Vám, dospělým s AS...


Píši vám, já, který jsem nedávno, ve středním věku, obdržel uvedenou diagnózu.

Bylo to před čtyřmi týdny. Když jsem jel domů, úplně sám, s touto zprávou doznívající v mých uších, řídil jsem jako v transu. Měl jsem hodně myšlenek, hodně toho, co jsem si musel ujasnit, zformulovat.

A proto vám píši tento dopis, jako pomoc. Jsem si jist, že také na vás doléhá hodně otázek a je toho mnoho, co musíte strávit, když dostanete takovou zprávu.

První věcí, kterou Vám chci říct, je“ Vítejte v klubu“. Je nás hodně. Nejste jediný. Je nás stále víc a víc, kteří dostanou tuto diagnózu až v dospělosti. Potřebovali bychom ji dostat už jako děti, bylo by nám to ulehčilo život. Ale už je to jednou tak, a nic na tom nezměníme.

Druhá věc, kterou bych rád řekl: Není to katastrofa. Naopak, ty čtyři týdny, odkdy jsem dostal diagnózu, byly moje nejlepší za posledních mnoho, mnoho let. Tak mnoho pozitivních věcí se mi přihodilo, které by se neudály, kdybych nedostal diagnózu. Na mne to působilo jako klíč, který otevírá dveře. Co tím myslím ? Ano, měl jsem to často v životě dost těžké. Měl jsem pocit, že jsem podivín, outsider, v konfliktech s jinými lidmi, často vyhozený z práce / v mém prvním zaměstnání jsem byl schopný se udržet jen čtyři dny, to jen jako jeden příklad/. Také jsem se chtěl dostat do různých sdružení, výborů, skupin, ale všude mne stroze odmítli. Navzdory skutečnosti, že jsem inteligentní a neměl jsem nikdy úmysl nikomu ublížit. Pokaždé jsem se divil: Proč? Proč se to stane ? Proč jsou takoví nepříjemní ke mně? Proč mne vyhodí z práce ? Proč mne považují za špatného člověka ? A co zraňuje nejvíc: Proč se na mne zlobí, když jsem jim nic zlého neudělal?

Diagnóza mi dala odpověď na tyto "proč". Teď vím, že nejsem špatný, nic chybného ve mne není, nejsem na okraji zbláznění se. A lidé, kteří mi to všechno dělali, nejsou horší než jiní. Jsou přesně takoví, jako všichni ostatní.

Příčinou těchto těžkostí je to, že jsem stvořen jinak než většina lidí. Patřit do "autistického spektra" znamená, že můj mozek je, stručně řečeno "jinak nadrátovaný". A to způsobuje určité specifické problémy. Mezi jiným to znamená, že dennodenně špatně rozumím lidem, a oni špatně chápou mne.

Hovoříme různými jazyky, je to úplně prosté, ale je to tak. Takže i když já nejsem úmyslně zlý k nim, oni si myslí a VĚŘÍ tomu , že jsem. Ale EXISTUJÍ způsoby, jak se vyrovnat s těmito překážkami, jak se to naučit. Za předpokladu, že víte, v čem je skutečný problém a máte příležitost cvičit se správným způsobem.

Kromě toho: patřit do autistického spektra přináší s sebou docela určitě i dobré a silné črty. Jsme unikátní. Jsme čestnější než většina lidí, jsme houževnatější /tvrdošijnější/, nemarníme čas klevetěním, plácáním, ale věnujeme se důležitým, podstatným věcem. Víme toho hodně o určitých oblastech našeho zájmu. Není mnoho lidí, kteří by věděli TAK hodně o určité oblasti. Málo lidí má tak dobrou logiku a paměť jako my. Máme také schopnost nacházet nová řešení problémů takovým způsobem, jaký by nikdo jiný nevymyslel.

Ale každá mince má dvě strany: Jsem si jist, že vám lidé říkají, že jste takový tvrdohlavý, nerozumný, až hrůza, a že nikdy si nepřipustíte omyl, porážku. A lidé si o vás možná myslí, že to je špatná vlastnost, být takovým neústupným. Ale na druhé straně, jste spolehlivým a loajálním přítelem vašich opravdu blízkých. Jste sice tvrdohlavec, to ano, ale nikdy nenecháte nikoho, koho máte rád, v kaši, a dovedete si stát za svým názorem a míněním vůči komukoliv, ať se děje cokoliv. Je to totéž, ale vyjádřeno dvěma různými způsoby, tatáž tvrdohlavost.

A všechno toto, a mnoho jiných věcí, je důsledek toho, že jste jinak stvořen. A na tom není nic zlého.

Když jsem si prohlédl výsledky neuropsychologických testů, uviděl jsem, že moje ohodnocení intuitivního společenského chápání je o DESET bodů nižší než úroveň mé slovní zásoby. Většina lidí má tento rozdíl nanejvýš tři body. Ale aspoň jsem z toho vyrozuměl: já nerozumím jiným tím správným způsobem, takže je špatně interpretuji, nerozumím jim. A protože jsem tak rozumný, bystrý, počítají s tím, že jim rozumím. To je přesně ten moment, kdy se na mne rozzlobí a začnou si myslet, že se k nim chovám tak nepříjemně úmyslně. Není možné se tomu divit, že počítají s tím, že jim rozumím, protože v jiných věcech jako škola, počítače, literatura atd. nemám s chápáním problémy. Jak, proboha, by mohli vědět, že já mám právě v této oblasti deficit ve své výbavě ? Takže samozřejmě se ke mně chovají, jako bych jim rozuměl aspoň tak jako jiní lidé. A potom jsou ze mne rozčarovaní, zklamaní.... Toto mi je teď už jasné.

A potom, poslední čtyři týdny, nastalo v mém životě nové období. Všiml jsem si, že hodně „proč“ se ztratilo. A nejlepší věcí ze všeho je, že už více nemám pocit viny za všechny ty zlé věci, co se mi v živote přihodily. Protože když jsem neměl klíč k řešení, vodítko, nemohl jsem si jednoduše ani pomoci. Když něco nevnímáte, nechápete, tak to neumíte ani ovládat. A těm ostatním, kteří se mnou jednali špatně, a já jsem nerozuměl proč, teď odpouštím. Samozřejmě že nevěděli, že jsem je nechápal, i když jsem rozumný, bystrý. Většina jiných lidí totiž, kdyby byli bystří jako já, by jim rozuměla. Takže nakonec vás lidé zavrhli a odmítli. A přesně toto se stávalo.

Co se už stalo, nedá se změnit. Ale teď to vidím v jiném světle, umím jiným prominout, a taky se necítím v ničem vinen. Byla to jednoduše nedorozumění a nikdo ze zúčastněných si nemohl pomoci.

Ale jsem schopen změnit svoji budoucnost,teď, když vím, v čem je problém. A jsem velmi vděčen, že jsem dostal takové skvělé vysvětlení. A extra bonusem je, že teď vidím některé své blízké příbuzné v jiném světle. AS je dědičným, geneticky. Mám příbuzné, kteří mají s určitostí také AS a já jsem teď schopen se k nim chovat s novým porozuměním. Oni také nemohou za to, jak jsou stvořeni. A jediné, co může člověk udělat je chovat se k nim jako takovým, jací jsou, ne jako k ostatním. Protože oni také nebudou nikdy jako ostatní.

Další věcí, které jsem porozuměl, je to, proč jsem absolutně neuspěl na psychodynamických terapiích, což jsou nejběžnější způsoby psychologické podpory. Teorie, na které jsou testy založeny, se jednoduše v této formě nedá aplikovat na osoby s AS. V takových typech terapeutických rozhovorů nejsme viděni, bráni takoví, jací jsme. A to může způsobovat pocit silných urážek. Nejsem jedinou autistickou osobou, která má takovou zkušenost, takže chtěl bych tímto vznést varovný signál. Samozřejmě, všeobecně může být užitečné mít někoho, s kým si můžete pohovořit. Na to jsou pastoři, kněží a i jiné milé osoby, které vás vyslechnou a udrží v tajnosti, s čím jste se jim svěřili. Vzhledem k těžkostem, které sami považujete za nepříjemné, mučivé jako např.výbuchy hněvu nebo neschopnost vyrovnat se s nepřízní někoho jiného, nejlepší je tzv. Kognitivně behaviorální terapie / učit se chovat /, kterou někteří psychologové výborně ovládají. Tato metoda je něco jako kurz, vy jim nepotřebujete říkat všechno o svém dosavadním životě, přímo můžete jít na věc. K tomu, co my chceme, abychom se naučili, jak se s čím vyrovnat. Nikdy není pozdě se nově naučit věcem, které dobře nefungují. A vy i já víme velmi dobře, co v našich vlastních životech nefunguje správně.

Když to shrnu, těžkosti, které máme, by se daly popsat jako důsledky nepraktického způsobu nakládání se životem. Není to však nemorální způsob, nejsme ničím vinni, když selžeme. Jsme však nepochopeni. Komunikace funguje asi tak, jako když Číňan pokývá hlavou a Švéd si myslí, že to znamená „ne“. Ale v Číně to znamená „ano“. Je to nepraktické, ale není to morálně špatné. Je tu potřeba naučit se, jak interpretovat signály jeden druhého. TO JE ta největší nutnost, myslím si.

A jsem ochoten naučit se víc, protože chci, aby má budoucnost byla lepší než má minulost. A myslím si, že smýšlíte stejným způsobem. S pochopením věcí, které vám stanovení diagnózy s sebou přineslo, budete na správné cestě.

Hodně štěstí!

 

Zdroj: Gunnel, Švédsko, překlad ing. Viliam Vadovič, publikováno na webu Asociace pomáhající lidem s autismem, www.apla.cz 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz