O současném kavárenském boomu


 Otevřené – chráněné kavárny rostou v Čechách, na Moravě a Slezsku jako houby po dešti. Letos proběhlo již třetí setkání provozovatelů těchto kaváren a my jsme položili pár otázek spoluzakladatelkám této tradice – Milušce Zvonařové ze zlínské Slunečnice a Livii Didičové z pražské Vesmírny.

 

O čem jsou tato setkávání a co Vám přináší?

L: O kontaktu, o navazování vztahů, o pocitu sounáležitosti, o sdílení,o výměně zkušeností a know-how, o pocitu, že to, co děláme každý na svém místě má ozvěnu na místech jiných. Přináší to pocit smyslu a velký prostor pro sebereflexi, zpětnou vazbu a pro hledání a nacházení odpovědí na otázky jak a proč dál. A někdy taky o pocitu, že řešíme podobné problémy a že je asi budeme řešit i nadále, protože ani dalších 17 kaváren na to odpověď zatím nenašlo…

M: Hledali jsme zařízení podobného typu se stejnými problémy. Šlo nám o společné pojmenování a řešení našich úskalí a problémů. A setkávání velmi napomáhají: setkáváme se se stejnými problémy a navzájem si je pomáháme řešit. Každý je v něčem lepší - od koho se můžeme učit, nebo pomůžeme radou, nápadem těm, co začínají, nebo se jim nedaří. Společně máme i větší možnost ovlivňovat sociální politiku.

 

Kolik kaváren v současnosti funguje?

L: Já jsem napočítala 16 zařízení podobného kavárenského typu v ČR a jedna je na Slovensku. Dalších 9 se v různých městech České republiky bude otvírat

 

Dá se nějak charakterizovat míra jejich otevřenosti a klientela?

L: V ČR pracují s lidmi s mentálním postižením 4 kavárny, 11 je pro lidi s duševním onemocněním, resp. s psychiatrickou diagnózou. Více než polovina kaváren má status polochráněného prostředí a nabízí svoji službu na určitou dobu s cílem připravit lidi s postižením na přechod do nechráněného pracovního prostředí. Některé spolupracují, nebo jsou propojené se službou podporovaného zaměstnávání, která přechod uživatelům usnadňuje. Méně integrační charakter mají asi 4 kavárny – fungují jako chráněné dílny. Ve 2 případech se nejedná o pracovní rehabilitaci, ale o tzv. sociální firmu a o podporované zaměstnávání.

M: Všechny které známe jsou otevřeny široké klientele. Téměř všechny jsou terapeutickými dílnami. Na volný trh práce - snad jen Praha, u nás je to problém. Bojíme se naše vyučené "děti" poslat do té falešné džungle darebáků a zlodějů...

 

Před pár lety by se tyto kavárny daly spočítat na prstech jedné ruky. Co je za tím boomem?

M: Nevím, nechápu. Sama bych chtěla znát odpověď. Já jsem svou kavárnu Slunečnici vymyslela v roce 2000 jako chráněnou dílnu proto, aby lidé s mentálním postižením byli mezi zdravými a věřila jsem, že práci - obsluhu, sbírání nádobí, jednoduchou nabídku - zvládnou. Také proto,že jsem měla kolem sebe tým lidí, který mě v mé vizi podporoval.Tenkrát jsem o žádné jiné kavárně nevěděla.

L: Na posledním setkání kaváren byla spousta těch, co přišli načerpat nápady a know-how pro otevření kavárny. Možná tím, že pár projektů funguje už pár let a zdá se, že časem neztrácejí, ale naopak získávají na kvalitě poskytovaných služeb a taky na oblíbenosti mezi veřejností a mezi lidmi s postižením, ukazují cestu ostatním organizacím. Otázka pracovní integrace lidí s postižením je v posledních letech jednou z hlavních oblastí společenské diskuze v sociální sféře.

 

Vysledovali jste nějaké společné problémy v provozu či při poskytování služeb?

M: Ano - hlavně finanční. A nepochopení naší práce od krajských úředníků a zastupitelů...

L: Co se týče provozu, tak je společných problémů několik. Například zátěž pomáhajících pracovníků, kteří individuálně vedou uživate a uživatelky přímo za plného provozu kavárny. Kavárny, které poskytují danou službu už pár let, řeší např. metodické problémy: jak vybírat uživatele a uživatelky do programu, ale taky jak hodnotit jejich pracovní potenciál nebo efektivitu poskytované služby. Někdy je problémem vztah, přerozdělení kompetencí mezi týmem kavárny a organizací, která projekt zastřešuje.

 

Jsou vaše podniky výdělečné?

M: Přála bych to všem, ale kavárna bez jídla a v našich cenách nemůže být výdělečná. O to by mělo jít až na druhém místě. Ale pro některé poslance,úředníky a zastupitele mluvím cizím jazykem.

L: Vím o jedné, která ze svého výdělku částečně dotuje další dvě služby dané organizace. Kromě jiného tomu pomohlo umístění kavárny. Kavárna je v parku, kde tráví spousta lidí - starých, mladých, s dětmi, se psy... - hlavně v létě celé dny. Ostatní kavárny na sebe nevydělají ani z poloviny. Všechny potřebují finanční podporu z grantů nebo od sponzorů.

 

A proč jsou tyto kavárny tak populární?

L: Možná je za tím to, že kavárna jako taková je otevřeným prostorem, kterým během dne proudí spousta různých lidí a to umožňuje přirozenou integraci lidí s postižením a bez, na rozdíl od izolovaného prostředí chráněných dílen. Být číšníkem nebo číšnicí je navíc dnes pro mladé lidi s postižením i bez zajímavou a lákavou možností, jak si vydělat a zároveň poznat lidi. V případě lidí s duševním onemocněním, je to často práce, kterou si najdou a kterou chtějí dělat i po skončení programu. U lidí s mentálním postižením je to relativně rychlý a přirozený způsob, jak vyjít z izolovaného prostředí speciálních škol, domova, ústavů nebo chráněných dílen, jak získat nové kontakty, sebedůvěru a nesedět doma sám/a. Kavárna jako zařízení tedy výborně kloubí přirozený integrační prostor s moderní a lákavou pracovní příležitostí.

M: A je zde jiná obsluha - tito lidé jsou milí. Myslím si, že v těchto kavárnách vyzařuje pohodu "z první republiky". Klid - ne honba za penězi a tržbou. I když ty peníze potřebujeme víc než ostatní.

L: Pro návštěvníky kavárny je podle mně důležité, aby se cítili v kavárně dobře a příjemně. Nemyslím si, že by se sem vraceli tak často, kdyby to dělali jenom z nějaké solidarity, či „sociálního cítění“ s lidmi s postižením. Cílovou skupinou hostů v těch nejnavštěvovanějších kavárnách jsou mladí lidé. Nejsou to kavárny s vážnou intelektuální jemně ponurou atmosférou, ani kavárničky s rakvičkou se šlehačkou na nedělní odpoledne, většinou jsou to prostě otevřená místa k posezení za jakýmkoli účelem, s dobrým pitím a jídlem. No a na to, jak ten prostor udělat příjemným, má každá z kaváren svoje vlastní „know-how“…

 

Díky moc za odpovědi!

vl, červenec 2005

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz