Sexuální výchova

Sexualita

„Když slyším sexualita, odjišťuji revolver“, napsal nedávno jeden televizní divák a parodoval tak možná nechtěně nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse. Pokud to uvede anonymní dopis, je možno nad tím pokrčit rameny. Horší by bylo, kdyby se takovýto pocit usídlil v hlavách vedoucích pracovníků státních úřadů a institucí. Osvícený učitel by pak nejen neměl na růžích ustláno, ale musel by se právem obávat o svou existenci.

Naše školství zatím přistoupilo na model rodinné výchovy zahrnující v sobě výchovu sexuální. Jak je z výše řečeného patrno, bylo by snad užitečnější opačné podřazení. Není to nějaké hnidopišské trvání na slovíčkách. Zkušenosti z několika zemí totiž učí, že při určité volnosti školních osnov bývá právě sexuální výchova z té rodinné často vystrnaděna. Podle údajů Světové zdravotnické organizace totiž nejméně třetina učitelů není schopna sexuální výchovu učit. Tito pedagogové pak většinou vítají tabuizaci sexuálních témat a sexuální výchovu často redukují jenom na jakési povšechné poučení o nebezpečích sexu spojené se zmínkou kapavce a kondomech.

Nakonec je v podstatě lhostejné, jak se co bude jmenovat. Hlavní je prospěch mladé generace, prevence nežádoucích otěhotnění, snížení nebezpečí sexuálně přenosných nemocí včetně AIDS, boj proti zneužívání dětí a sexuální kriminalitě, kultivace mezilidských a partnerských vztahů a v neposlední řadě pak tolerance k sexuálním menšinám. Názor, že toto vše může zabezpečit výchova v rodině, je přinejmenším naivní. Existence více než třetiny dysfunkčních a neúplných rodin je toho důkazem. Úkol a poslání školní výchovy je v tomto směru nezastupitelný a jakákoliv tabuizace je navýsost zhoubná.

Četné výzkumy v oblasti sexuální výchovy potvrdily, že poučená mládež začíná s pohlavními styky později než nepoučená. A nejen to. Sexuální výchova má zřetelně blahodárný vliv na snížení výskytu sexuálně přenosných nemocí a nechtěných těhotenství. Je ovšem zapotřebí, aby tato výchova v sobě obsahovala nejen informace, ale aby také dokázala u mládeže budovat cílevědomé postoje a účinné dovednosti. To ovšem dokáže jen školený pedagogický pracovník, který by měl pro institucionární sexuální výchovu získávat i rodiče a zabezpečovat, aby školní sexuální výchova postupovala s rodinnou výchovou ruku v ruce, aby se obě tyto složky výchovy vzájemně doplňovaly a obohacovaly.

Sexuální výchova v předškolním věku

Mýtus o „nečisté“ sexualitě a „čistých“ dětech má bohužel velice tuhý kořínek a jakékoliv spojení slova „sexualita“ se slovem „dítě“ zavání téměř svatokrádeží. Není tedy divu, že sexuální výchova v předškolním věku vzbuzuje u mnohých lidí dojem něčeho nepatřičného, nebo přinejmenším předčasného. Zcela běžné otázky malých dětí nás potom často zaskočí, odpovídáme na ně vyhýbavě, nebo se uchylujeme k tradičním báchorkám a výmyslům. A pokud v této sexuální kamufláži pokračujeme až do mladšího školního věku, můžeme se dříve nebo později dočkat od svých vlastních dětí dokonce i výsměchu a pohrdání, protože ty děti to najednou všechno „vědí lépe“od vrstevníků a starších kamarádů.

Nejčastější dotazy směřují k tělesným odlišnostem ženského a mužského pohlaví, respektive k odlišnostem dětí a dospělých. Tradiční „hry na pana doktora“ nejsou nějakým předčasným probuzením sexuality, ale přirozenou známkou dětské zvídavosti a touhy po poznání. Dítě předškolního věku je samozřejmě zvědavé na tatínka v koupelně, nebo si chce pohladit těhotnou maminku na bříšku. S dětmi bychom měli vždycky hovořit otevřeně a pravdivě, dítě by mělo být přesvědčeno o tom, že tatínka a maminky se může zeptat úplně na všechno. Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli dítěti říci příliš mnoho a příliš brzy. Tento strach je samozřejmě zbytečný, protože dítě přijímá pouze informace, které jsou jeho věku a duševnímu obzoru přístupné a srozumitelné, všechno ostatní okamžitě pustí ze zřetele. Spíše bychom se tedy měli snažit o to, abychom toho dítěti neřekli příliš málo a příliš pozdě.

Dětská masturbace

Dráždění pohlavních orgánů v dětském věku patří do zcela normálního vzorce lidského chování. Malé dítě už během prvního roku života věnuje hodně času a úsilí zkoumání svého vlastního těla a zanedlouho objeví, že dotyky v oblasti pohlavních orgánů mu přináší více potěšení a příjemnější pocity než dráždění kterékoliv jiné tělesné části. Chlapci pak stráví poměrně dosti času třením svého penisu a také děvčata si kolébavými pohyby dráždí zevní pohlavní orgány třením. Některé děti dokáží tak masturbovat až k dosažení orgasmu, mnohé z nich pak cítí dokonce jakousi hrdost nad objevením tohoto nového triku. Mnozí rodiče se pak cítí tímto chováním svých ratolestí přinejmenším znepokojeni.

Pokud by dítě bylo za podobné chování trestáno, mohlo by mu to způsobit v budoucnu sexuální problémy. U mnohých pacientů trpících sexuálními poruchami zjišťujeme, že byli právě v dětství napomínáni, aby se nedotýkali těch „zakázaných míst“, nebo byli za podobné aktivity dokonce svými rodiči trestáni.

Není sporu o tom, že už velmi malé děti by měly dostat jasnou informaci o tom, že onanie není v žádném případě škodlivá, pokud ovšem už „berou rozum“, měli by jim rodiče sdělit, že se musí jednat o aktivitu zcela soukromou. Rodiče dětí mladších dvou let by měli dítě uložit do postýlky a zamezit přístup jiných dospělých lidí, které by snad masturbační aktivita dítěte mohla nějak pohoršovat. Rodiče sami by pak dítě neměli v jeho počínání vyrušovat. Dráždění genitálu je třeba před usnutím možno přirovnat k cucání palce nebo k podobným tělesným rituálům, které dítě uklidňují.

Je někdy velmi obtížné přesvědčit rodiče o tom, že takové počínání dítěte nemá nic společného se „sexuálním“ chováním. Dítě totiž nemá stejné sexuální pocity jako dospělý. Manipulace s genitálem je mu prostě jenom příjemná. Už ve dvou letech je ovšem čas začít dítě učit rozlišovat tělesné aktivity na veřejné a soukromé. Jistě není sporu o to, že jakékoliv hraní s vlastními pohlavními orgány musí být striktně zařazeno do té druhé skupiny chování.

Nahota a právo na soukromí

Otázka nahoty v rodině může být řešena značně individuálně. Někteří lidé jsou zvyklí se svými dětmi navštěvovat naturistické pláže a nahota všech členů rodiny je přijímána jako něco samozřejmého. Jiní rodiče pociťují nahotu nepříjemně a dokonce i některé děti se už od čtyř let mohou před dospělými chovat stydlivě. V takovém případě je třeba pocit stydlivosti respektovat, i malému dítěti zajistit právo na soukromí. Při povídání o pohlavních rozdílech a sexuální anatomii je pak možno použít obrázkové knížky. Také dítě ovšem musí respektovat právo na soukromí rodičů a do ložnice nevcházet bez zaklepání.

Kulturní slovník

Už od útlého mládí bychom měli učit dítě všechno pojmenovat správnými názvy a upozorňovat na nevhodná vulgární slova. Označení mužského a ženského genitálu má v mnoha rodinách často poetický charakter, jedna paní učitelka z mateřské školy nedávno nasbírala desítky mazlivých názvů, kterým bychom se neměli vyhýbat. Rodiče by měli pochopitelně kontrolovat i svůj vlastní jazyk a informovat děti o tom, že některá slova se na veřejnosti ve slušné společnosti nepoužívají.

Jak přicházejí děti na svět?

Na tuto otázku většinou přichází řeč kolem pátého roku věku dítěte. Už dříve se dítě většinou dozvědělo, jak se novorozenec dostane z maminky ven, nyní se začíná zajímat o to, jak se dostane dovnitř. Touto otázkou jsme většinou zaskočeni na nepříhodném místě v nevhodném čase a pokud dítě odkážeme na pozdější vysvětlení, mělo by to být ještě tentýž den. Pro pětileté dítě se už docela hodí krátké poučení o pohlavním styku. Informace o tom, že má tatínek penis a maminka pochvu není v tomto věku nijak předčasná, stejně jako poučení o mužské spermii a ženském vajíčku, které se při spojení pohlavních orgánů k sobě dostanou a dítě pak vyrůstá v matčině děloze. Výklad můžeme doprovodit demonstrací nějaké dětské obrázkové knížky, takových publikací je u nás dnes již dostatek. Nejvíce názorné je ovšem skutečné těhotenství. Ničím vyjímečným není ani demonstrace nenarozeného sourozence v maminčině bříšku pomocí ultrazvukového vyšetření.

Prevence sexuálního zneužívání

Poslední výzkumy upozorňují na velice varovnou skutečnost, že nejméně jedna ze čtyř dívek a jeden z deseti chlapců jsou ve věku do třinácti let nějakým způsobem sexuálně obtěžováni. Deset procent všech obětí je mladších šesti let. Více než sedmdesát procent těchto případů mají na svědomí lidé dítěti známí (příbuzní, nevlastní rodiče nebo osoby najaté na hlídání). Dítěti musíme nejpozději ve čtyřech letech vysvětlit rozdíl mezi vhodnými a nevhodnými dotyky. Dítě by se mělo umět samo rozhodnout, které dotyky jsou příjemné a které ne, nepříjemné dotyky pak důrazně odmítnout. Žádný dospělý nemá právo dotýkat se přirození dítěte nebo požadovat, aby se dítě v těchto místech dotýkalo jeho. Neměli bychom opomenout také důrazné varování před cizími lidmi, kteří dítě lákají do auta nebo na osamělá místa. Ani výtahem by dítě nemělo jezdit s cizí osobou bez doprovodu.

Nemravné obrázky a pornografie

V žádném případě by dítě nemělo přijít do styku s vyobrazením úchylných sexuálních aktivit, sadomasochistických praktik, zoofilie a podobně. Pohled na normální vyobrazení nahoty a nedeviantní sexuální styk někdy láká i předškolní dítě, ale spíše dítě mladšího školního věku a čím více budeme tyto materiály před dětmi ukrývat, tím větší zájem u nich vzbudíme. Pohled na zobrazení neúchylných sexuálních aktivit je vhodné doprovodit vysvětlujícím komentářem, že tak skutečně nahý člověk vypadá a že „takové věci dospělí dělají“.

Především zdraví

I předškolní dítě bychom měli vést k dodržování sexuální hygieny, umývání genitálu s uplatňováním požadavku tělesné čistoty. Včasným vytvářením hygienických návyků vytváříme pro dítě ty nejlepší podmínky pro upevnění sexuálního a reprodukčního zdraví.

 

Autor: MUDr. Radim Uzel, CSc.

Zdroj: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, www.planovanirodiny.cz

 




Související články

Prohlášení k sexualitě
Lidé s mentálním postižením mají nepopiratelná sexuální práva a základní lidské potřeby. Tato práva a potřeby musejí být prosazována, bráněna a respektována. celý článek

Přístup k dětské sexualitě
Nejlepší věc, kterou pro děti můžeme udělat, je zacházet s jejich zvědavostí a objevováním jako s normální aktivitou jako je jedení nebo hraní. celý článek

Nechtěné děti
Co jsou to za děti? Jak vypadá život těchto lidí, kteří jsou už dnes dospělými? celý článek

Právní rámec provádění sterilizací
Integrita lidského těla, resp. její ochrana před zásahy zvnějšku bez souhlasu dotčené osoby, je odnepaměti tématem práva. celý článek

Sexuálně přenosné choroby
Dříve se jim říkalo „nemoci pohlavní“, dnes mezi ně zařazujeme všechny choroby, jejichž šíření je umožněno převážně nebo výhradně pohlavním stykem. celý článek

O antikoncepci, masturbaci a zneužívání
Jak mluvit s dětmi o těchto někdy citlivých tématech, jak u nich pěstovat otevřenost a zároveň zodpovědnost za své činy, a jak vzdělávat sebe sama. celý článek