Lidé s mentální retardací a sexuální zneužívání

Sexualita

Lidé s mentální retardací a sexuální zneužívání

Co je sexuální zneužívání?

Sexuální zneužívání zahrnuje celou řadu sexuálních aktivit, které jsou na někom vynuceny. Lidé s mentální retardací často nemohou a nejsou schopni sexuálnímu zneužívání zabránit, protože nerozumí tomu, co se při něm děje, protože jsou nuceni se mu podvolit ze strachu, z potřeby být přijat tím, kdo je zneužívá, nebo proto, že jsou na této osobě závislí. Sexuální zneužívání sestává z nepatřičných a vynucených aktivit, jako například vystavení sexuálním materiálům (například pornografii), používání nepatřičných sexuálních poznámek/jazyka, nerespektování soukromí (fyzických hranic) dítěte nebo dospělého jedince (například vstoupení do koupelny nebo do místnosti, kde se někdo obléká), hlazení, exhibicionismus, orální sex nebo vynucený pohlavní styk (znásilnění).

Jak často jsou lidé s mentální retardací sexuálně zneužíváni?

Podle výzkumů zažije většina lidí s mentální retardací nějakou formu pokusu o znásilnění nebo zneužití (Sobsey a Varnhagen, 1989). Míra obětí sexuálních trestných činů je v obecné populaci alarmující, přesto většinou zůstává nepovšimnuta. Přinejmenším 20 procent žen a 5 až 10 procent mužů je každoročně zneužito ve Spojených státech. I když jsou tato čísla znepokojivě vysoká, pro lidi s mentální retardací a jinými vývojovými vadami je riziko sexuálního zneužívání dokonce ještě vyšší.

Oběti, které mají nějakou míru snížené intelektuální schopnosti, jsou nejvíce ohroženi zneužíváním (Sobsey a Doe, 1991). Více než 90 procent lidí s vývojovými vadami zažije za svůj život nějaký druh sexuálního zneužívání. Čtyřicet devět procent zažije deset nebo více nezákonných incidentů. Některé odhady předpokládají, že 39 až 68 procent dívek a 16 až 30 procent chlapců bude sexuálně zneužito před svými 18. narozeninami. Pravděpodobnost znásilnění je zdrcující: ve Spojených státech je každoročně znásilněno 15 až 19 tisíc lidí s vývojovými vadami (Sobsey, 1994).

Proč je sexuální zneužívání mezi lidmi s mentální retardací tak časté?

Lidé s mentální retardací si nemusí uvědomovat, že sexuální zneužívání je nepatřičné, neobvyklé nebo nezákonné. Proto o případech zneužívání nemusí nikdy nikomu říct. Lidé s handicapy i bez handicapů se často bojí o těchto bolestivých zážitcích mluvit otevřeně, protože riskují, že jim nebude nikdo věřit nebo že nebudou bráni vážně. Většinou nejsou zvyklí pochybovat o těch, kteří jim pomáhají a o těch, kteří o nich rozhodují. Bohužel, tito lidé s autoritou jsou také často ti, kteří se dopouští zneužívání. Mnoho speciálních vzdělávacích programů podpořilo studenty v tom, aby byli poddajní v celé řadě životních aktivit a tím nakonec zvýšilo zranitelnost dětí vůči zneužívání (Turnbull, et.al., 1994). Často si myslí, že nemají právo odmítnout zacházení, při kterém jsou sexuálně zneužíváni, a nikdo je neučí riskovat odmítnutí. Rizikové faktory spojené se sexuálním zneužíváním zahrnují sociální bezmocnost, omezenou komunikační schopnost, oslabenou schopnost úsudku, izolaci rodiny nebo napětí v rodině a životní uspořádání, které zranitelnost zvyšuje.

Jaké jsou vlivy sexuálního zneužívání?

Sexuální zneužívání způsobuje škodlivé vlivy na psychiku, tělo i chování. Lidé, kteří v raném věku zažijí dlouhodobé (chronické) zneužívání dospělým, kterého znají a kterému důvěřují, trpí vážnějším poškozením než ti, jejichž zneužívání je pácháno někým méně známým, začalo v jejich životě později a je méně časté a nenásilné (Tower, 1989). Přesto, přes všechny okolnosti, které se vztahují k sexuálnímu zneužívání (například délka doby, kdy se objevilo, osoba toho, kdo zneužívá, věk oběti), jsou všechny formy sexuálního zneužívání vážné a mohou být pro člověka velmi škodlivé, pokud zůstanou neadresované a nevyřčené.

Kdo je nejčastěji pachatelem?

Jako je tomu v případě sexuálně zneužívaných lidí bez handicapů, ti, kteří většinou zneužívají, jsou lidé, které oběť zná, jako například členové rodiny, známí, domácí ošetřovatelé, zajišťovatelé dopravy a osobní pečovatelé. Výzkumy předpokládají, že 97 až 99 procent těch, kteří zneužívají, jsou lidé, které oběť s vývojovými vadami zná a kterým důvěřuje (Baladerian, 1991).

Zatímco v 32 procentech případů byli těmi, kdo zneužívali, členové rodiny nebo známí, 44 procent mělo k oběti vztah specificky spojený s jejím handicapem (jako například domácí ošetřovatelé, zajišťovatelé dopravy a osobní pečovatelé). V tom případě přispívá systém pomoci vytvořený k tomu, aby vyhověl specializovaným potřebám pomoci lidí s mentální retardací, k riziku sexuálního zneužívání.

Jaký druh léčby nebo terapie je dostupný pro oběti sexuálního zneužívání?

Lidé s handicapy, kteří byli sexuálně zneužíváni, se většinou nedokážou „dostat přes“ své traumatické zkušenosti nebo o nich mluvit během léčby nebo terapeutického sezení. Obecně platí, že čím je vážnější handicap, tím je těžší dodatečná pomoc. To může být způsobeno předsudky, které někteří lidé stále mají o lidech s handicapy. Například je zpochybňován přínos psychoterapie pro lidi s mentální retardací, stejně jako dopad sexuálního zneužívání (jestli má zneužívání na lidi s mentální retardací stejně silný dopad jako na lidi bez handicapů).

Přesto jsou všichni lidé, kteří zažijí sexuální zneužívání, postiženi a mohou těžit z psychoterapeutických poradenských služeb, i když jsou neverbální. Děti a dospělí, kteří zakusili zneužívání, se potřebují naučit, jak a komu o tom říct. Mělo by při tom být použito mnoho cvičných technik, které učí sebeobranu, tělesnou integritu, prevenci a schopnost vypovídat. Humanitární pracovníci musí porozumět tomu, že lidé s handicapy mohou a skutečně těží z terapie.

Nalézt kvalifikovaného terapeuta může být obtížné, protože by měl být vyškolen jak v problematice zneužívání dětí tak dospělých, stejně jako v handicapech a sexualitě. Financování terapie může být opatřeno programy pro dosvědčující oběti, komunitními centry pro zdraví nebo centry pro vývojové vady.

Jak může být výskyt sexuálního zneužívání lidí s mentální retardací omezen?

Společnost teprve pomalu přiznává, že sexuální zneužívání lidí s mentální retardací není jen možné, ale že se skutečně děje (Baladerian, 1992).

Prvním krokem v omezování výskytu sexuálního zneužívání je rozpoznání velikosti tohoto problému a postavení se nepříjemné pravdě, že lidé s mentální retardací a jinými vývojovými vadami jsou zranitelnějšími oběťmi sexuálního zneužívání než lidé bez handicapů.

Ti, kteří zneužívají, většinou zneužijí až 70 lidí, než jsou vůbec chyceni. Bez výpovědí by neexistovala obžaloba pro provinilce nebo léčba pro oběti. Nedostatečné hlášení případů sexuálního zneužívání týkajícího se lidí s handicapy bylo v minulosti, a v současnosti stále zůstává, hlavní překážkou v prevenci sexuálního zneužívání. Jen tři procenta případů zneužívání lidí s vývojovými vadami budou vůbec někdy oznámena (Valentin-Hein & Schwartz, 1995). Tak málo lidí prozradí sexuální zneužívání z mnoha pochopitelných důvodů. Přesto, takové neprozrazení podporuje podmínky vhodné pro další zneužívání.

Počet oznámení může být zvýšen vzděláváním lidí s handicapy a těch, kdo pro ně zajišťují pomoc, vylepšením vyšetřování a prokuratury, vytvářením bezpečného prostředí, které obětem dovolí prozradit, co se stalo, nakonec je třeba pro zvýšení bezpečnosti změnit postupy zaměstnavatelů. Například by se měla rutině kontrolovat minulost zaměstnanců; zaměstnanci s kriminální minulostí by měli být nahlášeni policii, spíše než vyhozeni pro podezření ze zneužívání. Jinak bude více než pravděpodobné, že ten, kdo zneužívá, bude pokračovat ve zneužívání v budoucím zaměstnání.

Reference

Baladerian, N. (1991). Sexual abuse of people with developmental disabilities. Sexuality and Disability, 9(4), 323-335.

Baladerian, N. (1992). Interviewing skills to use with abuse victims who have developmental disabilities. Washington, D.C.: National Aging Resource Center on Elder Abuse.

Sobsey, D. (1994). Violence and abuse in the lives of people with disabilities: The end of silent acceptance? Baltimore: Paul H. Brookes Publishing Co

Sobsey, D. & Doe, T. (1991). Patterns of sexual abuse and assault. Sexuality and Disability, 9 (3), 243-259.

Sobsey, D. & Varnhagen, C. (1989). Sexual abuse and exploitation of people with disabilities: Toward prevention and treatment. In M. Csapo and L. Gougen (Eds.) Special Education Across Canada (pp.199-218). Vancouver: Vancouver Centre for Human Developmental and Research.

Tower, C. (1989). Understanding child abuse and neglect. Boston: Allyn and Bacon.

Turnbull, H., Buchele-Ash, A., & Mitchell, L (1994). Abuse and neglect of children with disabilities: A policy analysis. Lawrence, Kansas: Beach Center on Families and Disability, The University of Kansas.

Valenti-Hein, D. & Schwartz, L. (1995). The sexual abuse interview for those with developmental disabilities. James Stanfield Company. Santa Barbara: California.

Dobromysl.cz, 2002 – překlad Martina Jakubův, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States




Související články

Předčasná puberta u dívek
Předčasná puberta je z hlediska dalšího vývoje a osudu dítěte velmi závažnou poruchou a přináší mnoho problémů i ve sféře psychické a sociální. celý článek

Sexualita lidí s MP
Možnost najít si partnera, uzavřít s ním manželství a založit s ním rodinu patří mezi základní lidská práva. Mnohým osobám s mentálním postižením je odpírané. celý článek

O antikoncepci, masturbaci a zneužívání
Jak mluvit s dětmi o těchto někdy citlivých tématech, jak u nich pěstovat otevřenost a zároveň zodpovědnost za své činy, a jak vzdělávat sebe sama. celý článek

Mluvme o sexualitě
Jako rodiče dítěte se specifickými potřebami se pravděpodobně v některém období jeho života budete zabývat jeho sexualitou. A jak na to? celý článek