Najít si nějakou práci

Epilepsie

Jmenuji se Jana Lyznyková. Je mi 20 let. Dochodila jsem textilní školu pro mládež s více vadami. Na škole to bylo lehký, ale zkoušky byly o něco těžší. Říkala jsem si „to neudělám“, ale udělala jsem je a mám výuční list. Chtěla bych si v tom něco najít a dělat svůj obor. V tom však nic zatím nebylo, máma s tátou chodili na pracovní úřad, ale tam nic nebylo – chtěli tkalce, ne tkadleny. Asi rok jsem byla doma, ale pak máma našla inzerát v Mladé frontě. Dočetla se, že dávaj dohromady kavárnu. Šla jsem na pohovor a ptali se, jestli bych chtěla s nimi tu kavárnu dělat dohromady. Zatím se mi tu líbí, ale nevím, jestli bych to chtěla dělat v budoucnu. Nevadí mi dělat mezi lidmi , ale chtěla bych dělat něco dohromady s mámou. Máma dělá chlebíčky a když má nějaký kšeft, tak jí je pomáhám připravovat. A máma říká, že mi jdou nejlíp. Dělat chlebíčky nebo teplou kuchyni, to mě baví nejvíc, ale zatím nevím, jestli by mě někde chtěli. Baví mě hlavně vaření a tkaní na stavu. Taky mám ráda malé děti a zvířata – hlavně koně. Vždycky, když máma kupuje tátovi koňský salám, tak říkám, že to jíst nebudu.

Brácha to má jasný, bude dělat automechanika. Táta to má teď taky jasný, dělá maséra. Takže zbývám já, najít si nějakou práci. Taky bych mohla dělat kadeřnici. Baví mě česat lidi. Máma říká, že když jí já vyfoukám vlasy, tak jí to pak pěkně drží. Ale nevím zase, jestli by někde vzali holku, která má epilepsii. A taky bych potřebovala výuční list na kadeřnici, a to je plno učení.

Volala nějaká paní a chtěla, abych mluvila o tý epilepsii. Mně se o tý nemoci blbě mluví, a když má o tom člověk mluvit do telefonu... Bylo mně to strašně nepříjemný. Do telefonu, abych říkala, od kolika let mám epilepsii a tak. Už teď žádný záchvaty nemám. Máma říkala, že mě od malička doktoři prali práškama a nepomáhalo to, ale doktor Komárek mi pomohl a už je to dobrý. Už bych to nechtěla zažít znova. Dřív jsem se třeba bála zavřít oči a usnout, teď už se nebojím.




Související články

Povídání o toleranci nejen v práci
Jana a její kolegové o jednom pracovním úspěchu a o tom, že mladí lidé jsou dnes tolerantější než starší generace. celý článek

Mýty a realita...
Mýtus: …člověk s postižením není schopen pracovat samostatně… Realita: …člověk s postižením je s přiměřenou podporou schopen samostatně pracovat… celý článek

O současném kavárenském boomu
a nové tradici setkávání provozovatelů otevřených kaváren s Miluškou Zvonařovou a Livií Didičovou. celý článek

Zahraniční zkušenosti
Administrativa Bílého domu je nepopsatelně obrovská. Ale všude tu pracovali spolu se zdravými i lidé s nejrůznějšími postiženími, a to i hodně těžkými… celý článek

Podporované zaměstnávání
Podporované zaměstnávání je komplex služeb, jejichž cílem je poskytnout člověku takovou podporu, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. celý článek

Úspěch je důležitější než výplata
Cílem nás všech by měla být integrace. Ovšem, jak profesionální pracovníci, tak uživatelé si musí uvědomovat, že s integrací přichází i riziko. celý článek

Zaměstnávání lidí s mentálním postižením
odpovědi na nejčastější otázky k problematice uplatnění na trhu práce celý článek

Typy pracovních programů
aneb ze stacionáře přes chráněné dílny až k běžnému zaměstnání. Schéma pro základní představu o spektru pracovních možností. celý článek