Bydlení pro lidi s MP

Bydlení

Jak se měnili možnosti bydlení pro lidi s postižením v posledních stoletích?

Lidé s mentálním postižením zůstávali po staletí ve svých rodinách, povětšinou skryti před veřejností. Počátkem 19. století se začali stavět velké instituce – ústavy, které měly lidem s mentálním postižením zaručit poklidný život stranou společnosti.

Nakonec si však společnost začala uvědomovat, že si tito lidé nemohou v izolaci ústavů užívat pestrosti běžného života, a na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo v Západní Evropě a Severní Americe hnutí, které chtělo umožnit všem lidem život v běžné společnosti. Začaly vznikat společné domovy a další komunitní formy bydlení pro lidi s postižením, a to i s nejtěžšími formami mentální retardace, fyzického postižení či poruch chování.

V 80. letech pak nastal další obrat, když si na Západě uvědomili, že velká část těchto programů komunitního bydlení stála používala tradiční praktiky známé z velkých institucí. Mnoho uživatelů těchto programů zůstalo v izolaci a závislosti na placeném personálu, místo aby se z nich stali aktivní občané. Současný trend je tedy o objevování nových cest jak umožnit lidem s mentálním postižením zvolit si domov podle svých představ a žít v něm tak samostatně, jak chtějí.

V České republice a ostatních státech východního bloku k žádným z těchto novodobých změn nedošlo a na konci 80. let 20. století byla drtivá většina občanů s postižením v izolaci ústavů. 90. léta pak představovala příchod nových forem sociálních služeb, včetně těch orientovaných na komunitní formy bydlení (viz dále). I přes značné pokroky však zůstává i nadále v České republice většina lidí s postižením bez možnosti zvolit si svůj domov, mnoho lidí je stále v ústavech.

Jaké možnosti bydlení existují dnes?

Dnes je několik forem bydlení, které umožňují lidem s MP žít v komunitě.

Společná domácnost/chráněné bydlení – pro 1 – 8 lidí s mentálním postižením bez příbuzenského vztahu, personál zajišťuje podpůrnou péči, supervizi a trénink v samostatnosti apod.

Podporované bydlení – lidé žijí sami či s dalšími spolubydlícími ve částečně oddělených bytových jednotkách, personál obývá byt. jednotku ve stejném domě či blízkém okolí.

Bydlení s pěstouny – jeden či více lidí s mentálním postižením žijí s rodinou, která jim dává podpůrné služby dle potřeby

Bydlení s asistenční službou – personál zajišťuje podporu s oblékáním, hygienou a dalším osobní péčí, nezajišťuje však žádný trénink

Domov s ošetřovateskou službou – zařízení pro lidi, kteří potřebují rozsáhlejší zdravotní péči, dostávají přitom jen minimum či žádný trénink

Vlastní domov – lidé s mentálním postižením žijí stejně jako ostatní lidí v běžných bytech či domech, vlastních či pronajatých. Mají zajištěny služby podle svých individuálních potřeb a přání.

Kolik lidí žije ústavech a kolik v komunitě?

V České republice bylo ještě v roce 2000 přes 15.000 občanů umístěno v ústavech. Část dospělých lidí s mentálním postižením žije stále se svými rodinami, lidí s možností žít v chráněných domácnostech či jiných komunitních formách bydlení jsou spíše stovky než tisíce.

Pro srovnání, podle průzkumu z roku 1992 žilo v USA 59 % lidí s postižením v domovech s maximálně 15 obyvateli (Mangan a kol., 1994), 41 % pak v domácnostech o 6 lidech a méně.

V letech 1960 – 1992 zde bylo zrušeno 84 velkých státních ústavů (v roce 1993 žilo v celých Spojených státech v ústavech 71.000 lidí) , v dalších letech se tempo ještě zvýšilo (Carson, 1993).

Jak se podařilo lidem, kteří opustili instituce, zadaptovat na běžný život v komunitě?

Z analýzy 18 studií zabývajících se schopností adaptace na život v běžné společnosti vyplynulo, že lidé s mentálním postižením dělali významné pokroky v celkových adaptačních schopnostech i základních soběstačných dovednostech spojených s přemístěním do běžné komunity (Larson & Lakin, 1989). Positivní dopad zaznamenávali také rodiče těchto lidí. Ti se také domnívali, že stoupla kvalita služeb (Larson & Lakin, 1991).

A finance?

Ve Spojených státech bylo v roce 1992 vynaloženo na ústavní péči (všechny formy bydlení pro 16 lidí a víc) přes 7,5 miliardy dolarů. Náklady na komunitní služby pro lidi s postižením (15 lidí a méně) dosáhly 9,7 miliardy dolarů.

Co se týče průměrných nákladů na člověka a den, ty dosahovaly v USA v případě velkých institucí cca 210 USD a v případě programů pro menší počet lidí cca 250 USD.


Zdroj:

S využitím článku The residential options for people with MR – questions and answers (s laskavým svolením The Arc of the United States) zpracoval V. Lechnýř

Copyright: Dobromysl.cz – Máme otevřeno? o.s., 2002




Související články

Náhradní rodinná péče a její úskalí
Pro většinu z nás je rodičovství naprosto přirozenou součástí života. Existuje však mnoho vlivů, které působí negativně na schopnost přijmout a zvládat rodičovskou roli. celý článek

Proč je potřeba transformovat ústavní péči?
Úkolem ústavů do budoucna musí být podpora sociálního začlenění tzn. ochrana práv obyvatel a poskytování podpory umožňující jim převzít odpovědnost (povinnosti). celý článek

Zavřete ústavy...
aneb "Každý může žít v otevřené společnosti" - úvodní část překladu stěžejní publikace švédského autora Karla Grunewalda celý článek

Bydlet znamená cítit se doma I.
Mít vlastní místo v životě. Vlastní byt, nebo alespoň pokoj. Prostor kde se může odehrávat náš život, subjektivní prostor mezi čtyřmi stěnami a stropem.. celý článek

Stanovisko k bydlení
Lidé s postižením by neměli být umisťováni do ústavů, jejich potřeby by neměly být přizpůsobovány programům, nýbrž programy by měly být vedeny tak, aby naplňovali jejich potřeby. celý článek

Bydlení pro znevýhodněné osoby v EU
Přístup k bydlení je problémem, kterému čelí všechny členské státy Rady Evropy. V této souvislosti byly vydány tyto nové Směrnice. celý článek

Jean Vanier – Cesta k lidství
Jean Vanier v roce 1964 zakoupil dům v Trosly-Breuil ve Francii a nazval ho Archou podle archy Noemovy – místa útočiště i nového začátku. celý článek

Život v komunitě
Dospělí lidé s mentální retardací však mají právo na stejnou možnost výběru místa kde žít, jako ostatní lidé. Mají právo na podporu a na začlenění do svých komunit. celý článek

Jak se žije v českých ústavech
Dobrá zdravotní péče a materiální zabezpečení. Na druhé straně nedodržování práv a málo integračních aktivit. Z výsledků hodnocení kvality v 11 ÚSP. celý článek