(Za)integrace

Základní info

Na výcviku osobních asistentů pro lidi s mentálním postižením často probíráme otázku motivace jeho účastníků a toho, čím by budoucí osobní asistenti poměřovali úspěch svojí práce. Na posledním výcvikovém setkání mě zaujala odpověď slečny, která zvučným a rozhodným hlasem prohlásila, že naším úspěchem přeci je, pokud „klienta někam zaintegrujeme“. Použitý termín „zaintegrace“ ve mě tehdy vzbudil nejprve lehký úsměv na tváři a záhy i rozpačitost a obavy. Začal jsem si představovat, jaké by to asi bylo a jak bych se cítil, kdyby se mě někdo snažil někam „zaintegrovat“ podle svého uvážení a podle své vlastní vůle, aniž by bral v potaz o co vlastně stojím já sám a jestli si to vůbec přeji. Představa, že bych byl „zaintegrovaným klientem“, kterého někdo na základě svého uvážení (nebo uvážení rodičů) o tom, co je pro mě prospěšné, přesazuje z prostředí do prostředí mě děsila.

Myslím, že měřítka úspěchu naší práce je nutno reflektovat a zkusím jim věnovat následující krátkou úvahu. Měřit úspěch integrace počtem „zaintegrovaných klientů“ na různých institucích (školy, kroužky, pracoviště...) je z hlediska statistiky bezvadné a pohodlné. Pokud máme v ruce počty a procenta lidí, které jsme „zaintegrovali“ máme argument pro sponzory, donátory nebo hodnotitele našich projektů. Naše sebevědomí by mohlo růst přímoúměrně počtu „zaintegrovaných klientů“ a nepřímoúměrně finančním nákladům, které jsme za to vynaložili. Jinými slovy bychom byli tím lepší čím víc našich klientů někam „zaintegrujeme“ za co nejnižší finanční náklady. Mohlo by nám být i docela hej ... pokud ... pokud bychom se nezačali ptát. Třeba - Kolik z našich klientů je opravdu spokojených? Jak vůbec poznáme že spokojení jsou? Kolika z nich jsme umožnili, aby se realizovali podle svých představ? Kolik z nich samotných o naši práci opravdu stálo? Pro kolik z nich mají důsledky naší společné práce skutečný smysl? Atd. atd. Ve chvíli, kdy si začneme pokládat podobné otázky, zjistíme, že čísel bychom potřebovali mnohem více a mnohdy by nám samotná čísla k vyjádření úspěchu ani nestačila.

V čem by tedy mělo být měřítko úspěchu našeho úsilí o integraci lidí s mentálním postižením? Nemyslím si, že úspěch integrace leží v pouhém umístění člověka s mentálním postižením do určité instituce („zaintegrování“) a vyřešení technických a administrativních záležitostí. Člověk, který opustí prostředí, ve kterém byl izolován a přichází do společenství a komunit ostatních lidí nemusí nutně ze své izolace vystoupit. Například dítě s mentálním postižením, které by se svými spolužáky v běžné základní škole nedokázalo něco sdílet, povyprávět si nebo si zahrát nějakou hru, by mohlo být izolováno od ostatních dětí podobně, jako kdyby bylo zbaveno školní docházky a zůstávalo doma nebo v ústavu.

Podstatou integrace by podle mého názoru nemělo být pouhé začleňování člověka do institucí samotných, ale smysluplné začleňování člověka mezi ostatní lidi, které může být obohacující pro obě strany. Jako jedno z nejdůležitějších kritérií úspěchu integračního úsilí vidím, do jaké míry dokáže člověku s postižením vytvořit podmínky k uspokojování jeho základních lidských potřeb (biologických, sociálních i růstových) a umožnit jeho celkovou seberealizaci. Úspěšnost integrace pak není posuzována podle místa či instituce, do které se jedinec začlenil, ale podle osobního přínosu, které takové začlenění přináší jemu samotnému a lidem v jeho okolí.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.




Související články

Úvahy kolem integrace
Integrace je slovo, které skloňují v posledních letech asi všichni zainteresovaní – učitelé, rodiče, úřady, ministerstva. Otázkou je, co ta integrace vlastně je a jak navíc vypadá v praxi. celý článek

O paradoxech moci
V běžné hovorové řeči často mluvíme o moci. Hovoříme o lidech, kteří ovládají a o lidech, kteří jsou sami ovládáni. Mnohdy nám také vyletí z úst, že něco „není v naší moci“. Není však představa jednostranné moci také částečně naší iluzí? celý článek

Podpora a systemický přístup
Naše zkušenosti ukazují, že lidé s mentálním postižením nedělají mnoho běžných věcí nikoliv proto, že by je nedokázali, ale kvůli tomu, že jejich okolí je přesvědčeno o tom, že danou věc nikdy nemohou dokázat... celý článek

O postojích zaměstnavatelů
Řada výzkumů prokázala, že negativní postoje zaměstnavatelů k lidem s postižením jsou v úzké souvislosti s jejich vysokou mírou nezaměstnanosti.. celý článek

O klasifikaci mentální retardace
Pokusme se lidi s mentální retardací třídit a klasifikovat raději podle míry podpory, kterou potřebují k tomu, aby mohli žít v běžném prostředí. celý článek

O sexuálním zneužívání
Rodiče, kteří své děti s mentálním postižením před sexualitou „chrání“, tak zároveň přispívají k větší zranitelnosti svých dětí. celý článek

O riziku a riskování
Když přemýšlím nad tím, proč řada schopných lidí s mentální retardací nevyužívá svůj potenciál naplno, často docházím k závěru, že jim není umožněno riskovat. celý článek

O síle slova a mentálním postižení
Často se hovoří o „mentálně postižených“ což naznačuje, že kromě této škatulky ještě existují lidé „mentálně nepostižení“, tedy takzvaně „normální“. celý článek