O riziku a riskování

Rodina

Když jsem začínal pracovat s lidmi s mentální retardací, byl jsem přesvědčen, že tito lidé nemohou vykonávat řadu běžných činností hlavně kvůli omezení svého intelektu. Asi jako mnoho začínajících studentů psychologie přede mnou jsem i já přeceňoval význam inteligenčního kvocientu a domníval se, že pro úspěch v životě je vysoká hodnota IQ nepostradatelná. V učebnicích psychologie můžeme nalézt mnoho výzkumů, které ukazují na významný vztah mezi hodnotou IQ a pracovní úspěšností, velikostí platu apod. Na druhou stranu se také leckde dočteme, že souvislost mezi velikostí IQ a např. pracovní nebo školní úspěšností není jediná podstatná záležitost a velkou roli hrají také osobnostní vlastnosti, sociální dovednosti a motivace. U lidí s mentálním postižením se také dostává do hry velký vliv okolí na jejich osobu a možnosti, které jim jejich okolí dokáže vytvořit pro seberealizaci.

U člověka bez mentálního postižení, který je pilný, pracovitý, svědomitý, motivovaný podat výkon, dobře vychází s lidmi a ještě ke všemu je nadprůměrně inteligentní můžeme snadno předpokládat, že se mu skutečně může v práci či škole dařit. I člověk s podprůměrným intelektem však může být podobně osobnostně disponovaný a i on může mít otevřené dveře do mnoha oblastí běžného života. Ne vždy se však povede dveře do běžného života otevírat.

Důvod neleží ani tak v omezení intelektu, ale v tom, jak toto omezení chápou lidé, kteří o člověku s mentální retardací (spolu)rozhodují – zejména tedy rodiče, zákonní zástupci, opatrovníci a jejich poradci. Stává se, že člověk s mentální retardací má dveře do běžného života zavřené, protože jeho blízcí vnímají, že život v běžných podmínkách představuje pro člověka s mentální retardací velké riziko. Přirozený strach o své potomky je u rodičů dětí s mentální retardací posílen také o bolest z postižení svého dítěte, jeho delší dobou závislosti a nutností větší míry pomoci a podpory. Takovému strachu se nelze divit. Tento strach, ač přirozený, však může být nebezpečný v tom ohledu, že nedopřává člověku s mentální retardací volnosti a může jej udržovat ve větší závislosti a pod větším dohledem, než by bylo nezbytně nutné.

V praxi se často setkáváme s obavami typu – „aby se mu (jí) něco nestalo“. To „něco“ může být v podstatě jakékoliv riziko, které může potkat každého člověka – přepadení, napadení, okradení, sražení autem, srdeční příhoda atd. Žijeme ve světě, který je naplněný mnoha riziky, které si sami na sobě mnohdy ani neuvědomujeme, ale na druhých lidech je dokážeme vidět zřetelně. Bylo by bláhové tvrdit, že všichni jsme vystaveni stejným rizikům o stejné síle. Každý z nás je ve svém životě vystaven rizikům jiným a každý k nim také jinak přistupuje. Nicméně obvykle platí, že pokud rizikovou situaci zvládneme, posiluje nás to, zvyšuje naše sebevědomí a připravuje nás to na rizika budoucí. Ne nadarmo zná náš jazyk přísloví, že „risk je zisk“. V knihách o Harrym Potterovi se také můžeme dočíst, že všechno co je riskantní je také vzrušující. Nepotřebuje snad každý z nás čas od času alespoň malou dávku vzrušení?

Když dneska přemýšlím nad tím, proč řada schopných lidí s mentální retardací nevyužívá svůj potenciál naplno, často docházím k závěru, že jim není umožněno riskovat a obohacovat se ze zvládání rizika. Nechci nyní nabádat k bezhlavému hazardování s lidským životem, ale rád bych zdůraznil potřebnost rizika pro lidský život a právo lidí s mentální retardací riziko zažít. Rád bych upozornil, že pokud dokážeme rizika a rizikové situace pojmenovat a popsat, můžeme se na ně také připravit a vytvořit opatření k tomu, aby se rizika zvrhla v životu nebezpečný hazard.

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.




Související články

O životě ve zlaté kleci
Zlatá klec patří určitým způsobem do života každého z nás. Velmi zajímavá je tato metafora v oblasti integrace lidí s postižením. celý článek

O plánování podpory
Pojem „podpora“ bychom měli důrazně odlišit od pojmu „péče“. Péče je zaměřená na uspokojování základních fyziologických potřeb člověka a její příjemce je pasivní. celý článek

O paradoxech moci
V běžné hovorové řeči často mluvíme o moci. Hovoříme o lidech, kteří ovládají a o lidech, kteří jsou sami ovládáni. Mnohdy nám také vyletí z úst, že něco „není v naší moci“. Není však představa jednostranné moci také částečně naší iluzí? celý článek

Podpora a systemický přístup
Naše zkušenosti ukazují, že lidé s mentálním postižením nedělají mnoho běžných věcí nikoliv proto, že by je nedokázali, ale kvůli tomu, že jejich okolí je přesvědčeno o tom, že danou věc nikdy nemohou dokázat... celý článek

O postojích zaměstnavatelů
Řada výzkumů prokázala, že negativní postoje zaměstnavatelů k lidem s postižením jsou v úzké souvislosti s jejich vysokou mírou nezaměstnanosti.. celý článek

O klasifikaci mentální retardace
Pokusme se lidi s mentální retardací třídit a klasifikovat raději podle míry podpory, kterou potřebují k tomu, aby mohli žít v běžném prostředí. celý článek

O sexuálním zneužívání
Rodiče, kteří své děti s mentálním postižením před sexualitou „chrání“, tak zároveň přispívají k větší zranitelnosti svých dětí. celý článek

(Za)integrace
Měřit úspěch integrace počtem „zaintegrovaných klientů“ je z hlediska statistiky bezvadné a pohodlné. Ale... celý článek

O síle slova a mentálním postižení
Často se hovoří o „mentálně postižených“ což naznačuje, že kromě této škatulky ještě existují lidé „mentálně nepostižení“, tedy takzvaně „normální“. celý článek