Tanec a přirozený svět lidí s mentálním postižením

Terapie

 

Zásady péče o lidi s mentálním postižením

V mnoha státech v současné době převažuje podpůrný model péče o lidi s mentálním postižením (dále jen lidé s MP). Tento přístup předpokládá, že jedinci s MP jsou ve společnosti znevýhodněni a potřebují „zastánce“. Zároveň však mají plné právo na rozhodování o svém životě. Jsou povzbuzováni k projevení vlastních přání a názorů, případně jsou jejich volby vyjadřovány „zastáncem“ (asistentem, rodičem, sourozencem, pracovníkem sociální služby).

            V soudobých příručkách sociální práce je propagovaná zásada: „pokud možno začínat vždy od klienta“. Jedná se o reakci na doznívající období, ve kterém zájmy institucí, zejména ústavů, diktovaly způsoby poskytování služeb a to často bez ohledu na konkrétní a specifické klientovy potřeby. Ústavy klientovi místo respektování jeho vlastního světa, vytvářely náhradní svět umělý. Následky takového přístupu jsou popisovány jako „institucionalizace“ nebo „hospitalismus“ v negativním slova smyslu.

            Domnívám se, že v taneční terapii, která usiluje o podporu rozvoje osobnosti člověka s MP, by arteterapeutické techniky neměly být aplikovány mechanicky a nahodile, ale vybírány v souladu se skutečnými aktuálními potřebami klienta, které formují tzv. klientův přirozený svět.

 

       Umělecky zaměřené programy určené lidem se zdravotním postižením

            Umělecky zaměřené programy umožňující svobodné sebevyjádření, rozvíjení  individuality a sebeuvědomění, mohou pomáhat rozvoji osobnosti člověka s MP a mohou také posilovat jeho schopnost prosazovat vlastní lidská práva.

Postupy umělecky zaměřených programů by měly rozvíjet osobnost člověka s MP. Klient nemá sloužit uměleckým ambicím vedoucího programu, ale umělecké prostředky mají sloužit klientovi. Bylo by optimální, kdyby vedoucí uměleckého programu byl zároveň členem týmu odborníků, kteří se klientovi věnují.

            Nedostatkem tradiční ústavní péče bylo nerespektování vlastního světa klientů a vytváření náhradního umělého světa. Člověk s MP disponuje omezenými verbálními schopnostmi a dovednostmi. Často při běžném rozhovoru nedokáže sdělit svá přání a pocity. Pro zjištění jeho skutečných potřeb je třeba hledat alternativní komunikační prostředky. Sebevyjádření prostřednictvím pohybu nebo výtvarného projevu může představovat efektivní alternativní formu verbální komunikace.

 

Pojem přirozeného světa

Speciální vědy o člověku téma přirozeného světa nerozvíjejí, systematicky se ho pokusila traktovat jen filosofie. Novodobá filosofie nastolila téma tzv. přirozeného světa či „světa našeho života“ (Lebenswelt) v díle Husserlově (1972). Konstituční charakteristikou přirozeného světa je jeho subjektivita, kontrastující s „objektivním světem“, který předpokládají a popisují speciální vědy.

Přímý žák Husserlův, český filosof Patočka, inspirovaný Aristotelovou naukou o pohybu (Patočka, 1964), Bergsonovou koncepcí „vnitřního pohybu“ a Heideggerovým existencialismem (Patočka, 1970) rozvíjí téma přirozeného světa dále. Překračuje Husserlovo karteziánství zdůrazněním primátu praxe. Výraz praxe u něj neznamená pouhé zapojení do vazeb nutných k udržení života, znamená otevírání smyslu. Život člověka je Patočkou koncipován jako pohyb v původním aristotelovském smyslu, jako realizace potenciality, nikoliv jako pohyb popisovaný fyzikou. Tři různé životní pohyby, uskutečňující tři základní možnosti člověka, jsou:

·           pohyb zakotvení (či „zapouštění kořenů“, přijetí toho, co je již zde, pohyb odkázanosti a přimknutí, intimní vazby),

·           pohyb sebeprodloužení (sféra obstarávání a starání, sféra rolí, přetváření věcí a ovlivňování lidí, sféra, kde se dáváme k dispozici a sami k dispozici jsme, sféra “primární práce“ a boje o sebeprosazení),

·           pohyb průlomu (čili vlastní sebepochopení, pohyb vztahování se k univerzu jako celku, postavení se čelem k vlastní konečnosti).

            Všichni lidé, včetně lidí s MP, mají svůj „přirozený svět“, umožňující uvedené tři základní životní pohyby. Rozvinutí jednotlivých úrovní úzce souvisí se stupněm mentálního postižení.  Je pravděpodobné, že u člověka s těžkým mentálním postižením bude nedostatečně rozvinut první a třetí životní pohyb v porovnání s člověkem se středním a lehkým mentálním postižením.

             Pracovníci sociálních služeb se obvykle přednostně zabývají „pohybem sebeprodloužení“, tj. zajímají se například o zachovalé schopnosti a dovednosti lidí s MP, které by mohli uplatnit ve svém praktickém životě. Někdy se věnují i „pohybu sebezakořenění“, tj. klientovým vztahům k blízkým lidem (rodičům, přátelům, partnerům). Mají však málo informací o sebepojetí lidí s MP a o jejich postoji k širším a hlubším životním tématům (např. přemýšlení o smyslu života). Pokud máme vnímat člověka s MP jako úplnou osobnost a připravovat pro něj optimální sociální, terapeutické a vzdělávací programy, je třeba se zajímat i o potřeby související s oblastí prvního a třetího životního pohybu.

 

Uplatnění teorie přirozeného světa v programu taneční terapie pro lidi s mentálním postižením

V průběhu několika let výuky tance v rámci taneční terapie, která se koná v zařízení Modrý klíč, jsme spolu s klienty zjistili, že výuka je mnohem efektivnější, pokud je její obsah  v maximální možné míře přizpůsoben aktuální životní situaci jednotlivých klientů. Pokud jsou klienti osloveni tématy, která jsou jim blízká, reagují živěji a snaději se učí novým pohybovým dovednostem. Někteří z nich jsou dokonce schopni samostatně tvořit a předložená témata dále rozvíjet. Aniž jsme tento princip v průběhu osmi let vědomě vztahovali k mapování přirozeného světa člověka s MP, v podstatě jsme se přirozeného světa jednotlivých klientů průběžně „dotýkali“. Později se ukázalo, že se jedná o o významný aspekt taneční a pohybové terapie u lidí s MP. Informace o přirozeném světě jednotlivých klientů jsem však získávala zprostředkovaně, tj. v průběhu programu taneční terapie, aniž bych do jejich přirozeného prostředí vstupovala.

            V tomto období vznikla hypotéza, že zmapování přirozeného světa klientů prostřednictvím pozorování a rozhovorů v jejich přirozeném prostředí by mohlo vhodně doplnit práci s klientem při taneční terapii.  

 

4.1 Mapování přirozeného světa klienta Jana

            Postup mapování klientova přirozeného světa je možné kazuisticky demonstrovat na klientovi, který se jmenuje Jan a je mu dvacet sedm let.  Jedná se o klienta s lehkým mentálním postižením, který navštěvuje taneční terapii již od roku 1996. Jana jsem s nápadem seznámila a byla jsem překvapena jeho velice vstřícnou reakcí. 

Pro mapování přirozeného světa jsem se po domluvě  s klientem rozhodla použít následující postupy:

·         pozorování a rozhovor v přirozeném prostředí klienta,

·         analýza fotografíí pořízených klientem v jeho přirozeném prostředí,

·         analýza písemných dokumentů denníkového charakteru, vztahujících se k aktuálním prožitkům v průběhu procesu mapování jeho přirozeného světa jejichž autorem je klient,

·         analýza klientových kreseb, vztahujících se k tématu mapování jeho přirozeného světa.

S Janem v současné době pracujeme na prokreslování mapy jeho přirozeného světa. Absolvovali jsme již několik procházek, jejichž trasu si Jan samostatně zvolil. Jan fotografuje místa, která pro něj mají význam.  

            Janovy fotografie doplněné kresbami a písemnými výpověďmi napovídaji, že Jan cítí jistotu v dobře  známém prostředí denního stacionáře, do kterého každý den dochází.
Toto prostředí pro něj představuje bezpečnou přítomnost.
            Zdá se, že naproti tomu v centru Prahy se Jan cítí téměř jako sváteční turista v neznámém městě. V průběhu procházky v historickém centru Prahy si Jan málo všímal dění kolem sebe. Také bylo patrné, že se Jan v centru města běžně nepohybuje. Není zvyklý zde vyřizovat praktické záležitosti. Jeho pozornost byla obrácena především k vlastní osobě. Málo si všímal dění kolem sebe a projevoval nízkou míru sociální citlivosti k druhým lidem. Přesto však z jeho písemných výpovědí vyplývá, že si pasivně pamatuje některé základní informace vztahující se k historii města Prahy.      

            Okolí jeho bydliště pro Jana představuje především vzpomínky na zážitky z dětství. Jeho písemná výpověď  naznačuje, že se jedná o pozitivní i negativní zážitky. Jan však téměř vůbec nevztahoval pozornost k jevům, které souvisejí s přítomností. Bezpečnou přítomnost pro něj pravděpodobně představuje především chráněné prostředí denního stacionáře.

            Závěry mapování Janova přirozeného světa můžeme využít pro zkvalitnění individuálního programu taneční terapie. Díky výše uvedeným závěrům pozorování z Janova přirozeného světa nyní vystupují do popředí typické  znaky Janova chování v rámci tanečně terapetického programu. Například Jan při tanci často zavírá oči, což mu na jedné straně umožňuje intenzívnější soustředění na vlastní nitro, na druhé straně se však Jan ochuzuje například o spontánní zrcadlení pohybu jiných tanečníků. V rámci taneční terapie je možné nenásilným způsobem mu pomoci rozvíjet schopnost vnímat jiné tanečníky, spontánně zrcadlit jejich pohyb a případně postupně budovat neverbální pohybový dialog. Zmíněné dovednosti je možné rozvíjet například prostřednictvím techniky tzv. kontaktní improvizace, jejíž cílem je zvýšení citlivosti člověka k improvizovanému pohybu jiného tanečníka.

           

 

Seznam literatury:

HUSSERL, E. (1972): Krize evropských věd a transendentální fenomenologie. Academia, Praha.

PATOČKA, J. (1964): Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové. Academia, Praha.

PATOČKA, J. (1970): Přirozený svět jako filosofický problém. Československý spisovatel, Praha.

 

Autor: Mgr. Erika Landischová

 

 

 


Související články

O radosti a zaujetí dětí pro muzicírování
Náš rozhovor s muzikoterapeutem V. Jelenem o tom, jak lze pomocí zvuku a hudby rozvíjet v dětech schopnosti, které jsou jinou formou nedostupné nebo by zůstaly skryté. celý článek

Dítě jde za zvukem hlasu matky
Terapie tancem je kromě rehabilitace využívána také při zdravotních potížích. Interview s prezidentkou Americké asociace tanečních terapeutů Miriam Roskin Berger. celý článek

Hry s hudbou
Pár her, metod a technik, které vám dají příležitost tvořivě rozvíjet u dětí i dospělých muzikálnost a smysl pro společnou práci. Zahrajte si na putovního plyšáka nebo na houslaře! celý článek

Taneční terapie
Tělo samotné je zdrojem pamětí, odpovědí a učení. Taneční a pohyboví terapeuti objasňují důležitost těla, nejen v jeho vztahu k emocím a učení, ale také co do přesnosti v komunikaci. celý článek