Moje prázdniny na Yucatanu

Zájmy

 

O letošních prázdninách jsem byl s rodiči v Mexiku. Moc jsem si přál jet

na Yucatan a poznat zem, o které jsem tak často četl v různých knížkách o

Indiánech.

Určitě si řeknete, že na tom není nic zvláštního, že jsem byl v Mexiku.

Máte pravdu. Proto nebudu psát o tom, jak je to krásná země, jaké tam mají

rostliny, jak čisté moře tam je a jiné věci, které si může každý přečíst

nebo vidět třeba v televizi.

Chtěl bych vám ale napsat o tom, co se asi málokdy dozvíte. A to o lidech,

kteří mně všude zajímají ze všeho nejvíce.

Chodili jsme s maminkou každé ráno trénovat plavání do ohromného a

nádherného bazénu. Bydleli jsme ve velikém hotelu, kde bylo hodně lidí.

Ale brzy ráno bylo všude ticho. Hrála tichá a jemná hudba a my jsme

potkávali lidi, kteří zde pracovali. Mexičani jsou malí a tím mi byli

blízcí, protože i já jsem malý. Ale co bylo zajímavé, když jsme někoho

potkali, na mne se usmál a maminku pohladil po ruce. Poprvé se maminka až

lekla, co ji to dělají. A tak to bylo stále. Maminku hladili a na mně se

usmívali. Hned poznali, že jsem jiný než jsou ostatní lidé. A to stejné

dělali jednomu tatínkovi, který vozil na vozíku dívenku, která nemohla

chodit. Potom jsme se seznámili s jednou paní, která dříve bydlela na

Slovensku a přestěhovala se do Mexika. A ta nám řekla, že tady kde jsme,

mají rádi postižené lidi, ale moc si váží lidí, kteří se o postižené

starají. Proto maminku hladili, protože se stará o mně.

Tak jsme si řekli, by bylo moc hezké, když by lidé z naší republiky

jezdili do Mexika a učili se chovat tak, jak se chovají lidé tam.

Asi v lidech v Mexiku zůstalo něco z Mayů nebo Indiánů.

A já teď stále přemýšlím. Co zbylo u nás v lidech po našich babičkách a

dědečcích?

Kdo by mi na to odpověděl?

 

Jiří Šedý

 

JMÉNO AUTORA: Jiří Šedý

EMAIL_AUTORA: Vlasta.seda@atlas.cz

 




Související články

Vím, že jsem postižený
Ale kdo není? Spíš si myslím, že jsem jinačí. Když jsem chodil do školy, nikdo přede mnou nemluvil, že jsem postižený. Ani rodiče. Nepřipadal jsem si, že jsem jinačí. celý článek

Citlivost barevného slunce
Z knihy, která "vede k hlubšímu zamyšlení nad často uváděným výrokem, že lidé s Downovým syndromem jsou věčné děti". celý článek