Mýty a realita...


Mýtus: …člověk s postižením není schopen pracovat samostatně…

Realita: …člověk s postižením je s přiměřenou podporou schopen samostatně pracovat…

 

Obrať obličej ke slunci a stíny budou padat za tebe.

Indonéské přísloví

 

Narodil jsem se před 22 lety v Praze a bydlím tady pořád, s rodiči a starším bratrem, tomu je dvacet osm. Moje máma má částečný invalidní důchod, a tak doma hodně pomáhám – umím uvařit, nakupuji, umývám nádobí, ale to mě moc nebaví, a starám se o psy, ty venčím a dávám jim najíst, taky si s nimi hraju. Mám tři fenky, takové oříšky, jednu jsem našel na zahradě pohozenou v igelitové tašce, tak jsem se jí ujal. Když má člověk tolik zvířat, není jednoduché třeba někam odjet a dát je na hlídání někomu jinému, ale mám je moc rád a nevadí mi to.

 Do školy jsem chodil do zvláštní, pak jsem se učil všechno možné tři roky v praktické škole – hlavně vařit a taky šít. Po škole jsem si hledal práci, ale žádná nebyla, tak jsem musel zůstat nějaký čas doma, na podpoře, ale staral jsem se o psy a pomáhal mámě, tak mi den docela utekl.

Jednou mi moje paní doktorka, ke které chodím, říkala, že viděla inzerát v novinách. Psali tam, že se rekonstruuje kavárna Ve Smečkách a že hledají brigádníky. Tak jsem tady pomáhal, a když se to dostavělo a otevřelo, nastoupil jsem sem do práce. Učil jsem se obsluhovat a taky všechny ty věci za barem a v kuchyni – freshe, saláty, připravit čaje a kávu. Jídelníček a nápojový lístek máme pěkně dlouhý, tak to nebyla žádná legrace. Taky jsem se musel naučit to všechno roznést hostům a nepoplést objednávky. Musím přiznat, že protivné je ranní vstávání, když mám službu, a nebaví mě úklid, ale chápu, že udělat se to musí. Učíme se taky peníze, které si tady vyděláme, nerozházet a zacházet s nimi rozumně. Já vždycky, když mám výplatu, sem pozvu mamku a pořádně ji pohostím, ale jinak si šetřím a koupil jsem si mobil.

Když mám volno, jezdím na natáčení na Barrandov. Už jsem byl v různých pořadech – Natočto, Doremi, Hogo Fogo, Zlatíčka… Já jsem tam jako divák a fandím soutěžícím. Že bude nějaké natáčení, to zjistím přes časopis Ano, ten odebírám, a pak jen kouknu na kalendář a když mám čas, tak tam jedu. Ty pořady si natáčím na video a už jsem byl párkrát v záběru.

Ve Vesmírně budu pomalu končit, už si o tom s Livií, co je tady naše terapeutka, povídáme. Budu pak v „tranzitu“ a budu si hledat práci, a přál bych si, aby se povedlo, že budu zase mezi lidmi.

 

Zdroj: Diář Máme otevřeno? o.s., zaznamenáno v kavárně Vesmírna, červen 2004.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz