DMO léčba

Ostatní diagnozy

Léčba dětí postižených dětskou mozkovou obrnou je velmi složitý proces, který má mnoho složek. Jde o dlouhodobou léčbu, která většinou netrvá dny, ani týdny, ani měsíce. Dá se říci, že dítě s DMO by se mělo léčit stále, až do dospělosti a svým způsobem vlastně celý život. Každé, i malé zlepšení je vykoupeno zpravidla velkou námahou a trpělivostí rehabilitačního pracovníka nebo rodičů dítěte. Dětská mozková obrna je onemocnění neprogresivní, během života se nezhoršuje. Zůstává porucha určité části mozku a tato porucha se ani nezhoršuje, ani se nešíří do dalších oblastí mozku. Avšak během života může přece jen dojít k určitému vývoji změn, zvláště v končetinách, většinou v souvislosti s tím, jak dozrává nervová soustava a jak se vyvíjí celý organismus dítěte. Proto je potřeba provádět zejména léčebnou rehabilitaci skutečně vytrvale a dlouhodobě (Stehlík a kol., 1977).

V současnosti se používá několik způsobů léčení. Jsou to léčebná tělesná výchova, léčba prací a hrou, fyzikální léčba, výchovná rehabilitace, medikamentózní léčba a transplantace hypofýzy, logopedická léčba, léčba a kompenzace smyslových poruch, chirurgická, ortopedická a neurologická léčba, používání různých technických pomůcek a pracovní a sociální rehabilitace (Stehlík a kol., 1977). V následující části bych se chtěla o některých zmínit podrobněji.

 

Léčebná tělesná výchova

Léčebná tělesná výchova je součástí léčebné rehabilitace, která je zahrnuta pod širší pojem rehabilitace. Léčebná tělesná výchova neboli pohybová léčba je ta část rehabilitace, kterou známe pod názvem „cvičení“. Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) představuje rehabilitace soubor opatření, jež mají za cíl zajistit co možná nejrychlejší zařazení do společnosti člověka, který je postižen buď vrozenou vadou nebo nemocí či úrazem. Rehabilitace v sobě zahrnuje léčebnou, pracovní, výchovnou a sociální formu rehabilitace. Do celého rehabilitačního procesu se zapojuje mnoho složek společnosti, jež se snaží o co nejlepší integraci postiženého do společnosti ostatních lidí a do zaměstnání (Stehlík a kol., 1977).

Léčebná rehabilitace si klade za úkol zlepšit co možná nejlépe a co možná nejrychleji celkový zdravotní stav postiženého člověka, zejména jeho pohybové funkce. U dítěte postiženého DMO je tato část rehabilitace velice důležitá, a to hlavně v útlém věku, protože v této době je možno pomocí léčebné rehabilitace dosáhnout největších úspěchů. Čím je dítě starší, tím jsou efekty léčebné rehabilitace menší (Stehlík a kol., 1977).

 

Práce a hra

Léčba prací a hrou je velmi důležitou složkou léčebné rehabilitace, jejímž cílem je zlepšit zejména hybnost horních končetin, naučit dítě určitým pohybům, které bude moci využít v běžném všedním životě, a současně u větších dětí procvičovat i určitá pohybová schémata, která by se mohla eventuálně využít i v budoucím zaměstnání dítěte. Zatímco při léčebné tělesné výchově u ruky se terapeut zaměřuje na celkové pohyby končetiny, vycházející z ramenního kloubu, při léčbě prací se soustřeďuje na jemné pohyby ruky a prstů a na obratnost. Snaží se nacvičit co nejlepší způsob úchopu předmětů různé velikosti a manipulaci s různými předměty. Při postižení obou končetin je důležité vědět, která horní končetina bude mít při všech činnostech funkci vedoucí a která bude mít funkci pomocné končetiny. Nemá smysl snažit se cvičením o to, aby se více postižená ruka dostala na úroveň méně postižené. Je lepší se zaměřit na zlepšování obratnosti méně postižené, to je vedoucí ruky (Stehlík a kol., 1977).

U dětské mozkové obrny bývá velmi často postižena i citlivost. Předpokladem pro zlepšení hybnosti a obratnosti horní končetiny je zlepšení citlivosti. Pomocí různých her učí terapeut dítě rozeznávat tvary předmětů, učí ho rozlišovat tvrdé a měkké, drsné a hladké, teplé a studené atd. a celkově se snaží o zlepšení vnímání prostoru, uvědomování si prostorového rozložení vlastního těla dítěte a jeho částí. Důležité je také zaměřit se na to, aby se dítě dokázalo samo obsloužit, samo se svlékat a oblékat. Protože dětem s dětskou mozkovou obrnou činí potíže prostorová představivost i představa vlastního tělesného schématu, je vhodné učit je nejdříve oblékat a svlékat panenku a pak teprve přistoupit k oblékání vlastního těla. Terapeut se také zaměřuje na úkony vyžadující zapojení jemné motoriky, jako je např. zapínání knoflíků a šněrování tkaniček. Také tyto dovednosti si může dítě zlepšovat na různých pomůckách.

Při léčbě prací a hrou je důležité vymýšlet stále nové způsoby, jak udělat pro děti cvičení co nejzajímavější. Důležitou funkci tu má hračka. Pomocí hračky je možno zlepšovat obratnost dítěte, díky ní můžeme dítě vyprovokovat k některým aktivním pohybům, dítě slabě spolupracující může být stimulováno právě hračkou (Stehlík a kol., 1977).

 

Medikamentózní léčba

V současné době neexistuje žádný lék, který by dětskou mozkovou obrnu vyléčil. Přesto je někdy vhodné určité léky užívat. Doktor Stehlík (1977) uvádí toto dělení léků:

a)léky, které snižují svalové napětí – jejich nevýhodou je, že ovlivňují napětí všech svalových skupin, zatímco pro léčbu je výhodnější ovlivnit jen určité svalové skupiny, kde je svalové napětí skutečně zvýšeno. Proto se někdy užívá místní aplikace některých chemických látek do určitého svalu ve formě obstřiků.

b)léky, které zlepšují psychický stav dítěte – tyto léky nezlepšují intelekt dítěte, upravují spíše vztah dítěte k okolí, tj. mohou zbavit strachu, úzkosti, zlepšit jeho spolupráci s terapeuty nebo zlepšit jeho pozornost.

c)protizáchvatové léky – tyto léky se předepisují dětem trpícím současně epileptickými záchvaty.

d)léky, které zlepšují látkovou výměnu v mozku – jedná se o různé vitamíny, hlavně vitamíny skupiny B a E.

 

Ortopedická léčba

Ortopedie má za úkol předcházet, popřípadě napravovat chorobné změny na jednotlivých částech pohybového ústrojí. Ortopedická léčba u pacientů s DMO je úzce spjata s léčbou rehabilitační.

Konzervativní léčba zahrnuje různé pomůcky, které mohou sloužit ke korekci existujících deformit pohybového ústrojí, popřípadě ke zlepšení funkce postižené části těla. Jde většinou o snahu zabránit vzniku trvalých deformit na kostech a kloubech, k nimž by mohlo během růstu dojít, nebo použitím ortopedické pomůcky zlepšit funkci končetiny a tím přispět k lepšímu účinku léčby rehabilitační. Mezi tyto pomůcky patří např. speciálně upravená obuv, zvýšené podrážky, ortopedické vložky, snímací dlahy, hole, berle a jiné.

Operativní léčba se snaží o zlepšení postavení částí končetiny a přispět i ke zlepšení její funkce. Přistupuje se k ní většinou tehdy, jestliže již není možno ovlivnit celkový stav podstatněji ani léčebnou tělesnou výchovou, léky, či jinými méně radikálními způsoby, a přitom je reálná naděje, že operace následovaná léčebnou rehabilitací bude znamenat podstatné zlepšení stavu dítěte. Operace se provádí na šlachách, svalech, kloubech, kostech a eventuálně i periferních nervech, nebo také na centrálním nervovém systému, tj. na mozku nebo míše. Vhodnost operace je přitom třeba vždy pečlivě zvážit. Nelze od ní očekávat zásadní a trvalé zlepšení stavu. Musí ji předcházet intenzivní a odborná léčba rehabilitační. Rehabilitace je také velice důležitá po sejmutí sádrového obvazu a následné pooperační léčbě (Stehlík a kol., 1977).

 

Zdroj: K. Novotná - Dětská mozková obrna v návaznosti na dlouhodobý případ (absolventská práce) http://www.mujweb.cz/zdravi/dmob/Absolventska%20prace.doc

 




Související články

Středisko ucelené rehabilitace při DMO
otevřelo v červenci 2006 a nabízí mmj. job klub, volnočasové aktivity, poradenství, léčebnou rehabilitaci atd. celý článek

Magnetoterapie - šance pro děti s DMO
Podle studií přináší tato terapie zlepšení biorytmů bdění a spánku, má nesporný efekt na náladu dítěte a výrazně také zlepšuje psychomotorický vývoj. celý článek