Vždycky může být ještě hůř!

Vaše příběhy

 A to je pravda. Vždycky může být ještě hůř. Když jsem ztratila svého syna Alexe, říkala jsem si: „Hůř už být nemůže,“ a potom bylo. O šest měsíců později jsem potratila. Myslela jsem si, že tohle už je vážně můj konec, ale mělo být ještě hůř. Byla jsem šťastná, že se můj Nicky narodil živý, ale péče o něj mi málem přivodila nervový kolaps. Zbývalo… jen takhle málo… a všechno jsem vzdala. Pak přišel rozvod… Několik let potom jsem nebyla sama sebou. Často jsem uvažovala o sebevraždě, ale nemohla jsem svým rodičům způsobit stejnou bolest, jakou jsem prožívala já, když jsem ztratila svého syna. Může vůbec být ještě hůř?

Nakonec se díkybohu vše začalo vylepšovat. Nickyho stav se sice nikdy nezlepšil, ale alespoň se stabilizoval. Vdala jsem se za báječného muže a narodil se nám zdravý chlapeček. Pořád si připomínám, že, ať se vše zdá jakkoli beznadějné, vždycky může být ještě hůř. A my se musíme snažit na všem špatném najít něco pozitivního a nevzdávat se. Vše se nakonec může zlepšit a také zlepší.

Nedávno jsem si četla klinický obraz jednoho dítěte, které je stejně nemocné jako můj syn, a bylo mi ho líto, protože můj syn je na tom o mnoho lépe. A uvědomila jsem si, že by mohlo být hůř. Vidím a slyším o utrpení lidí v jihovýchodní Asii následkem tsunami a jsem vděčná, že nežiji blízko moře, které by mohlo spolknout můj dům a zabít mou rodinu. Co se tady pokouším říct je, že to staré rčení je pravdivé… spočítejte si všechny své dary, které jste dostali… a jakkoli se vše zdá nyní černé, mohlo by být ještě hůř. A vždy je někde někdo, kdo je na tom podstatně hůř než vy. A vy jste na tom s největší pravděpodobností o mnoho lépe, než mnozí jiní.

Kéž bych toto mohla říct všem mladým na světě, kteří vidí sebevraždu jako své jediné východisko, protože jejich život je tak hrozný, že smrt je tou lepší variantou.

Kéž bych to mohla říct všem truchlícím matkám, které by daly svůj život za to, aby mohly být se svým dítětem.

Kéž bych toto mohla říct všem, kdo si myslí, že je pronásleduje neštěstí, nebo že jsou za něco trestáni. Často jsem se tak sama cítila a co je horší, kvůli ostatním jsem se cítila neschopná mít další dítě, jako by nade mnou viselo prokletí ohledně rození dětí.

Dneska už to vše vidím jenom jako smůlu. Naprosto špatná karma. Mnoho jsem se naučila

a stále se ještě učím, jdu dál a snažím se učit od druhým a aby se i oni učili ode mě.

Pamatujte si, vždycky může být ještě hůř!

 

Autor: Silvia Lawniczak

Zdroj: Special Mommy Chronicles, http://www.sleepingangel.com /smc.htm, publikováno s laskavým svolením autorky, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Markéta Krajníková




Související články

Proč potřebujeme znát správnou diagnózu?
Hned po porodu lékaři zjistili, že můj syn není v pořádku, bohužel nevěděli přesně, co mu je. Domnívali se, že se jedná o nějaký druh infekce... celý článek

Jak to zvládat...
Pamatujete si na Forresta Gumpa? Neustále měl na paměti, co říkala jeho máma, a část jeho úspěchu spočívala právě v podpoře a povzbuzení, které od ní dostával. celý článek

Hlavu vzhůru!
Jsou dny, kdy je člověk tak zoufalý a zničený, že nevidí jedinou jiskřičku naděje, která by mu dopomohla k pohodě... celý článek

Překvapení
Všechny děti s postižením mají nějakou kompenzaci, něco, v čem vynikají, i když je to třeba zdánlivě nevýznamná schopnost milovat. Hledejme tyto dary a važme si jich! celý článek

Hlavně zvolit ten správný přístup
Pokud si budeme myslet, že život je tragédie, protože máme dítě s postižením, pak i ono bude svůj život považovat za tragédii. celý článek

Naše dokonalé děti
Najdou se lidé, kteří říkají, že mé dítě je hendikepované… Já si myslím, že je dokonalé! celý článek