O sexuálním zneužívání


V rámci integračních programů se lidé s mentálním postižením dostávají do kontaktu s majoritní populací lidí bez postižení. Kontakt s běžnou populací a s vrstevníky bez postižení je pro lidi s mentální retardací v mnoha směrech obohacující, ale může mít i svá rizika.

Jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů je riziko sexuálního zneužití či napadení. Novosad (2002) uvádí, že osoby s postižením jsou pro sexuální útočníky, kteří mívají osobnostní či vztahové problémy, atraktivní v mnoha ohledech. Na straně lidí s mentálním postižením můžeme nalézt mnoho rizikových faktorů, pro které jsou sexuálním zneužitím ohroženi. Jedná se zejména o tyto rizikové faktory (upraveno dle Novosada, 2002):

- menší zkušenosti v mezilidském kontaktu;

- omezené možnosti útěku (u lidí s kombinovaným postižením– mentálním a tělesným);

- snížená srozumitelnost a potíže s verbálním vyjádřením;

- závislost na asistenci nebo dohledu druhé osoby;

- potíže s orientací v méně známém prostředí;

- důvěřivost v mezilidských vztazích („kdo je na mne hodný, má mne rád“);

- rozdílný vývoj v oblasti pohlavní zralosti a rozvoje intelektu;

- menší svědecká věrohodnost, snadná ovlivnitelnost.

Důsledky sexuálního napadení a zneužití se ve své podstatě neliší od důsledků, které mají u obětí bez postižení. Jedná se zejména o traumatické a postraumatické stresové poruchy – pocity bezmocnosti, zmatenosti, opakovaného prožívání traumatu ve snech nebo vzpomínkách, vyhýbání se podobným situacím, které trauma připomínají, pocity smutky, beznaděje apod. U dětí se může objevovat opoziční vzdor, psychosomatické poruchy, úzkost, poruchy spánku, deprese. Ve škole se mohou tyto děti jevit jako unavené nebo agresivní, nepozorné a neschopné chápat, co se od nich očekává. Konkrétní podoba těchto jevů je ovlivněna jedinečností každého člověka, ať už s postižením nebo bez postižení. Sexuální zneužití také mění sexuální fungování. Zneužití se může promítnout do výrazné obavy z konkrétních lidí nebo celkově z opačného pohlaví, přehrávání situací se sexuální tematikou, zvýšenou masturbací, sexuálním napadáním ostatních, sebepoškozováním, poškozováním vlastních pohlavních orgánů apod.

Sexuální zneužití lidí s mentálním postižením se může od lidí bez postižení lišit ve svém průběhu, motivaci a v příležitostech pachatelů. Podle Pötheho, Matznerové a Velemínského (2002) panuje ve veřejnosti názor, že pachatelé sexuálního násilí jsou většinou „divně“ vypadající osoby, které se ukrývají v parcích, ale ve skutečnosti jsou pachatelé této trestné činnosti nejčastěji osoby, které člověka s postižením dobře znají a mají k němu volný přístup. Pachatelem může být tedy člověk, který je člověku s mentálním postižením blízký, je na něj „hodný“, člověk s mentálním postižením mu může zpočátku důvěřovat nebo být závislý na jeho péči či asistenci.

Sedlák (2002) rozděluje pachatele sexuálního zneužívání na situační, kteří využívají náhody a jsou-li pro zneužití vhodné podmínky, pokusí se je realizovat, a dále pachatele preferenční, kteří vyhledávají kontakt s postiženými lidmi, protože tato skupina osob je pro ně sexuálně dostupnější, kvůli své bezbrannosti.

I když má náš právní řád prostředky k potrestání pachatelů této trestné činnosti, potrestání pachatele nevede k nápravě důsledků, které pachatel svým trestným činem napáchal. Odborníci se shodují, že zásadní roli v boji proti sexuálnímu zneužívání hraje prevence. Primární prevence má v této oblasti podobu sexuální výchovy lidí s postižením, spolupráce na sexuální výchově s rodinou, vzdělávání pracovníků a dobrovolníků, kteří přicházejí s lidmi s postižením do kontaktu.

V sexuální výchově dětí se zdůrazňuje zejména důležitost vlivu rodičů a způsobu, jakým předávají dítěti informace o sexualitě. Pro rodiče, kteří vychovávají dítě s mentálním postižením je však mnohdy těžké poskytovat těmto dětem potřebné informace o jejich sexualitě. Rodiče neví, jak mají se svými dětmi o této oblasti mluvit nebo mohou mít obavy, které plynou z dlouhodobé tabuizace sexuality lidí s mentálním postižením a negativního společenského pohledu na jejich partnerství, manželství, těhotenství a rodičovství. Tato situace udržuje mnoho lidí s mentálním postižením v nevědomosti nebo ve zmatku nedostatečných, zkreslených informací. Díky této nevědomosti se stávají snadnějším terčem pro pachatele sexuálního násilí a zneužití. Rodiče, kteří své děti s mentálním postižením před sexualitou „chrání“, tak zároveň přispívají k větší zranitelnosti svých dětí.

Sexuální výchova by měla dětem s mentálním postižením zprostředkovat kromě obecných sexuálních informací také vědomí sociálně přípustného chování ostatních osob k jejich osobě a naopak, dovednost říct „Ne“ a poskytnou jim vědomí toho, na koho se mohou obrátit o pomoc, pokud je někdo obtěžuje. Neměla by být zaměřena jednostranně jenom na otázku prevence sexuálního zneužití, ale měla by vést k celkovému rozvoji sexuality dítěte či dospívajícího a přivést jej ke způsobu, kterým se může v sexuální oblasti realizovat tak, aby dosáhl plnohodnotného uspokojení a neškodil sobě nebo svému okolí.

 

Literatura:

Novosad, L. (2002). Zdravotní znevýhodnění a riziko sexuálního zneužití či napadení. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

Pöthe, P., Matznerová, I., Velemínský, M. (2002). Sexuální zneužívání dětí se zdravotním postižením. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

Sedlák, J. (2002). Psychologické aspekty sexuálního zneužívání. In. Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím – zdravotně výchovná publikace. (sborník). SZdP ČR. Praha, 2002.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz