Děti s Downovým syndromem mají někdy "sloní paměť"

Downův syndrom

Již několikrát jsem psala o výchově naší Míši, nyní bych se s vámi chtěla

podělit o několik vánočních okamžiků.

 

Když začalo v obchodech předvánoční šílenství, a začali to vnímat i naše

děti, synovi je 11 a dceři ( DS ) 6 let, nachystal syn papír a vyzval

Míšu, že napíšou Ježíškovi. Začal: Milý Ježíšku, prosímtě přines mi hru

Harry Potter atd. a mojí sestře Míše, prosímtě, přines. V tu chvíli se

otočil na Míšu: "co bys chtěla?" a všichni jsme čekali, že řekne rohlík a

párek. To je její obvyklá odpověď, pokud někdo odchází a ptá se, co ti mám

přinést. A Míša se zamyslela a odpověděla: Kočárek a aktovku. To nám všem

vyrazila dech. Brácha to zapsal, a dopis dal na okno.

 

Uběhlo několik dní a Míša stála v pokoji a snažila se posunout křeslo.

Ptala jsem se, co chce s tím křeslem.

"Není místo", odpověděla.

"No dobře, a na co není místo?" ptám se.

"Na stromeček, kam dá Jěžíšek dárky?"

 

Vysvětlovala jsem, že Jěžíšek je ještě daleko a že potom místo uděláme.

Když přišel den D a my skutečně dělali místo a stromeček postavili, dala

se Míša do pláče.

 

"Co se stalo, Míšo?" ptám se.

"Nedá dárky!" plakala dál.

"A proč ne, vždyť jste nezlobili", snažila jsem se ji uklidnit.

"Nenajde stromeček", ona na to.

Přišla jsem si jako naprosto nechápavá, proč by ho neměl najít? A Míša se

snažila odstrčit křeslo a ukazovala nám: "tady patří".

Pak mi to došlo, vloni byl stromeček tam kde je nyní křeslo. Po chvíli

jsme ji přesvědčili, že když stromeček rozsvítíme, tak ho Ježíšek najde i

když stojí jinde než vloni.

 

Do večera nás pronásledovalo vyčítavé: Nenajde stromeček, nedá dárky.

Nakonec dárky dal, i aktovku. Myslela jsem, že na kočárek dávno zapomněla,

psali přece v půlce listopadu. Míša zkoukla všechny rozbalené dárky a

oznámila nám: "kočárek nepřinesl, bude u babičky"

 

U babičky sice taky nebyl, ale zato tam byl vyndaný album s fotkama, obě

děti se na ně vrhli a začali prohlížet, brácha trpělivě vysvětloval kdo je

kdo, až došli k fotkám z doby kdy byl ještě jedináček. Na jedné fotce jsme

byli všichni tři a Míša se zarazila: "Kde jsem já?"

"No ty ještě nejsi"

"A kde jsem?"

"Nejsi, ještě jsi se nenarodila"

"A kde jsem?", nedala se odbít.

"Na houbách", odsekl bráška. Chvíli bylo ticho a potom se ozvalo:

"Až je nasbírám, tak tam budu"

 

To byla ovšem železná logika, na to už nešlo nic říct. Přeji vám všem

podobné úsměvné příběhy s našimi dětmi a hodně štěstí v novém roce.

 

Ing. Monika Melzerová, matka

 

JMÉNO AUTORA: Ing. Monika Melzerová

EMAIL_AUTORA: melzerova.monika@centrum.cz




Související články

Jsem velká holka - budu 2.C
Tato věta mě provázela prázdninami. Míša má Downův syndrom a je integrovaná v běžné ZŠ. Když bych měla zhodnotit první školní rok, musím říct, že to uteklo hrozně rychle. celý článek

Integrace v sídlištním gigantu
Míša chodí do školy na všechny hodiny, do školní družiny, dělá úkoly a všechno ostatní se třídou. Zatím tempu stačí, až to bude na ni moc, pojede podle individuálního vzdělávacího plánu. celý článek

Diagnóza - celková otrava Downovým syndromem
Můžeme si za to sami. Jsme líní, neschopní a nedůslední. Já stejně jako vy. Proč? Protože nejsme schopni konečně jednou provždy vyřešit problémy, které nás díky DS trápí denně. celý článek

Mýty a skutečnost
Kolem každé diagnozy existuje mnoho pověr a mylných domněnek. Podívejte se na nejrozšířenější mýty o Downově syndromu a odpovědi na ně. celý článek

Čo je Downov syndróm?
Podrobnosti o genetickém původu trizomie 21 a informace z historie této diagnózy. Materiál slovenské Spoločnosti Downovho syndrómu. celý článek