potlačeny specifickými antiepileptickými léky.

· Určité typy záchvatů mohou být odstraněny chirurgickou cestou.

· Různé typy záchvatů mohou vést v průběhu času, pokud se opakují, k určitým neurologickým změnám. V některých případech takové změny nejsou vůbec patrné, jindy se mohou projevit kupříkladu opožďováním psychomotorického vývoje dítěte, jen nejtěžších případech však mohou opakované záchvaty vést k invalidizujícímu mentálnímu, fyzickému a/nebo psychologickému handicapu.

Mějte na paměti, že dítě dostane epileptický záchvat jen zřídka v ordinaci lékaře. Přitom lékař potřebuje pro správné vedení léčby přesně znát charakter záchvatů, které se u dítěte objevují. Spolu s rodiči, se tak stáváte nejdůležitějšími partnery lékaři při poskytování informací, jak u dítěte záchvaty probíhají a co se během nich s dítětem děje.

 

V následujícím přehledu uvádíme zjednodušený přehled nejčastějších typů epileptických záchvatů vycházející z toho, jak záchvat vypadá z pohledu laika.

Základní dělení záchvatů je na generalizované a parciální.

 

Generalizované epileptické záchvaty

Jsou provázeny různě dlouhou poruchou vědomí. Po odeznění příhody si dítě na proběhlý záchvat nepamatuje. Podle průběhu je možné poměrně snadno odlišit různé typy generalizovaných záchvatů:

Primární tonicko-klonické záchvaty (označované též jako „velké záchvaty“, „grand mal“):

· Dítě může začít plakat nebo začne lapat po vzduchu, následuje pád, ztuhnutí celého těla a ztráta vědomí. Svaly celého těla po chvíli začnou cukat, dýchání je povrchní. Dítě se může pomočit a/nebo pokálet. Může dojít k pokousání jazyka, tváří a rtů. Záchvat bývá provázen zvýšeným sliněním. Kůže dítěte může zmodrat. Záchvat obvykle sám od sebe ustává během několika minut. Po záchvatu může být dítě přechodně zmatené, spavé, může na chvíli usnout, může jej bolet hlava.

Sekundárně generalizované tonicko-klonické záchvaty:

· Vypadají podobně jako primární tonicko-klonické záchvaty, avšak začínají jako záchvaty parciální (viz níže) a teprve potom se rychle šíří mozkem až postihnou mozek celý.

Tonické záchvaty:

· Začínají stejně jako primární tonicko-klonické záchvaty, dojde ke ztuhnutí všech svalů, ale nenásledují žádné záškuby. Dítě může spadnout pokud záchvat přijde, když stojí. Tyto záchvaty bývají obvykle kratší než jednu minutu.

Atonické záchvaty („drop attack“):

· Dochází při nich k náhlé ztrátě svalového napětí s následným pádem k zemi. Trvání těchto záchvatů je obvykle sekundové.

Myoklonické záchvaty:

· Projevují se náhlým záškubem horních i dolních končetin. Přicházejí obvykle bezprostředně po probuzení a mohou se objevovat v nakupení (několik záchvatů v krátkých intervalech po sobě). Trvání myoklonického záchvatu je rovněž sekundové.

Absence („zahledění“, „petit mal“):

· Jsou charakterizovány krátkou ztrátou vědomí, která se může opakovat i mnohokrát denně. Jediným příznakem může být, že dítě zrychleně mrká nebo vyvrací oči „vsloup“. Někdy záchvat proběhne tak rychle, že může snadno uniknout pozornosti. Může při něm vniknout dojem, že dítě jen nedává pozor. Ve škole může během záchvatu dítěti uniknout sluchová informace nebo pokyn. Záchvat rychle odeznívá (maximálně během několika sekund); po záchvatu dítě obvykle pokračuje v záchvatem přerušené činnosti.

 

Parciální epileptické záchvaty

Do této skupiny patří nejčastější typy epileptických záchvatů, které se vyskytují u dětí ve věku nad 4 roky. Lze je dále dělit na záchvaty simplexní a komplexní. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je porucha vědomí, která se je u záchvatů komplexních a naopak u simplexních nebývá vědomí porušeno.

Simplexní parciální záchvaty:

· Mohou probíhat jako záškuby jen některé části těla (tváře, jedné končetiny) nebo svalů jen jedné poloviny těla, dítě může cítit abnormální vjemy neodpovídající skutečnosti (různé chuti, vůně či zápach, mravenčení, brnění, píchání apod.), může prožívat emoce (třeba strach, smutek, hněv a zlost) neodpovídající situaci, ve které se dítě nachází, může cítit bolesti břicha nebo nucení na zvracení. Tyto záchvaty mohou trvat několik sekund až desítky minut. Simplexní parciální záchvat může spontánně ustoupit; někdy může po chvíli přejít v záchvat sekundárně generalizovaný (viz výše).

Komplexní parciální záchvaty („psychomotorické záchvaty“, „automotorické záchvaty“):

· Dítě s tímto záchvatem je jakoby v zasněném stavu. Obvykle není při vědomí nebo nereaguje na výzvy. Může provádět neobvyklou činnost, jako je manipulace s oblečením, případně svlékání se, grimasování, polykání a žvýkání na prázdno apod. Někdy dítě při tomto druhu záchvatů stáčí oči, hlavu, případně i trup, k jedné straně. Vzácně se dítě může dostat do takzvaného vigilambulantního stavu, kdy provádí neuvědomělou, ale přitom mnohdy velmi složitou činnost (může chodit z místa na místo, uchopovat různé předměty apod.), která může nepoučenému pozorovateli připomínat normální chování, dítě však nereaguje na slovní výzvy. Komplexní parciální záchvaty trvají nejčastěji od 30 sekund do 3 minut, vyjímečně mohou však trvat až desítky minut. Po odeznění záchvatu bývá dítě ještě po určitou dobu zmatené, desorientované.

 

Autor: MUDr. Boris Živný

Zdroj: www.detskamozkovaobrna.cz

 




Související články

Co je ketogenní dieta?
Pomocí diety se dařilo a dodnes daří vyléčit asi 30 procent dětí, jejichž epileptické záchvaty nebylo možné přivést pod kontrolu pomocí léků. celý článek

Co dělat při epileptickém záchvatu
zásady laické první pomoci - co se smí a nesmí dělat a kdy volat lékaře celý článek