Sourozenci

Rodina

 

Každé dítě potřebuje s jistotou cítit, že má v rodině své místo. Ovšem častěji se stává, že děti s postižením dostávají více pozornosti, uznání a výhod než jejich sourozenci bez postižení. V tu chvíli přicházejí na scénu vztek a odpor. Jak my, rodiče, rozeznáme potřeby všech svých dětí? Jak zajistíme, že mezi ně nevstoupí žárlivost a rivalita?

Kdysi jsem četla knihu, která zkoumala vztahy mezi sourozenci v rodině. Uvádělo se v ní, že sourozenci dětí s postižením dospívají s mnohem větším smyslem pro soucit a trpělivost a jsou po všech stránkách vyzrálejší než jejich vrstevníci. Nebylo však vysvětleno, jak k takové vyzrálosti dochází, a já se vždy obávala, že se za ní skrývá spíše bolestivá zkušenost než cosi naučeného náhodně, jen díky blízkosti sourozence s postižením.

Jiným pocitem běžným u zdravých sourozenců je vina, že oni jsou zdraví, zatímco jejich sestra či bratr nikoliv. Je důležité rozpoznat všechny pocity, které může zdravý sourozenec mít, neboť mohou vést k problémům v chování, pokud nejsou vhodně řešeny. Zdraví sourozenci potřebují vědět, že je zcela normální a zdravé cítit vinu, starosti a potřebu pozornosti. Potřebují naše ujištění, že s námi mohou kdykoliv mluvit. Povzbuzující rozhovory jsou klíčové.

Nad tímto problémem jsem v poslední době přemýšlela proto, že jsem právě zdravé dítě porodila, a jakkoliv vzrušující to je zkušenost, nemohu se zbavit starostí ze základních problémů, které nás čekají. Budu schopná vychovat své dva chlapce tak, aby byli nejlepší přátelé bez pocitu sebemenší žárlivosti nebo vzteku vůči druhému?

Jedna z věcí, o kterých vím, že je budu potřebovat, je jistota, že trávím rovnocenné množství času s oběma dětmi. Samozřejmě, handicapované dítě bude na rozdíl od svého sourozence potřebovat spoustu lékařské péče a já vím, že to musím nějak zvládnout. Další, co musím určitě udělat, je udržet otevřenou cestu komunikaci. Vždy jsem byla k Nickovi upřímná, co se jeho stavu týče, a to ho přimělo pochopit, proč je důležitá koupel, nebo proč děláme určité věci určitým způsobem, a ne jinak. Jsem si jistá, že to přineslo obrovskou změnu do způsobu, jakým dnes Nicky žije se svým stavem a vypořádává se svými omezeními. Měsíc předtím, než se dítě narodilo, jsem svému synovi řekla, co má a nemá očekávat. Řekla jsem mu, aby nikdy nežárlil, a neustále ho ujišťovala, jak moc ho miluji. Teď, když je dítě na světě a já trávím spoustu času ošetřováním a pečováním o něj, Nicky vypadá velmi chápavě a svého malého bratra má rád. Žiju v naději, že klíčící vztah mezi nimi poroste a oni se stanou tak blízkými bratry, jak jen si ze srdce přeji.

 

Autor: Silvia Lawniczak

Zdroj: Special Mommy Chronicles, http://www.sleepingangel.com, publikováno s laskavým svolením autorky, překlad Pavla Novotná, jazykové korektury Dita Křišťanová




Související články

Měli bychom mít další dítě?
Pokud máte dítě se speciálními potřebami, bývá rozhodování o tom, jestli budete mít další dítě, případně děti, jedno z nejdůležitějších a nejtěžších... celý článek

Kvalita života
Věřím, že existuje mnoho a mnoho věcí, jež mohou rodiče udělat pro zlepšení kvality života svého dítěte. celý článek

Bratři a sestry
Jaké to je být sourozencem člověka s mentálním postižením? S jakými problémy se potýkají sourozenci lidí s postižením? Co mohou rodiče udělat pro své děti? celý článek