Co po škole - jak to vidí spolužáci

Škola

Žák 6. třídy Luboš Říha na otázku, jak by on osobně pomohl spolužákovi s postižením při plánování toho, co bude dělat, až skončí školu, napsal:

„Nejprve bych se snažil vybrat mu školu se zaměřením na předměty, které mu jdou a baví ho. Pak bych ho seznámil s osnovami, které se na škole učí. A jistě by muselo v místě být také nějaké ubytování pro postižené, protože by nemohl sám jezdit domů a kdyby pro něj jezdila matka, bylo by to velmi nákladné. Takže rozhodující by bylo ubytování. A nakonec bych ho připravil na přijímací zkoušky, protože si myslím, že každý má právo jít na školu, která mu bude vyhovovat, bez ohledu jaký je (postižený, jiné národnosti, jiné barvy pleti).“

 

A na stejnou otázku Martina Hortová ze 7. třídy:

„Kdybych šla na stejnou školu, tak bych s ním chtěla být v jedné třídě. A pokud by u sebe neměl asistenta, zkusila bych ho nahradit.“

 

Martin Valek z 5. třídy to vidí takhle:

„Nejdříve bych mu pomohl sehnat nějakou pro něj zvladatelnou práci. A kdyby potřeboval nějakou finanční podporu tak bych mu pomohl. Potom bych mu pomohl sehnat nějaké bydlení (soukromý dům) u luk a blízko krámu.“

 

Zdroj: OS Rytmus, www.rytmus.org

 

Další informace:

Výsledky 6. ročníku Ceny Martina Palase




Související články

Třídní asistenti jsou pilíři integrace
Charakter speciálních potřeb integrovaného žáka může vyžadovat natolik individuální přístup, že neumožňuje vyučujícímu věnovat se v potřebné míře žákovi i ostatním dětem ve třídě... celý článek