Krátké nahlédnutí do dlouhé historie


Historie vztahu společnosti k lidem s postižením

Již od počátku lidské společnosti se rodily neduživé, slabé a pohybově postižené děti. V nejstarším období bylo zvykem se těchto novorozenců buď zbavovat, nebo je vylučovat proto, aby nezatěžovali společnost. V prvobytné společnosti byli tzv. „nepotřební jedinci“ likvidováni. Některé pohybově postižené děti, pokud měly velmi nápadné defekty, nacházely uplatnění při výdělečné žebrotě. Ve spartském státním systému pokud nebyli novorozenci zdraví a silní, byli házeni napospas dravé zvěři do hlubokých propastí. Také ve starém Římě bylo neduživé či znetvořené dítě opuštěno rodinou a odsouzeno k smrti (Monatová, 1996)

Výrazné změny v přístupu k pohybově postiženým, nemocným a starým lidem se odehrály za feudalismu. V této době o ně začali pečovat jednotlivci a dobročinné instituce v azylových zařízeních, klášterech nebo ve špitálech. Poprvé se začaly projevovat humanitární ideje ve vztahu k tělesně handicapovaným s rozvojem humanismu (Monatová, 1996).

Kábele (1992) uvádí, že v období humanismu a renesance se začal objevovat požadavek vzdělávání tělesně postižených lidí. Přes odpor feudálů, kteří se báli rozšíření vzdělání mezi nevolnický a robotnický lid, začal J. A. Komenský prosazovat požadavek všeobecného a všestranného vzdělávání všech lidí bez rozdílu původu, pohlaví a stavu. Ve svém díle Vševýchova pojednává o potřebě vzdělávání postižených osob. Toto dílo bylo první teoretickou prací z oboru speciální pedagogiky. Komenský ovlivnil další humanisty, kteří se postupně snažili o vzdělávání postižené mládeže v ústavech a speciálních zařízeních. Začaly vznikat první soukromé ústavy, v nichž pedagogové učili postižené děti z rodin feudálů.

Humanitní snahy o vzdělávání tělesně a zdravotně postižené mládeže postupně přecházely od požadavku všeobecného vzdělávání k úsilí o odborné vzdělání, tedy k přípravě na povolání. Počátky těchto snah se objevují v zahraničí i u nás na začátku 20. století. Doktor Jedlička navrhl pozoruhodnou koncepci, která byla souhrnem veškeré péče – léčebné, výchovně vzdělávací, pracovní, sociální, psychologické, právnické a ekonomické, jež pomohla k plné rehabilitaci, resocializaci a zařazení tělesně a zdravotně postižených osob do produktivní pracovní činnosti (Kábele, 1992).

 

Exkurz do historie DMO

První zpráva o tomto onemocnění je v díle římského dějepisce Tranquilla. Ten zaznamenal případ římského císaře Claudia (42 – 54 n. l). V jeho případě šlo pravděpodobně o dyskinetickou formu DMO. Císař od narození kulhal a koktal a měl mimovolní pohyby. Jeho vzhled byl tak abnormální, že byl ve svém okolí považován za slabomyslného. Ani po dosažení plnoletosti mu nebyla přiznána svéprávnost. Podle toho, že napsal dvě historická díla a podle jeho panovaní na trůnu však lze usoudit, že byl nadprůměrně inteligentní.

Další historickou osobností, jež byla pravděpodobně postižena dětskou mozkovou obrnou byl anglický král Richard III. Sám Shakespeare popisuje tohoto panovníka ve svém díle jako „tak zohaveného, že po něm psi štěkají“. První známe výtvarné zobrazení dětské mozkové obrny pochází od José Ribera: jedná se o obraz ze sedmnáctého století, umístěný v pařížském Louvru. Jmenuje se „Koňská noha“.

Další umělec byl George Gordon, lord Byron, největší anglický básník 19. století. Tento slavný bojovník za svobodu utlačených národů trpěl diparetickou formou dětské mozkové obrny. Podle soudobé korespondence a různých pamětí se tento umělec narodil při těžkém porodu, pozdě a špatně se stavěl na nohy a měl vždy vadnou chůzi. Sám se však rehabilitoval plaváním (Stehlík a kol., 1977).

 

Zdroj: K. Novotná - Dětská mozková obrna v návaznosti na dlouhodobý případ, 2003, http://www.mujweb.cz/zdravi/dmob/Absolventska%20prace.doc

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz