Děti s Downovým syndromem mají někdy "sloní paměť"


Již několikrát jsem psala o výchově naší Míši, nyní bych se s vámi chtěla

podělit o několik vánočních okamžiků.

 

Když začalo v obchodech předvánoční šílenství, a začali to vnímat i naše

děti, synovi je 11 a dceři ( DS ) 6 let, nachystal syn papír a vyzval

Míšu, že napíšou Ježíškovi. Začal: Milý Ježíšku, prosímtě přines mi hru

Harry Potter atd. a mojí sestře Míše, prosímtě, přines. V tu chvíli se

otočil na Míšu: "co bys chtěla?" a všichni jsme čekali, že řekne rohlík a

párek. To je její obvyklá odpověď, pokud někdo odchází a ptá se, co ti mám

přinést. A Míša se zamyslela a odpověděla: Kočárek a aktovku. To nám všem

vyrazila dech. Brácha to zapsal, a dopis dal na okno.

 

Uběhlo několik dní a Míša stála v pokoji a snažila se posunout křeslo.

Ptala jsem se, co chce s tím křeslem.

"Není místo", odpověděla.

"No dobře, a na co není místo?" ptám se.

"Na stromeček, kam dá Jěžíšek dárky?"

 

Vysvětlovala jsem, že Jěžíšek je ještě daleko a že potom místo uděláme.

Když přišel den D a my skutečně dělali místo a stromeček postavili, dala

se Míša do pláče.

 

"Co se stalo, Míšo?" ptám se.

"Nedá dárky!" plakala dál.

"A proč ne, vždyť jste nezlobili", snažila jsem se ji uklidnit.

"Nenajde stromeček", ona na to.

Přišla jsem si jako naprosto nechápavá, proč by ho neměl najít? A Míša se

snažila odstrčit křeslo a ukazovala nám: "tady patří".

Pak mi to došlo, vloni byl stromeček tam kde je nyní křeslo. Po chvíli

jsme ji přesvědčili, že když stromeček rozsvítíme, tak ho Ježíšek najde i

když stojí jinde než vloni.

 

Do večera nás pronásledovalo vyčítavé: Nenajde stromeček, nedá dárky.

Nakonec dárky dal, i aktovku. Myslela jsem, že na kočárek dávno zapomněla,

psali přece v půlce listopadu. Míša zkoukla všechny rozbalené dárky a

oznámila nám: "kočárek nepřinesl, bude u babičky"

 

U babičky sice taky nebyl, ale zato tam byl vyndaný album s fotkama, obě

děti se na ně vrhli a začali prohlížet, brácha trpělivě vysvětloval kdo je

kdo, až došli k fotkám z doby kdy byl ještě jedináček. Na jedné fotce jsme

byli všichni tři a Míša se zarazila: "Kde jsem já?"

"No ty ještě nejsi"

"A kde jsem?"

"Nejsi, ještě jsi se nenarodila"

"A kde jsem?", nedala se odbít.

"Na houbách", odsekl bráška. Chvíli bylo ticho a potom se ozvalo:

"Až je nasbírám, tak tam budu"

 

To byla ovšem železná logika, na to už nešlo nic říct. Přeji vám všem

podobné úsměvné příběhy s našimi dětmi a hodně štěstí v novém roce.

 

Ing. Monika Melzerová, matka

 

JMÉNO AUTORA: Ing. Monika Melzerová

EMAIL_AUTORA: melzerova.monika@centrum.cz

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz