Vnitřní svět jednoho člověka


Bára

Báru znám přibližně dva roky. Pracovala jsem s ní jako asistentka pro volný čas, vídali jsme se pravidelně každý týden po dobu jednoho školního roku. Od té doby se s Bárou potkávám na různých akcích.

Chtěla bych poznamenat, že rozhovor, který jsem s Bárou vedla, je hodně ovlivněn dvěma událostmi: nedávným úmrtím babičky („Nedávno umřela mámy babička. My tam jedeme uklízet její byt. Umřela doma, ve svý posteli. Já ji viděla mrtvou.“) a vloupačkou do auta Bářiných rodičů.

Rozhovor

* Řekneš mi něco o sobě, Báro? Myslím, kolik ti je let, jestli ještě chodíš do školy nebo už pracuješ a tak…

Mně je sedmnáct. A mám osmnáctiny, tuto neděli. Pamatuješ? Tady (Ukazuje si doprostřed čela. Měla bych vysvětlit, že je to Bářin velmi oblíbený vtip: já mám na čele číslo v modrém poli jako tramvaj a jezdím po kolejích.). Grimová jede.

* No to je fajn, že si to pořád pamatuješ. Ale teď mi ještě něco povídej o sobě.

Chodím do školy a taky do práce, do knihovny. V pátek tam nepůjdu, protože mám narozeniny a půjdu na večeři. Do pizzerie.

* Ty bydlíš s rodiči, viď? Řekni mi něco o tátovi a o mámě.

Táta vydal knížku, je učitel, pracuje na vysoký škole.

* Na filozofické fakultě, myslím…

Jo, tam pracuje.

* A maminka?

Mamka pracuje v knihovně a nemá papíry na auto.

* Jak to?

Ukradli jí je. Klíč od domu už má nový. Já ji půjčuju, kdyby neměla. To auto už máme hotový, od pondělka.

* Já vím, že máš taky bráchu Adama…

Adam už nedělá gymnastiku, dělá kung-fu. Jde mu to dobře. Já nosím ze školy samý jedničky a Adam ne. On má základní školu. Umí číst a psát, angličtina mu nejde.

* A je na tebe brácha hodný? Nezkouší to kung-fu někdy na tebe?

Jo, zkouší. Já mu to oplatím. Víš jak? (Názorně předvádí.)

* Bydlí s vámi ještě někdo kromě mamky, taťky, tebe a Adama?

Pes Tadeáš. A Tomáš.

* Kdo je Tomáš?

Tátův kamarád.

* A on s vámi bydlí?

Naproti. Je taky učitel.

* Aha..… Teď si budeme trošku povídat o škole, jo? Pamatuješ si, jak dlouho tam chodíš?

(Úporně přemýšlí.) Nepamatuju.

* Tak v kterém jsi ročníku?

V devátým.

* Řekni mi, co tě ve škole nejvíc baví.

Divadlo a zpěv.

* A co nejmíň.

Čtení, psát a počítat. To nenávidím a musím to dělat.

* Proč to nenávidíš?

To je nuda. Divadlo a zpěv to je zábava a ne se učit.

* Dostala jsi někdy pětku?

Ne.

* Máš hodnou paní učitelku?

Moc hodnou.

* Zlobila se na tebe někdy?

Ne.

* Máš ve škole kamarády?

Mám.

* Hodně?

Jo. (Jmenuje je.)

* Teď mi pověz trochu víc o té práci v knihovně. Jak dlouho tam pracuješ?

(Namáhavě přemýšlí a mlčí.) Víc než rok?

Jo, víc než rok.

* A co přesně tam děláš?

(Bára vytáhne z tašky slabikář a ukazuje mi, jak dává razítka na první stránku a na které další.)

* Kolik jich musíš dát do jedné knížky?

Tři.

* Do práce s tebou taky chodí asistentka?

Jo, Míša.Táta je blázen. Neví, kolik mám asistentek. Myslí třeba osmnáct. Vidí Janu, vidí Míšu, vidí Petru, vidí tebe. No co?

* To je teda legrační. Hele a baví tě ta práce?

Baví. A mám milence. Daniel Hůlka.

* Jo? A jak mu říkáš?

Daníčku. On mě nezná, neví o mě, to je ten problém. A znáš Honzu Potměšila?

* No jasně.

A já ho viděla naživo. V kavárně. On mě pozval.

* A ten se ti taky líbí?

Jo. Honza Musil taky.

* No páni…. Máš kamarády ještě jinde, než ve škole?

Jo, doma u nás.

* Myslíš kolem vašeho domu?

Jo. (A opět odříká spoustu jmen.)

* A v Rytmusu máš taky kamarády?

Jo, milence. Miluju Hůlku, to je Dan. V Rytmu je taky Dan, ale jinej.

* Co s těmi kamarády děláte, co spolu podnikáte?

Hrajeme si. Pavel Hájek – já ho miluju.

* A je hezký?

Je. Ale už je starej. Tenhle víkend tady nebude, bude v nemocnici, na operaci. To je hrozný s ním, že? Co to máš tady? (Dívá se mi do batůžku.)

* Báro, co děláš, když nejsi právě ani ve škole, ani v práci? Třeba když máš prázdniny nebo když je sobota.

Dívám se na televizi.

* Na co?

Na písničky. Eso miluju. Buď jezdím na kole nebo jdu s Tadeášem nebo posiluju s tátou. Máme malou posilovnu v domě. Potřebuju hubnout, ne papat. Abych se líbila Honzovi. A Danovi. Nebo zpívám. Máme kazetu.

* Co tě baví nejvíc?

Otec.

* Jak to?

Je to komediant. Pořád se culí na mámu. To mu je podobný. Já taky se culím na mámu. Máma má pupínky.

* A co tě nebaví vůbec?

Umření a ta nehoda, co se stala v pondělí. To je smutný. Mě baví všechno. To znamená, když přijdu domů, tak spapám všechno moje milovaný. Potom mám pupek.

* Báro, z čeho míváš radost?

Máma s pupínkama nebo táta s brejlema. A potom se mi líbí Grimová, když jede. Pojede se mnou metrem, to je podobný.

* A z čeho býváš smutná?

Buď z auta nebo umření. Babička měla pohřeb a já tam bulela. Moc. To je dojemný, pohřeb. Musím na to zapomenout.

* A byla jsi smutná ještě někdy jindy? Třeba ještě když jsi byla malá holka…

Ne nebyla.

* Vzpomeneš si, co tě naposledy hodně naštvalo?

Jo, máma. To pondělí, jak ukradli kabelku. To není možný. Jiný lidi mají tu kabelku u sebe. Moje máma ji měla v autě. Proč ji tam nechala? Aby ji mohli ukrást. A táta byl naštvanej. Měl tam kartu na peníze.

* A kdy jsi naposledy plakala?

Jo, ve středu, minulou středu.

* Proč?

No to umření. Hodně plakala. Je to možný? Já tam nepojedu, k tý babičce. Až uvidím její byt, tak si vzpomenu a budu zase brečet. Ona tam má byt. Kdyby neumřela, tak tam je, odpočívá a dívá se na televizi.


Seminární práce na téma „Vnitřní svět člověka s MP“

Zpracovala: Berta Grimová

SPPG – obor, 3. ročník

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz