Vývoj řeči

Základní info

Vývoj řeči

 

Jedním z nejcharakterističtějších znaků mentální retardace je narušený vývoj řeči. Vývoj řeči u mentálně retardovaných dětí je v důsledku odlišných vnitřních předpokladů vývoje narušen až do té míry, že nedosáhne úrovně normy. Jestliže jej budeme hodnotit podle známé Sovákovy typologie poruch vývoje řeči, můžeme říci, že tu jde o omezený vývoj řeči, protože řeč se u těchto dětí většinou už od začátku rozvíjí pomalu, deformovaně a ani později nedosáhne obvyklé úrovně.

 

Už začátky vývoje řeči se u nich objevují s větším nebo menším zpožděním. Často je to první projev, podle kterého rodiče usoudí, že jejich dítě se vyvíjí odlišně. Existují dokonce výzkumy (Brumetz, 1978), které zjistily, že tyto děti často už při narození křičí méně a “jinak” než ostatní děti (např. jejich křik různým způsobem kolísá, je příliš slabý), naučí se pozdě volat matku, rozeznávat její hlas. Zatímco vývoj řeči intaktních dětí začíná obvykle okolo 1. roku života (do té doby to byla přípravná stadia), u mentálně retardovaných dětí v tomto věku se už zpravidla projevují nápadné odchylky od normy. Jak píše Böhme, z vývojového hlediska musí být dosaženo určité prahové hodnoty IQ, která variovaná věkem umožňuje vývoj řeči. Děti s profilem IQ pod touto prahovou hodnotou disponují jen různou mírou primitivních řečových schopností (Böhme, 1976). Podle Arnolda dokonce 65 % těchto dětí začne mluvit až po 3. roce života (Arnold, 1970).

 

Jen když si porovnáme tento údaj se situací u intaktních dětí, dostaneme celistvější obraz o hloubce a důsledcích tohoto zaostávání. Jak jsme už uvedli, intaktní děti začínají mluvit okolo 1. roku života. Současně s prvními řečovými projevy se u nich otevírá i široká oblast možností pro pedagogické ovlivňování, stimulaci celkového psychického vývoje atd., přirozeně prostřednictvím řeči. Jestliže se postižení mentálně retardovaného dítěte už v tomto věku projeví i v oblasti komunikace, jeho negativní vliv se vlastně ještě násobí právě o nemožnost (resp. redukovanou možnost) pedagogicko-psychologického ovlivňování prostřednictvím řeči na takové úrovni jako u intaktního dítěte. V takovýchto případech se negativní důsledky opožděných začátků ontogeneze řeči (způsobené mentální retardací) už v raném věku začínají zpětně projevovat i v jiných oblastech psychiky. Tento náš názor lze potvrdit i zjištěním Busemana, který píše, že v pozdějším věku lze někdy jen těžko identifikovat, do jaké míry je narušení inteligence primárním defektem a brání osvojení lidské řeči, nebo do jaké míry brání porucha řeči nabývání poznatků a získávání dovedností a vyvolává snížení inteligence. Každý druh poškození inteligence způsobuje sám o sobě řečový handicap už v prvních základních výkonech, a proto je velmi těžké odlišit podíl řeči a podíl inteligence v projevech např. dítěte s lehkou mentální retardací (Buseman, 1968).

 

Je však třeba zdůraznit, že i když se u dětí s mentální retardací (zejména v těžších případech) už konečně začnou objevovat první projevy řeči, od začátku se vymykají normě. Řeč nemá u nich vedoucí úlohu při usměrňování aktivity. Chápání řeči (pasivní slovník) je vyvinutější spíše než aktivní řeč (v mnohem větší míře než u nepostižených dětí). Pokud jde o vztah mezi řečí a ostatními složkami psychiky, Dolejší (1973) píše o nápadných disproporcích mezi vývojem řeči a vývojem neverbálních složek psychiky těchto dětí. Uvádí, že neverbální složky inteligence jsou u nich často na výrazně lepší úrovni. Tuto skutečnost potvrzuje i Renfrew (1972).

Opožděný začátek vývoje řeči může být tedy i pro laika jedním z příznaků, který signalizuje možnost narušení intelektu dětí v tomto věku. Nelze však izolovaně, jen z opožděného začátku ontogeneze řeči, usuzovat, že u toho kterého dítěte jde o snížené IQ. U dětí, které do 2.–3. roku života ještě nezačaly mluvit, může jít i o poruchu sluchu, dysfázii, prodlouženou fyziologickou nemluvnost, případně zanedbanost atd. Je zde nutné velmi pozorné diagnostikování a někdy (zejména u mladších dětí) i dlouhodobé pozorování.

Vývoj řeči těchto dětí s mentální retardací lze analyzovat z více hledisek. Při systematickém přístupu je zákonitě třeba se zabývat vlivem stupňů, forem a typů mentální retardace.

 

 

Vliv stupně mentální retardace

 

Je logické, že průběh vývoje řeči a především jeho začátky primárně závisí na stupni sníženého intelektu. Samozřejmě, jednotlivé stupně nejsou ostře ohraničené, ale vždy jde o plynulý, postupný přechod (a to se, přirozeně, týká i řeči).

 

Vývoj řeči u dětí s těžkou, hlubokou mentální retardací

Skutečnost, že tyto děti nedosáhnou úrovně vyšší nervové činnosti, se samozřejmě velmi nápadně projeví i na jejich řečovém vývoji. Děti s těžkou a hlubokou mentální retardací se obvykle vůbec nenaučí mluvit, jejich řečové projevy zůstávají na pudové úrovni. V těžších případech vydávají jen neartikulované zvuky, neprojeví se u nich ani přiměřená mimika, neverbální komunikace. Dokonce jen asi 35 % z nich umí aktivně projevit své bazální potřeby, např. hlad (Matulay, 1986).

Řečí těchto dětí se ještě svého času velmi podrobně zabýval Nadoleczny (1926), který jako první popsal tzv. idiotickou němotu – “mutitas idiotica”. Rozlišoval torpidní typ, verzatilní typ a tzv. psychický hluchý typ idiotické němoty.

Naštěstí však tento typ nemluvnosti není častým jevem. Například Méreiová (1969) mezi 848 dětmi s mentální retardací našla jen čtyři případy úplné němoty. Kromě toho jejich němota není zpravidla totální. Obvykle produkují alespoň dysfonický, chraptivý hlas, který různým způsobem modulují podle svého citového rozpoložení. U některých lze dosáhnout reakce na zavolání, která však pochopitelně není ekvivalentní skutečnému pochopení řeči, ale jde jen o situační reakci. Někdy se jim postupem času přece jen podaří osvojit si několik dysgramatických a zkomolených slov (máma, táta apod.), přičemž však akustická stránka těchto slov vyznívá spíše jako žvatlání než jako skutečně artikulovaná řeč. I když se naučí oslovovat rodiče “táta” a “máma”, nepochopí jejich vztah ke své osobě (Kainz, 1943).

 

Vývoj řeči u dětí se střední mentální retardací

Začátky vývoje jejich řeči jsou pochopitelně také velmi opožděné. Jejich řeč se někdy začne rozvíjet až kolem 6. roku života. Potom se však může – v tzv. lehčích případech – relativně dobře rozvinout. Zajímavý je postřeh Jankovichové (in Illyés a kol., 1968), že hranici mezi těžkou a střední retardací vymezují poměrně jednoznačně právě rozdíly v mluvních výkonech (zatímco hranice mezi střední a lehkou retardací není v oblasti řeči až tak nápadná).

Poněvadž celkový psychický vývoj lidí se středním stupněm mentální retardace dospívá až k podmíněné reflexní činnosti, jejich řeč může dosáhnout úrovně první signální soustavy. Poměrně známá je jejich schopnost mechanicky zopakovat někdy i delší řečové celky, aniž by rozuměli tomu, o čem vlastně mluví. Je to zřejmě vliv jejich relativně dobře vyvinuté napodobovací schopnosti. S tím souvisí i poměrně častá echolalie u těchto dětí. Jak však zdůrazňuje i Matulay (1986), postupně si dokážou osvojit základy sebeobsluhy a jednoduché pracovní dovednosti, které vykonávají pod soustavným vedením. Naučí se dorozumívat se svým okolím, přičemž o mnoho více znají, než aktivně používají.

 

Vývoj řeči u dětí s lehkou (mírnou) mentální retardací

I když jsou začátky vývoje řeči i u těchto dětí obvykle opožděné o rok i více (Kondáš, 1977), postupně se mohou dostat až na úroveň druhé signální soustavy – schopnosti zevšeobecňování a abstrahování (Sovák, 1965). Jejich verbální schopnosti mohou být v každodenních, běžných komunikačních situacích víceméně dostačující, takže jejich řeč nemusí být mimořádně nápadná. Verbálně však mohou selhat zejména v nepředvídaných komunikačních situacích, jestliže nemohou použít zafixované řečové stereotypy. Jak zdůrazňuje Lechta (Lechta, Matuška, 1995), určitým nebezpečím jejich postižení je, že nemusí být včas diagnostikovány (např. když jde o lehký stupeň retardace). V takových případech se nevyužije nejvhodnější čas na ranou stimulaci.

Zajímavý je pohled psychologa na vývoj jejich řeči. Podle Kainze (1943) někdy formulují své myšlenky do slov velmi těžce i proto, že v průběhu ontogeneze řeči u nich nedojde k adekvátní harmonii mezi vnitřní a vnější řečí.

 

 

 

Vliv formy mentální retardace

 

I když existuje obrovské množství forem mentální retardace, tato závislost je výzkumně zatím jen málo zpracována. Relativně lépe známe specifické mluvní projevy u forem, které se vyznačují nápadnými somatickými znaky. Ne každá forma mentální retardace se však musí projevovat i nápadnými řečovými projevy. Například podle Wirtha (1990) při Turnerově syndromu nebyly pozorovány nápadné poruchy řeči.

 

Vývoj řeči u dětí s Downovým syndromem

Atzesberger (1967) uvádí výsledky výzkumu, podle kterého jen čtvrtina dětí s Downovým syndromem začíná mluvit před dovršením 4. roku života. K podobným výsledkům dospěl i Kanizsai, který píše, že do 7. roku u nich jde téměř o sluchoněmotu (Kanizsai, 1961). Tato zjištění se nám jeví jako příliš všeobecná, bez bližší specifikace řečových projevů. Marková a Středová (1987) uvádějí přesnější údaje. Podle jejich zjištění děti s Downovým syndromem vyslovují jednoduchá slova už mezi 2.–3. rokem života. První jednoduché věty však začínají tvořit až okolo 5. roku života. Tento diferencovanější pohled na vývoj řeči dětí s Downovým syndromem víc vystihuje počátky jejich ontogeneze řeči.

Pro další vývoj jejich řeči je charakteristické střídání mezi obdobími stagnace a zjevnými pokroky. Pokud jde o vývojový “strop”, jakého tyto děti v oblasti osvojení řeči dosáhnou, je třeba souhlasit s Rettem a Berndtovou, kteří zdůrazňují množství činitelů, ovlivňujících tuto oblast (Rett, Berndt, 1978). Prognózu velmi výrazně ovlivňují exogenní činitele, které vzhledem k charakteru psychiky těchto dětí mohou v této oblasti sehrávat relativně důležitější roli než u jiných forem mentální retardace. V příznivých případech je prognóza lepší než u jiných forem mentální retardace (Lechta, 1980).

Limbrock a kol. píšou, že u dětí s Downovým syndromem existuje typická orofaciální patologie: otevřená ústa, hypotonický, dopředu posunutý jazyk (v porovnání s malou ústní dutinou je relativně velký), hypotonie rtů a ústního svalstva, otevřený skus, pseudoprogenie, případně progenie a dysgnatie, hypotonické a insuficientní velum (Limbrock a kol., 1988). Známé je i drsné zabarvení hlasu a celkově zúžený hlasový rozsah. Dobrá napodobovací schopnost a dobrý hudební sluch těchto dětí jsou všeobecně známé a v rámci logopedické intervence se dají velmi dobře využít.

 

Vývoj řeči při hydrocefalii

O zdánlivě normálním vývoji řeči některých dětí s hydrocefalií píše sovětská autorka Rubinštejnová (1970). Někdy lze u nich pozorovat klamný, jakoby velice dobrý vývoj řeči, který dokonce může vzbudit iluzi normálního mentálního vývoje. Někdy používají dokonce i vědecké termíny. Jejich řeč je však bezobsažná, prázdná. Málo chápou význam, smysl vysloveného a opakují i v nevhodných situacích všechno, co slyšely od jiných.

 

Vývoj řeči při fenylketonurii

O ostatních formách mentální retardace nacházíme v této souvislosti poměrně málo výzkumných údajů. Pokud jde o fenylketonurii, lze uvést zjištění Knoxe (in Sršeň, 1982), který u fenylketonurie pozoroval v 63 % případů neschopnost mluvit (bez bližší specifikace).

 

Vývoj řeči při Klinefelterově syndromu

U těchto dětí bývá mluvní projev mimořádně nápadný. Wirth (1990) zjistil, že jejich celkový inteligenční kvocient snižují právě horší výkony v oblasti verbálního IQ. Přibližně polovina z nich vykazuje retardovaný vývoj řeči a nápadná je špatná koordinace hrubé motoriky.

 

Vývoj řeči při Turnerově syndromu

U děvčat s tímto syndromem se často vyskytuje narušené koverbální chování (hypomimická tvář) a tzv. kapří ústa.

 

 

Zdroj:  ukázka z knihy Symptomatické poruchy řeči u dětí, vydalo nakladatelství Portál

 


Související články

Úvodem o sobě a o nedostatcích v řeči
Jsem 44letá autistická žena, která má za sebou úspěšnou mezinárodní kariéru návrhářky vybavení pro chov hospodářských zvířat. celý článek

Totální komunikace
Včasná intervence u dětí s Downovým syndromem má svá specifika. Klíčovou roli pro další vývoj a zařazení těchto dětí hraje rozvoj jejich řeči. celý článek

Augmentativní a alternativní komunikace
V ČR může být až 20 000 lidí, kteří mají závažné komunikační problémy. Otázky a odpovědi o formách dorozumívání, které doplňují nebo nahrazují řeč... celý článek