Inkluze jako cesta k právu


 

Myšlenka inkluze - začlenění je nejrozvinutější na poli projektů pro osoby s postižením. Je však použitelná zrovna tak pro jiné sociální cílové skupiny. Následující text se zabývá významem inkluze pro právní přístup a navazuje na článek Směrem k právnímu přístupu.

 

Klíčové slovo

Typ služeb poskytovaných lidem s postižením závisí na pojetí postižení, na "filozofii" a také na vizi ve vztahu k tomuto postižení. Existují tři fáze v rozvoji služeb pro lidi s postižením:

 

1.      Medicínský přístup k postižení:

Byl to jediný přístup uplatňovaný až do konce 2. světové války. Postižení bylo považováno čistě za lékařský problém. Službou, kterou společnost poskytovala, byl ústav, psychiatrická léčebna izolovaná od společnosti. Osoba s postižením byla považována za pacienta, který potřebuje zejména léčbu. Klíčovým slovem byla péče, rozhodovací moc náležela lékařům.

 

2.      Rehabilitace založená na komunitě

Impulsem se v 50. letech v západní Evropě  stal zejména tlak rodičovských sdružení. Rodiče odmítali posílat své děti do ústavů. Právě v té době začala vznikat denní centra, skupinové domovy, chráněné dílny. Rozvoj těchto typů služeb znamenal podstatné zlepšení kvality života lidí s postižením. Klíčovým slovem byla rehabilitace. Rozhodovací pravomoc měl multidisciplinární tým, který vytvářel a používal individuální plán péče. Prioritou se stal rozvoj schopností a změna chování lidí s postižením. Zákroky byly zaměřeny na jedince, společnost se ještě stále příliš nezapojovala.

 

3.      Období inkluze

Začalo v západní Evropě na počátku 90. let. Je vystavěno na myšlence začlenění, která vychází z toho, že všichni lidé jsou si rovni a měli by být respektováni a ceněni, což je jedno ze základních lidských práv. Lidé s postižením jsou plnoprávnými a rovnocennými členy společnosti  a měli by tedy být plně zapojeni do struktur a systému služeb, který je k dispozici všem občanům.  Tyto služby by lidem s postižením měly být přístupné. Co to vlastně začlenění znamená? Je to nový způsob přemýšlení o tom jak, kde a s kým  mohou lidé s poškozením studovat,  pracovat a žít. Tento nový způsob myšlení vyústil v posun od fokusu na péči a léčbu k zaměření se na podporu účasti, rozvoj schopností, přizpůsobení okolí a budování vztahů. Je zjevné, že sociální prostředí nebo případné vyloučení z něho znamenají často větší překážku než postižení samo.

Výše zmíněné tři fáze jsou dále  popsány v tabulce na konci článku.

 

Bariéry

V průběhu posledních dvou dekád nastal podstatný posun v mezinárodním pojetí postižení. Tradiční přístup k ní znamenal převážně soustředění se na individuální rehabilitaci s cílem zlepšit fyzickou nebo mentální kondici jedince. Čím dál tím důrazněji ovšem nyní vychází najevo, že tradiční přístup k postižení, který zdůrazňoval individuální rehabilitaci, nijak podstatně nezměnil celkovou situaci lidí s postižením. Jedním z důvodů je, že tento způsob nebere v úvahu překážky integrace lidí s postižením vytvořené společností. Jako příklad uveďme třeba omezení fyzického přístupu k běžným zdravotnickým a vzdělávacím službám, komunikační bariéry nebo nepřijetí  společenskou většinou.

 

Radikální změna

V Mezinárodním roce lidí s postižením vyhlášeném OSN (1981) Světová zdravotnická organizace odhadla, že lékařská rehabilitace a charitativní projekty dosáhly k pouze nepatrné menšině z téměř 500 milionů postižených lidí z celého světa. Zároveň ale v celosvětovém měřítku rostl počet organizací sdružujících lidi s postižením. Jsou úspěšné v tom, že posunuly soustředění směrem ke skutečným problémům jako je popření základních lidských práv lidí s postižením. Tento radikálně nový způsob náhledu na postižení signalizoval potřebu rozdílné strategie práce s ním. Nové strategie zdůraznily právo lidí s postižením na to, aby prezentovali sami sebe a nebyli pouze prezentováni profesionály z oblasti zdravotnictví a charity. Důležitým cílem nového strategického přístupu je rovněž to, aby vlády začaly být zodpovědné za integraci potřeb lidí s postižením do hlavního proudu poskytování služeb spíše než aby toto bylo ad hoc ponecháno charitativním projektům.

 

Sebeúcta

Změna přístupu je výsledkem pilotních projektů, které poskytly důkaz, že lidé s postižením jsou schopni úspěšně žít ve společnosti, pokud  je jim poskytnuta odpovídající podpora. Studie demonstrovaly významné zlepšení adaptivního chování, kvality života, stupně samostatnosti a sebeúcty.

V té samé době, kdy se uskutečňoval posun v pojetí postižení, přijala OSN několik dokumentů, které nastolily trend pro práci s postižením. Iniciativu OSN brzy následovala Evropská unie a ostatní mezinárodní vládní organizace.

 

  

 

 

 

Inkluze znamená:

-         integrované vzdělávání, což znamená vzdělávání dětí s postižením v běžné síti škol

-         integrované zaměstnávání, což znamená nabídku pracovních míst pro lidi s postižením na volném trhu práce

-         nezávislý život

-         poskytování podpory pro lidi s postižením a pro jejich rodiny směřující k bydlení v běžných podmínkách

-         podpora učitelům, zaměstnancům, spolupracovníkům

-         povzbuzování přátelství mezi lidmi s postižením a jejich kolegy, sousedy a všemi ostatními lidmi, kteří je obklopují

-         vzdělávání společnosti tak, aby porozuměla odlišnostem a akceptovala je

 

 

 

 

Tři fáze rozvoje služeb pro lidi s postižením

Posun od ústavní péče k integraci lidí s mentálním postižením do společnosti

 

Ústřední otázka

Období reforem ústavů

Období

de-institucionalizace

Období členství v komunitě

 

Kdo je předmětem zájmu?

Pacient

Klient

Občan

 

Jaké je základní nastavení služeb?

Ústav

Skupinový domov, chráněná dílna, zvláštní školy nebo třídy

Domov jedince, celkové ekonomické prostředí, škola v sousedství

 

Jak jsou služby organizovány?

Vhodné zařízení a vybavení

Nepřetržitá možnost volby

Jedinečné uspořádání požadované každým jednotlivcem

 

Jaký je model poskytnutí služeb?

Opatrovnický/

lékařský

Vývojový/

Behaviorální

Individuální podpora

 

 

Jak se služby nazývají

Péče

Programy

Podpory

 

Jaký model plánování se užívá?

Individuální plán péče

Individuální rehabilitační plán

Plán osobní budoucnosti

 

 

Kdo kontroluje plánovací proces?

Profesionál (velmi často lékař)

Interdisciplinární tým

Jedinec

 

 

Jaký je kontext přijímání rozhodnutí?

Standardy profesionální péče

Týmový konsensus

Osobní okruh podpory

 

 

Co má největší prioritu?

Čistota, zdraví, bezpečnost

Rozvoj schopností a řízení chování

Vlastní odhodlanost a vztahy

 

Jaká jsou hlavní ohniska intervence

Kontrola nebo léčba stavu

Změna jednání

Změna okolí a přístupu

 

 

Jaké je ohnisko standardů kvality?

Profesionální praxe a standardní péče

Programové dokumenty a dosažení cíle

Kvalita života, kterou zakouší daný jedinec

 

Jak hovoří poskytovatelé o svých službách?

Společenský přesah

Založené na komunitě

Společnost

 

 

 

 

Zdroj: Mariana van Teeffelen – Inclusion as an example of focusing on rights, CNF Quarterly Journal, květen 2004, překlad Jana Chaloupková, redakčně upraveno

 

Text je shrnutím brožury De-institutionalisation - a priority for Eastern Europe (Deinstitucionalizace - priorita východní Evropy) vydané Pentru Voi Foundation, Temešvár, Rumunsko.

 
 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz