O sexuálním zneužívání

Sexualita

V rámci integračních programů se lidé s mentálním postižením dostávají do kontaktu s majoritní populací lidí bez postižení. Kontakt s běžnou populací a s vrstevníky bez postižení je pro lidi s mentální retardací v mnoha směrech obohacující, ale může mít i svá rizika.

Jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů je riziko sexuálního zneužití či napadení. Novosad (2002) uvádí, že osoby s postižením jsou pro sexuální útočníky, kteří mívají osobnostní či vztahové problémy, atraktivní v mnoha ohledech. Na straně lidí s mentálním postižením můžeme nalézt mnoho rizikových faktorů, pro které jsou sexuálním zneužitím ohroženi. Jedná se zejména o tyto rizikové faktory (upraveno dle Novosada, 2002):

- menší zkušenosti v mezilidském kontaktu;

- omezené možnosti útěku (u lidí s kombinovaným postižením– mentálním a tělesným);

- snížená srozumitelnost a potíže s verbálním vyjádřením;

- závislost na asistenci nebo dohledu druhé osoby;

- potíže s orientací v méně známém prostředí;

- důvěřivost v mezilidských vztazích („kdo je na mne hodný, má mne rád“);

- rozdílný vývoj v oblasti pohlavní zralosti a rozvoje intelektu;

- menší svědecká věrohodnost, snadná ovlivnitelnost.

Důsledky sexuálního napadení a zneužití se ve své podstatě neliší od důsledků, které mají u obětí bez postižení. Jedná se zejména o traumatické a postraumatické stresové poruchy – pocity bezmocnosti, zmatenosti, opakovaného prožívání traumatu ve snech nebo vzpomínkách, vyhýbání se podobným situacím, které trauma připomínají, pocity smutky, beznaděje apod. U dětí se může objevovat opoziční vzdor, psychosomatické poruchy, úzkost, poruchy spánku, deprese. Ve škole se mohou tyto děti jevit jako unavené nebo agresivní, nepozorné a neschopné chápat, co se od nich očekává. Konkrétní podoba těchto jevů je ovlivněna jedinečností každého člověka, ať už s postižením nebo bez postižení. Sexuální zneužití také mění sexuální fungování. Zneužití se může promítnout do výrazné obavy z konkrétních lidí nebo celkově z opačného pohlaví, přehrávání situací se sexuální tematikou, zvýšenou masturbací, sexuálním napadáním ostatních, sebepoškozováním, poškozováním vlastních pohlavních orgánů apod.

Sexuální zneužití lidí s mentálním postižením se může od lidí bez postižení lišit ve svém průběhu, motivaci a v příležitostech pachatelů. Podle Pötheho, Matznerové a Velemínského (2002) panuje ve veřejnosti názor, že pachatelé sexuálního násilí jsou většinou „divně“ vypadající osoby, které se ukrývají v parcích, ale ve skutečnosti jsou pachatelé této trestné činnosti nejčastěji osoby, které člověka s postižením dobře znají a mají k němu volný přístup. Pachatelem může být tedy člověk, který je člověku s mentálním postižením blízký, je na něj „hodný“, člověk s mentálním postižením mu může zpočátku důvěřovat nebo být závislý na jeho péči či asistenci.

Sedlák (2002) rozděluje pachatele sexuálního zneužívání na situační, kteří využívají náhody a jsou-li pro zneužití vhodné podmínky, pokusí se je realizovat, a dále pachatele preferenční, kteří vyhledávají kontakt s postiženými lidmi, protože tato skupina osob je pro ně sexuálně dostupnější, kvůli své bezbrannosti.

I když má náš právní řád prostředky k potrestání pachatelů této trestné činnosti, potrestání pachatele nevede k nápravě důsledků, které pachatel svým trestným činem napáchal. Odborníci se shodují, že zásadní roli v boji proti sexuálnímu zneužívání hraje prevence. Primární prevence má v této oblasti podobu sexuální výchovy lidí s postižením, spolupráce na sexuální výchově s rodinou, vzdělávání pracovníků a dobrovolníků, kteří přicházejí s lidmi s postižením do kontaktu.

V sexuální výchově dětí se zdůrazňuje zejména důležitost vlivu rodičů a způsobu, jakým předávají dítěti informace o sexualitě. Pro rodiče, kteří vychovávají dítě s mentálním postižením je však mnohdy těžké poskytovat těmto dětem potřebné informace o jejich sexualitě. Rodiče neví, jak mají se svými dětmi o této oblasti mluvit nebo mohou mít obavy, které plynou z dlouhodobé tabuizace sexuality lidí s mentálním postižením a negativního společenského pohledu na jejich partnerství, manželství, těhotenství a rodičovství. Tato situace udržuje mnoho lidí s mentálním postižením v nevědomosti nebo ve zmatku nedostatečných, zkreslených informací. Díky této nevědomosti se stávají snadnějším terčem pro pachatele sexuálního násilí a zneužití. Rodiče, kteří své děti s mentálním postižením před sexualitou „chrání“, tak zároveň přispívají k větší zranitelnosti svých dětí.

Sexuální výchova by měla dětem s mentálním postižením zprostředkovat kromě obecných sexuálních informací také vědomí sociálně přípustného chování ostatních osob k jejich osobě a naopak, dovednost říct „Ne“ a poskytnou jim vědomí toho, na koho se mohou obrátit o pomoc, pokud je někdo obtěžuje. Neměla by být zaměřena jednostranně jenom na otázku prevence sexuálního zneužití, ale měla by vést k celkovému rozvoji sexuality dítěte či dospívajícího a přivést jej ke způsobu, kterým se může v sexuální oblasti realizovat tak, aby dosáhl plnohodnotného uspokojení a neškodil sobě nebo svému okolí.

 

Literatura:

Novosad, L. (2002). Zdravotní znevýhodnění a riziko sexuálního zneužití či napadení. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

Pöthe, P., Matznerová, I., Velemínský, M. (2002). Sexuální zneužívání dětí se zdravotním postižením. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

Sedlák, J. (2002). Psychologické aspekty sexuálního zneužívání. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.




Související články

Týrání dětí s postižením
Každé třetí dítě, které vyžadují zvláštní péči, je vystaveno některému způsobu týrání, zatímco u dětí bez postižení se obětí týrání stává každé desáté. celý článek

Násilí na dětech: realita, kterou nesmíme akceptovat
Zneužívání dětí je natolik rozšířené, že to žádná země nemůže ignorovat. Nejzranitelnější jsou vůči násilí dívky, děti s postižením či z menšin a dalších okrajových skupin. celý článek

O životě ve zlaté kleci
Zlatá klec patří určitým způsobem do života každého z nás. Velmi zajímavá je tato metafora v oblasti integrace lidí s postižením. celý článek

O plánování podpory
Pojem „podpora“ bychom měli důrazně odlišit od pojmu „péče“. Péče je zaměřená na uspokojování základních fyziologických potřeb člověka a její příjemce je pasivní. celý článek

Předčasná puberta u dívek
Předčasná puberta je z hlediska dalšího vývoje a osudu dítěte velmi závažnou poruchou a přináší mnoho problémů i ve sféře psychické a sociální. celý článek

O paradoxech moci
V běžné hovorové řeči často mluvíme o moci. Hovoříme o lidech, kteří ovládají a o lidech, kteří jsou sami ovládáni. Mnohdy nám také vyletí z úst, že něco „není v naší moci“. Není však představa jednostranné moci také částečně naší iluzí? celý článek

Podpora a systemický přístup
Naše zkušenosti ukazují, že lidé s mentálním postižením nedělají mnoho běžných věcí nikoliv proto, že by je nedokázali, ale kvůli tomu, že jejich okolí je přesvědčeno o tom, že danou věc nikdy nemohou dokázat... celý článek

Aspergerův syndrom a vztahy
Kdybychom soužití partnerů, z nichž jeden má Aspergerův syndrom, přirovnali k tanci, tak si v podstatě nezáměrně šlapou po nohách... celý článek

O postojích zaměstnavatelů
Řada výzkumů prokázala, že negativní postoje zaměstnavatelů k lidem s postižením jsou v úzké souvislosti s jejich vysokou mírou nezaměstnanosti.. celý článek

Sexualita lidí s MP
Možnost najít si partnera, uzavřít s ním manželství a založit s ním rodinu patří mezi základní lidská práva. Mnohým osobám s mentálním postižením je odpírané. celý článek