O riziku a riskování


Když jsem začínal pracovat s lidmi s mentální retardací, byl jsem přesvědčen, že tito lidé nemohou vykonávat řadu běžných činností hlavně kvůli omezení svého intelektu. Asi jako mnoho začínajících studentů psychologie přede mnou jsem i já přeceňoval význam inteligenčního kvocientu a domníval se, že pro úspěch v životě je vysoká hodnota IQ nepostradatelná. V učebnicích psychologie můžeme nalézt mnoho výzkumů, které ukazují na významný vztah mezi hodnotou IQ a pracovní úspěšností, velikostí platu apod. Na druhou stranu se také leckde dočteme, že souvislost mezi velikostí IQ a např. pracovní nebo školní úspěšností není jediná podstatná záležitost a velkou roli hrají také osobnostní vlastnosti, sociální dovednosti a motivace. U lidí s mentálním postižením se také dostává do hry velký vliv okolí na jejich osobu a možnosti, které jim jejich okolí dokáže vytvořit pro seberealizaci.

U člověka bez mentálního postižení, který je pilný, pracovitý, svědomitý, motivovaný podat výkon, dobře vychází s lidmi a ještě ke všemu je nadprůměrně inteligentní můžeme snadno předpokládat, že se mu skutečně může v práci či škole dařit. I člověk s podprůměrným intelektem však může být podobně osobnostně disponovaný a i on může mít otevřené dveře do mnoha oblastí běžného života. Ne vždy se však povede dveře do běžného života otevírat.

Důvod neleží ani tak v omezení intelektu, ale v tom, jak toto omezení chápou lidé, kteří o člověku s mentální retardací (spolu)rozhodují – zejména tedy rodiče, zákonní zástupci, opatrovníci a jejich poradci. Stává se, že člověk s mentální retardací má dveře do běžného života zavřené, protože jeho blízcí vnímají, že život v běžných podmínkách představuje pro člověka s mentální retardací velké riziko. Přirozený strach o své potomky je u rodičů dětí s mentální retardací posílen také o bolest z postižení svého dítěte, jeho delší dobou závislosti a nutností větší míry pomoci a podpory. Takovému strachu se nelze divit. Tento strach, ač přirozený, však může být nebezpečný v tom ohledu, že nedopřává člověku s mentální retardací volnosti a může jej udržovat ve větší závislosti a pod větším dohledem, než by bylo nezbytně nutné.

V praxi se často setkáváme s obavami typu – „aby se mu (jí) něco nestalo“. To „něco“ může být v podstatě jakékoliv riziko, které může potkat každého člověka – přepadení, napadení, okradení, sražení autem, srdeční příhoda atd. Žijeme ve světě, který je naplněný mnoha riziky, které si sami na sobě mnohdy ani neuvědomujeme, ale na druhých lidech je dokážeme vidět zřetelně. Bylo by bláhové tvrdit, že všichni jsme vystaveni stejným rizikům o stejné síle. Každý z nás je ve svém životě vystaven rizikům jiným a každý k nim také jinak přistupuje. Nicméně obvykle platí, že pokud rizikovou situaci zvládneme, posiluje nás to, zvyšuje naše sebevědomí a připravuje nás to na rizika budoucí. Ne nadarmo zná náš jazyk přísloví, že „risk je zisk“. V knihách o Harrym Potterovi se také můžeme dočíst, že všechno co je riskantní je také vzrušující. Nepotřebuje snad každý z nás čas od času alespoň malou dávku vzrušení?

Když dneska přemýšlím nad tím, proč řada schopných lidí s mentální retardací nevyužívá svůj potenciál naplno, často docházím k závěru, že jim není umožněno riskovat a obohacovat se ze zvládání rizika. Nechci nyní nabádat k bezhlavému hazardování s lidským životem, ale rád bych zdůraznil potřebnost rizika pro lidský život a právo lidí s mentální retardací riziko zažít. Rád bych upozornil, že pokud dokážeme rizika a rizikové situace pojmenovat a popsat, můžeme se na ně také připravit a vytvořit opatření k tomu, aby se rizika zvrhla v životu nebezpečný hazard.

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz