Jsem dítě


Jsem dítě, které neumí mluvit. Vidím ti na očích, že mě často lituješ. Jsi zvědavý, nakolik si to uvědomuji. To také vidím. Vnímám toho hodně... tvé štěstí, smutek,úzkost; vnímám, když jsi trpělivý nebo naopak netrpělivý, kdy jsi plný lásky a touhy, ale také když něco děláš jenom tak z povinnosti vůči mně. Žasnu nad tvými frustracemi a nad tím, jak si myslíš, že ty moje jsou mnohem větší, protože se nemohu vyjádřit a neumím formulovat své potřeby tak, jak to umíš ty.

Nemůžeš porozumět mé izolaci. Neobdaruji tě chytrou konverzací, vtipnými poznámkami, kterým by ses zasmál a mohl je dávat dál. Neodpovídám na tvé každodenní otázky, nereaguji, když se staráš, jak mi je, když se mnou sdílíš mé potřeby. Nedočkáš se ode mne odezvy na své komentáře k okolnímu světu. Neodměňuji tě tak, jak je to v životě běžné... nemůžeš být pyšný na mé pokroky; nejsem schopen poskytnout ti takové porozumění, na jaké jsi zvyklý.

To, co ti dávám, má mnohem větší cenu... jsou to totiž příležitosti. Příležitost, aby objevil hloubku svého charakteru, nikoli mého. Můžeš poznávat hloubku své lásky, oddanosti, trpělivosti, svých schopností. Dávám ti příležitost, abys prozkoumal svou duši do větší hloubky, než sis kdy uměl představit. Se mnou se dostáváš mnohem dál, než kam by ses kdy dostal sám, se mnou je tvá práce mnohem náročnější, se mnou hledáš odpovědi na otázky, které možná odpověď ani nemají. Jsem dítě, které nemluví.

Jsem dítě, které nechodí. Vypadá to tak, že mě okolní svět míjí. V mých očích vidíš touhu zvednout se z křesla, běžet a hrát si jako ostatní děti. Ty tolik věcí považuješ za samozřejmé. Chci hračky, které jsou na polici. Potřebuji jít do koupelny. Ach jo, zase mi upadla vidlička. V tom všem jsem na tobě závislý. Mám pro tebe dárek – se mnou si mnohem víc uvědomíš, jak velké štěstí máš. Už víš, co to znamená mít zdravá záda a nohy, co to je být soběstačný. Občas to vypadá, že si mě lidé nevšímají; já si jich ale všimnu vždycky. Nezávidím ji, jen bych rád měl to co oni. Chtěl bych si stoupnout, jen tak dát jednu nohu před druhou, být nezávislý. Daruji ti to, že si takových věcí můžeš být vědom. Jsem dítě, které nechodí.

Jsem dítě, které je duševně zaostalé. Kdybys mě posuzoval podle běžných měřítek tohoto světa, tak bys řekl, že se učím hodně pomalu. To, co já dobře znám, je nekonečná radost z prostých věcí. Na rozdíl od tebe nejsem vázán spory a sváry, které s sebou přináší komplikovanější zivot. Jako dárek ti dávám záruku, že se můžeš radovat z věcí stejně jako dítě. Dávám ti najevo, jak moc pro mne znamenají tvé objímající ruce, mým dárkem pro tebe je láska. Dávám ti dar jednoduchosti. Jsem dítě, které je duševně zaostalé.

Jsem dítě s postižením. A jsem tvůj učitel, pokud mi to dovolíš. Naučím tě, co je v životě skutečně důležité. Dám ti bezpodmínečnou lásku a naučím tě, jak se dává. Daruji ti svou bezmeznou důvěru, závislost na tobě. Učím tě, jak vzácný a drahocenný je život, učím tě, abys věci kolem sebe nebral jako samozřejmost. Učím tě zapomínat na vlastní potřeby a touhy a sny. Učím tě dávat. Ale ze všeho nejvíc tě učím naději a víře. Jsem dítě s postižením.

 

Zdroj: neznámý autor, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad z angličtiny Jana Chaloupková, redakce Dagmar Brejlová

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz